17.11.1989

Naprosto přesně vím co jsem tento den dělal. I když je to už třicet let... 

Jiní se nepamatují,a ještě jiní ani nebyli na světě...

Byl jsem vojínem ČSLA. Tedy ČeskoSlovenské Lidové Armády. Třebaže ve funkci Velitele Družstva,přesto vojín. Odmítal jsem totiž vstoupit do SSM (Socialistického Svazu Mládeže),a v tehdejší komunistické armádě mě bez toho nemohli,a nebo nechtěli povýšit. Takže jsem plánované hodnosti desetníka nedosáhl. Ale ani jsem o to nestál! :) Tou dobou už jsem kroutil svůj druhý rok v zeleném. Dvacetiletý kluk. Zavřený uprostřed lesa na raketové základně. Samo sebou,že jsem nikomu nesměl říct,že jsem u rakeťáků. Naše krytí bylo spojaři. Nejbližší vesnice pár kiláku pěšky - Čachovice-Vlkava. První větší město poblíž byl Nymburk. Byl jsem VD palebné baterie. Celkem šest odpalovacích ramp raket v ostré bojové pohotovosti. Den za dnem. Ve dne v noci. A toho roku byl velmi chladný listopad. Mrzlo a z nebe se sypal sníh. Neustále. Den za dnem. Odpalovací rampy musely být čisté. To znamenalo nepřetržitě odhrnovat sníh. Dvacetčtyři hodin denně. Dělalo se to na směny. Vždy jedna směna dvě hodiny odklízela,a pak nastoupila druhá. Mezitím rychle zhltat jídlo a zase do práce. V noci to znamenalo zatřást spícím na kavalci,předat mu lopatu,a svalit se na jeho místo. Jen tak - bez převlékání,bez zouvání. Za dvě hodiny mi to zase vrátil. Tehdy se muselo povinně večer sledovat Televizní Noviny,abychom věděli kdo je ten zlý a kdo dobrý. ;) I tohle však v tom přívalu sněhu vzalo za své,a TV nikdo ani nepustil. A tak jsme se dozvěděli,že byla nějaká revoluce,a ještě k tomu sametová až někdy za dva dny...... A to ještě tím stylem,že přišel velící lampasák a řekl: Zabalte si plnou polní,nafasujete osobní zbraň a munici,a budete připraveni na přesun do Prahy na potlačení protivládních demonstrací... Toš tak. 

To byla moje sametová revoluce.