Gerdě

taktedy,

poezie je mnohovrstevná a já vůbec nepopírám, že špičkoví básníci, o jejichž osudu přemýšlím, už dneska nikoho nezajímají. Allen Ginsberg je toho zářným příkladem. A taky už nikoho nezajímají moje úvahy o poezii. Proto tady jako autor končím, co se týče Hlavního seznamu děl a Dílny. Budu ale občas nějaké básničky přidávat "do skladu" pod jinými básničkami. Asi to budou většinou vázané verše, takže, kdyby tě to třeba zajímalo, první kousek - Tajga blues je pod Edgarovským železničním blues.

Jinak ale je poezie jako celek věčně živá a to včetně vázaných veršů a včetně poezie milostné. Proto ti přeju v těchto kategoriích úspěch nejen jako autorce, ale i jako badatelce v písmáckém podzemí a čtenářce.

Já bych tu poezii, ani básníka takto neoklešťovala .)

Skutečná poezie je ale jen ta, která přepisuje historii. Skutečný básník je jen ten, kdo se stane mluvčím své generace. Současná generace žádné mluvčí nemá.

Ale ne, tak to není .) Poezie stejně jako láska či bolest nikdy nezanikne, rozumět je jí těžké, to každý už dle svého nastavení .)

 

taktedy,

moje básnička je samozřejmě ironická, proto jsou v ní záměrně rozesety archaismy. Ty se snažíš ji trošku "učesat", já si ale myslím, že by naopak měla být ještě ironičtější, než je.  Je to ale stejně jedno. Nikdo se tady ani nezamyslí nad tím, o čem ta básnička je. 

Kdysi existovala Poezie s velkým P a básník byl považován málem za posla bohů tak jako třeba i hudební skladatel. Samozřejmě, že se ta doba už nevrátí. Dnes je básník považován za neurotického troubu, který píše jen pro pár kamarádů z mokré čtvrti naprosto nesmyslné slátaniny, kterým rozumějí jen podobní mimoni a poděsové jako je samotný autor.

 

Pronikáš pohledem mystickou mlhou?

Či v kouli z křišťálu zahlédlas osud?

Tak tedy budoucnost, jak nikdo dosud

v úderu gongu zvuč zdvihnutou rukou

...já nevím, třeba takto?

taktedy,

dnes nebo zítra se k tvé básničce vyjádřím. Teď toho mám docela dost na odpovídání.

Zcela laicky - rýmy - už jen v 1. sloce...je to dobré?

Musaši,

celou básničkou jsem již zveřejnila, jsou to dvě sloky .)

A o Tvé budu přemýšlet .)

 

taktedy,

kousek tvé básničky(nebo je to celá básnička?) mě inspiroval k dílku "Libuši".Příští týden chci tady na Písmáku jako autor na delší dobu skončit a básnička "Libuši" se mi jeví jako vhodný epilog. Zajímalo by mě, co si o tom myslíš.

 

Libuši

 

Pronikáš pohledem mystickou mlhou?

Neb v kouli z křišťálu zahlédlas Osud?

Máš rázem Budoucnost u špičky nosu?

Tak tedy do gongu slavnostně uhoď

 

a věštbu přednášej užaslým davům

o Bardech, kteří prý z popela vstanou.

To stojí v kartách i na nebi psáno?

Pathosem zamotej pisálkům hlavu,

 

Velkými Básníky, kteří se zrodí

z prachu a potupy, ze špíny ulic!

K bronzovým bustám se v extázi tulíc

Velkými Slovy pak můžeš se brodit,

 

leč, kdo ti uvěří? - Budoucnost není!

Slavín je kamení na pustém kopci.

Zoufalství zůstává básnické obci,

Nicota, Lhostejnost, kosti a tlení.

 

 

 

 

 

 

Chci vidět za roh

ach touho odvěká

z koule křišťálu osud

zítřek z hvězd dosud

vždy větší člověka

...taktedy, tohle je velmi krásný úryvek z velmi krásné básně možná nějakého významného básníka tak ze třicátých let.

