Skončila peckovačka

A když si všichni dost naubližovali, šli domů, paní uklízečka utřela krev z podlahy, zhasla světla, zamkla vysočanský stadion a taky šla domů. A chlapci, co si toho večera ubližovali, si pak doma rovnali boule lžičkama a jejich dívky jim dávaly pít kořaličku, aby to méně bolelo. A chlapi, co se byli na tu slávu dívat, doma vyprávěli, jaká to byla peckovačka, kdo, kdy a jak padl a že to vůbec nikdo nečekal. A jejich ženské, co už skoro spaly, neměly pro jejich nadšení pochopení a představovaly si, že nejlepší by asi bylo taky je pěkně přes bradu uspat. A tak o pozdní sychravé listopadové noci skončil Oktagon 15.

Antikvární vztah

Hayato to páteční popolední prováděl svého dospívajícího syna Ignáce antikvariátem. Přistoupil k regálu s filosofií, právem slavnostně, a ukázal tím směrem se slovy: „Tak tady je filosofie.“ Ignác se tím směrem díval nezúčastněně. Hayato sáhl do regálu, aniž by vybíral vytáhl knihu, demonstrativně ji prolistoval, a znovu k synovi promluvil: „To by bylo dobré, aby ses seznámil s dílem světových myslitelů.“ Syn ani nehlesl. Hayato vrátil knihu do regálu a pokračoval k beletrii. 

Brigádnice

Brigádničí v antikvariátu. U kasy. Poslední dny prázdnin. Dívenka s ňadry na svízel. Ještě se neklubou k světu a muži už jí tím směrem hledí. Snad v její hrudi tuší podobnost se stránkou knihy: hladká, plochá a průsvitná na slovo srdce. A někdy tam hledí vášnivý čtenář, a hltá ten příběh počátku; a někdy zas psavec, a psal by jazykem horkým touhou… 

Proud vůní

Ve Vodičkově vstupuji až po nos do proudu vůní. Vanilka, bergamot, skořice, pačuli… Pan Mugler, svatý Laurent, paní Coco, Sisley, Paco, Gaultier, ti všichni tu dělají vlny. 

Zvuky a ticho neděle

Zvuk rotujícího bubnu pračky za dveřmi koupelny. Zvuk spínajícího a vypínajícího se kotle. Zvuk vody vháněné do radiátoru. Zvuk ledničky. Zvuk elektřiny šumící po drátech uvnitř zdí. Zvuky obklopené tichem neděle. A v hlubinách kalifornské pouště, někde uprostřed Death Valley, hučí úlomky hvězd dopadlých z nepředstavitelných dále, obklopeny tichem smrti.

Nešťastná Terezka

Nešťastná Terezka stráví Vánoce v pákistánském vězení, informují internetové noviny. Vzala tehdy, když si nechala uschovat do kufru s dvojitým dnem osm kilo heroinu, do úvahy Vánoce? Riziko, že nepovečeří rybu se salátem, že neuslyší zvoneček, který ohlašuje Ježíška, nebude rozbalovat dárky, zkoušet si na své hebounké tělo svetr se sobíky a u toho pít vaječný koňak a jíst cukroví? A že možná už nikdy?