Není rozhodně nutné, aby počet slabit ve verších byl vždy stejný, respektive symetrický. Tato sloka je zcela asymetrická a přesto je výborná, protože práce s hláskami, slovy a obsahem dává této asymetrii smysl. Spíš bych odhadoval, že ostatní sloky v této básni budou každá jiná, než, že by dodržovaly výše uvedené schéma. 

taktedy,

původně tu byla rozsáhlá sbírka anglických sonetů "Znělky pro nikoho", o čemž svědčí očíslování sonetů, které po té sbírce zbylo. Jak už realisticky předpokládal název sbírky, nikoho to nezajímalo, někteří to zesměšňovali a zlomili nade mnou hůl, ještě než jsem vůbec začal psát. Desítky hodin práce a čtyři měsíce života se prostě někam vypařily. To, co jsem tu ponechal, se vyjímečně, sám moc nechápu proč, líbilo. Vyjímky potvrzují pravidlo.

Krásné moc .)

Aha. Hledal jsem ho na konci a on byl na začátku. Takže dodatečný dík, krásné vánoce a šťastný nový rok.

:-)

je tam...už měsíc.. 

...ale hmmm... má větší váhu :-)

per_zay,

děkuji moc za to hmmm. Teď už vím, že je obdivné. Ale típek, ať ho hledám jako ho hledám, tak nějak nemůžu najít.

hmmmm...! ... T

Calif,

30.11. jsem odpoledne v klidu u kávy napsal onen slíbený sonetek inspirovaný tvou básní z 30.11. Je to " Opilý koráb".

Je to velmi pěkné, že si představuješ Vyhnálov jako vesničku z pohádky od Boženy Němcové. Ve skutečnosti se tady nad komíny vznáší dým z hnědého uhlí. Místní boháči si na to neustále stěžují, ale asi nemají dost peněz na to, aby s tím něco udělali. Ledaže by chudým za své koupili dřevo.

Já vlastně teď právě taky píšu o plátýnku. Sonet XXX se původně jmenoval Bláznivý Krejčí.

I ve Vyhnálově se oteplilo, nejen v Poděbradech. Do knihovny jsem šel s deštníkem.

Díky, Radovane. Té jinovatky už je za oknem snad až moc.

Calif,

taky jsem byl kdysi hodně soustředěný na čtyřverší, takže díky za ně. Mohlo by to fungovat třeba jako takový doprovod k nějakým fotografiím vyfoceným z lodi.

Calif,

ten sonetek pro tebe o básníkovi, který se vrací nočním městem z večírku a jehož postava vystupuje periodicky ze tmy ozařována reflektory aut, je už dávno hotový. Napsal jsem ho ten den, co jsme se o něm bavili, odpoledne.Zveřejněn bude až příjde jeho čas. Vlastně je to taková náladovka a myslím, že sonetky - náladovky by mohly mít docela šanci.

Malebné, jinovatkou krajkované

Co se lásky týče, určitě je krásné svázat se s romantikem. Co se běžného života týče, je lepší se svázat s pragmatikem. Pokud by se ale to "svázání" týkalo pouze poezie, pak se můžeš svázat se mnou . To já jsem přece romantik.

Aha... Most, odraz světel ve vodě nebo odraz světel vlaku, který jede po mostě před půlnocí. I to by se dalo využít. Nevím . Uvidím. Třeba ale nějaký ohlas vzbudí příští týden i mé Kvílení. Název jsem si nevypůjčil od Ginsberga, jak by se mohlo zdát, ale ze sonetku Váda, který pro mě napsala Silene.  Kvílení bylo v módě kdysi. Teď už bychom měli být asi všichni veselí a rozjásaní civilisté, kteří píšou básničky z kuchyní ložnic a ulic. Ne všichni jsme ale civilisté. Někteří z nás jsou pořád ještě romantici jako třeba Svatava Antošová nebo já. Našim idolem je Sapfó. Já jsem o ní psal už vícekrát a tak mě překvapilo, že o ní píše i Anatošová. Myslíš, že by někoho ještě mohla dnes zajímat vázaná romantika s námětem Sapfó ?

O těch chybách třeba zase někdy příště. Zatím se na nějaké chyby vykašli. Jde o tu atmošku. Podobná jako v té tvé básničce je dneska za oknem. Je tam tma jako v ranci a nevím, jestli bude za chvíli pršet nebo sněžit.

Calif,

je moc dobře, že jsme každý jiný. Budu teď k tobě naprosto umpřímný : v obou těch sonetech, co jsem psal pro Safiána nic hlubokého není. Jsou to pouze rétorické konstrukce, které se snaží o jakýsi převod cizích myšlenek do dokonalé formy. V závěru sonetu XXXII je jistá břitkost, která má možná nějakou hodnotu, ale ten pseudoruský sonet je nepovedený. Nemá to tu šťávu, kterou originál asi má a kterou za tím tuším. Musel bych ten originál znát, přečíst celý ten sonetový věnec v ruštině a teprve pak by z toho možná cosi vylezlo.

Na tobě si cením životních prožitků, zkušeností,nápadů, toho , jak občas spojuješ nespojitelné a protože bychom k sobě měli být upřímní, ten tvůj sonet se mi líbí hlavně kvůli úvodní strofě, která mi připadá jako blues. Ten obraz , jak jdeš v noci kolem pomalu jedoucích rozsvícených aut, má přímo hudebně filmový šmrnc. Hned mě napadlo, že ti ten začátek ukradnu a upravím si to podle sebe, třeba takhle :

Jsem unavený, světlem aut se brodím

a na kapoty tiše mrholí

blues v tupé hlavě pomalu se rodí

jen ještě kulhá tančí o holi

 

Musím toho ale nechat, i když dnes jsme tady v PC místnosti jen dva a čas na tvorbu by i byl. Uvidíme, jestli se k tomu doma vrátím. Teď raději ještě napíšu pár kritik.

Calif,

zajímalo by tě, kolik hrubek jsi tam z hlediska vázaného verše nasekala ?Nerad bych tě zdrtil, ale kdyby to byl ve škole slohový úkol, červenalo by se to ! Skoro tam ani není verš, ve kterém by nebyla nějaká chyba.  - A jsme u jednoho problému, který je pro současnou poezii dosti podstatný. Velice ráda něco karikuje a zesměšňuje nebo to pseudonaivisticky napodobuje, aniž by byla schopná z technického hlediska toho, co zvládal zesměšňovaný básník velmi dobře.

Jsem okultista a tak nevěřím na náhody. V příštím týdnu chci zveřejnit takový experiment, ve kterém chci vyjádřit podobné pocity jako současná autorka Svatava Antošová. I ona používá "vázaný verš", ovšem značně neumělý, asi takový, jakého je(pouze) schopen současný básník. Rád bych totéž vyjádřil dokonale a bude mě zajímat, jestli to třeba někoho nezaujme natolik, aby se mnou byl ochoten vést diskusi.

Calif,

to se mi moc líbí. Velká škoda, že to není dokonalé a že je tam z konstrukčního hlediska tolik chyb. Má to ale takovou zvláštní atmosféru, že si to s chutí zapíšu do notýsku a pokusím se na to nějak navázat. Ještě jednou moc děkuji.

Díky, jsem rád, že sis přečetla.

Zdá se, že sonety i hovoříš místo běžné řeči:-)

Moc fajn, tenhle zvlášť... XXXI

Dík za avi, ráda se podívám:-)

Goro,

všiml jsem si, žes dala Safiánovi tip za překlad sonetu Olgy Bělovovové. Možná tě zajímají sonety s náboženskou tématikou. O dva jsem se zatím neoficiálně tady v kritikách taky pokusil, takže by mě zajímal tvůj názor.

Calif,

tady máš další ochutnávky. Ale budu s tím už muset přestat, potože si začínám připadat jako detektivkář, který předem prozrazuje, kdo je vrah.

Ono "někdy" se dostavilo už dnes ráno. Při snídani jsem si dal před oči tvůj text, který jsem si včera opsal do sešitu. Ano - cosi se mi začalo v hlavě skládat, ale šlo to mnohem pomaleji než včera, protože tohle už nebyla moje básnička, ale jakási parafráze parafráze, přičemž originál mi znám není. Navíc jsem měl na práci velmi málo času. S psaním nábožensky laděných básní mám sice jisté zkušenost, ale přecejen jsem to už dlouho nedělal. To, co vzniklo, ber v podstatě jako improvizaci, od které nemám odstup, takže tím víc mě zajímá tvůj názor.

 

XXXIII

 

Proč každý z nás si hýčká pravdu svou  ?

A co ta boží co se vmlze skrývá ?

Tu nechápeme   hlupák jenom zívá

a opájí se vírou bláhovou

že všechno může...  Až krok od rakve

sám jinak vidí život který prožil

snad znejistí a hledá pravdu boží :

buď posvěceno svaté jméno Tvé !

Kdo v oku vlastním přehlédl i trám

pak z oka bližních tahá každé smítko

je laskavý a čistý jako dítko

Už pochopil že na nic není sám

                Až přestaneme s chvástáním a lhaním

                snad najdem pravdu... Dosáhneme na ni ?

 

Safiáne,

tvůj překlad, nebo parafráze, jak ty tomu říkáš, pro mne znamená nejinspirativnější podnět za poslední dobu. Včera odpoledne jsem se hned pokusil vytvořit na něj jakousi variaci. Vypůjčil jsem si vlastně základní myšlenku Olgy Bělovové a pokusil jsem se ji zpracovat po svém, spíše v takovém tom akčním dramatickém stylu, kterému se teď věnuji, možná tak nějak " po anglicku " :

 

XXXII

 

Jen sebeklam a nebo pravda přec

jsou možnosti co člověk v sobě tuší ?

Bůh líp zná asi naši temnou duši

a každý z nás je před ním neherec

když při modlitbě zůstává s ním sám...

Hned zapomenem na svou  " hlavní roli "

a přesvědčení najednou se drolí

a staré rány prosí o balzám

On někdy řekne :  ano jsi to ty

ten chrabrý rytíř na bělostném koni

tak zvedni hlavu přestaň slzy ronit

a naříkat si na své trampoty

           Že lidi jsou zlí doba šílená ?

          Teď hlavně si už opraš kolena !

 

Vím, že tohle je jen taková rádoby vtipná moralitka a taky je mi jasné, že to s tou tvou předlohou má dost málo společného. Vím, že tohle je prostě jen moje básnička. Dal jsem si tedy závazek, že někdy ten sonet zpracuji jinak, tak aby se to víc blížilo originálu, který neznám, který jen tuším. Ono "někdy" ale pak přišlo dost brzy.

 

Musaši, s Dvořákem spolupracují ruští básníci žijící v Čechách, ne já. Od mladé básnířky pocházející z Azerbajdžánu, teď mi uniká jméno - pěkně jsme si popovídali o Nízámím - jsem dostal knížku jejích básní, která tu vyšla před léty a kterou Dvořák přeložil. Bělova Dalina používá obkročný rým, nepřekládal bych jinak, než v rozměru originálu. Tvůj sonet je velmi pěkný. Řekl bych, že má ruský nátisk.

Díky,

to je ale jenom taková ochutnávka, která se týká budoucnosti. Teď, v přítomnosti, už tady taky ledacos nového.

Safiáne,

moc děkuji za báseň, která mě velmi potěšila a je pro mě velmi inspirativní. I přes překlad z ní cítím ruskou pravoslavnou duši, která je mi velmi blízká. Dokonce mám v plánu napsat pár svých sonetů v ruském duchu a toto by mohla být první inspirace v tomto směru.

Se kterým Dvořákem spolupracuješ ? S Liborem nebo s Milanem ? Rusisté jsou oba, ale tipoval bych spíše Milana, protože ten překládá poezii, třeba písňové texty Vysockého, které i sám při kytaře zpívá.

Na autorku Bělovu Dalinu se podívám, hned, jak budu mít trochu času.

Je zajímavé, že já se taky tak trochu pokouším sonetově zpracovat téma pravdy a to konkrétně v příspěvku "Masky a zrcadla" Moje nové sonety nejsou v hlavním seznamu, jen na mé autorské stránce.

Chtěl jsem se zeptat, zda Dalina používá obkročný rým. Také ho používám(někdy), ale dle teorie by se v a.s. měl používat jenom střídavý rým.

Já už jsem měl předevčírem klasiky plné zuby a tak jsem se pokusil do a.s. tak nějak vpravit básnický jazyk šedesátých let. Vážím si toho, žes mi poslal svůj překlad, a tak ti já zase "posílám" sonet, který bude zveřejněn "oficiálně" až mnohem později.

 

XXXI

 

Dnes na skla oken bez ustání lilo

déšť na jeden den leden vymazal

A zítra už zas možná bude bílo

a na sklech oken čerstvá námraza

mráz v lidských duších v lidských očích vločky

co budoucnost nám sněhem zasypou

přes každou cestu stopy černé kočky

na každém stromě havran pod ním Poe

Noc - tikot hodin - zatím poprchává

na skle se blyští statisíce slz

má slova tuhnou jak chladnoucí láva

a studenější jsou polibky múz...

             Už zítra jíní na růžových brýlích

             nám zvěstuje že nejsme - - - už jsme byli

Radovane,

někde se i pokouším být zároveň pesimistický i optimistický. Teď právě se ale zabývám satirou od Harpagona až po O pocitech II.

fialko,

jsem hrozně rád, že se k mým sonetkům vracíš. Co lepšího si může autor přát ?  A taky jsem rád, že mě lidi pořád čtou, i když jsem grafoman a píšu těch sonetů strašně moc.

Moc díky, plátýnko.

Diano,

díky za chválu a za hvězdičky. Já už v listopadu nemám místo v hlavním seznamu děl, takže moje nové sonety najdeš na mé autorské stránce. Zatím jich přibývá každý týden minimálně šest. Tento týden jich přibylo sedm a jsou vesměs satirické. Možná zase trochu něco jiného. Doufám.

Musaši, autorka se jmenuje Olga Bělova Dalina. Našel jsem jenom část prvního nástřelu. Pozdější verzi, kterou jsem poslal autorce, jsem asi někam založil. Bohužel jsme nenašli čas společně se na to podívat. Asi po půlroce mi napsala, že je poslala Dvořákovi, který udělal pár úprav, abych se na ně podíval a že text vyjde pod mým jménem. Nabídla mi i honorář Jestli těch "pár úprav" byl eufemismus, nevím, text jsem si nenechal poslat, honorář odmítl s tím že přece mi knížka byla věnována pod podmínkou, že její sonety přeložím. Nabídl jsem nějaký pseudonym, ale jen pro případ nutnosti, přišlo mi lepší, když to vydá pod svým jménem. Jak to dopadlo, nevím. Knížka už měla být dávno na světě. Věnec je inspirován Komenským. Posílám nástřel sedmého sonetu. Co člověk - pravda, nebo pouhý kec? A co ta boží, co se za ní skrývá? Je těžká, rozum nestačí, jen kývá, jako že ano ... jako že nakonec ... Otče, voláme do soudného dne, odpusť nám viny - a najednou víme, že i my jednou všechny odpustíme a zvoláme: posvěť se jméno tvé. Kdo nevinný je, čistý jako dítě, nevidí břevno v oku přítele. Možná, že blouzním a jsem za tele i u bloudících v kruté realitě. Vždyť pravda, každé nevraživé lhaní, koření v hloubce, nedosáhneš na ni.

Tak dobře.

Malebný pesimizmus :-)

Pokusila jsem se zareagovat. Sice ne tak umě jako ty, ale snad alespoň trochu obstojně. :)

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=500988

Nádhera, ke tvým sonetům se vracím :-)

Opravdu krásné, nějak mi to uniklo - promiň! ***

Taky mám rád vodu. Znám jeden aquapark vedle kterého je firma, která prodává špičkové kapry koi. Jsou ale trošku dražší. Ten jejich necennější stál 500 000 kč, takže nevím, jestli se už prodal. Já jsem si ho zatím nekoupil, ale ti lidé od ryb mi ukázali celou svou firmu, všechny sádky, různá technická zařízení atd. Možná proto, že sám ryby chovám a trošku tomu možná rozumím. Takže ano - vodu mám taky rád.

Když už se mě ptáš na znamení, tak já jsem kombinací kozoroha a lva. Dvě dominantní "královská" znamení ... Což může existovat něco horšího ?  Kdybych tě někdy něčím zranil, tak mi to napiš. Poučím se. Já asi někdy zraňuju lidi, aniž bych si to uvědomoval. Co ale můžeš chtít po kozorohovi vykříženém se lvem ?

Goro,

moc děkuji za výběr. Dostal jsem se do seznamu doporučených děl, ačkoli jsem svých pět míst už vyčerpal, a to mě velmi potěšilo.

Calif,

jak vypadá mezi kaktusy populární "gruson"(echinocactus grusonii) se můžeš podívat na googlu. Velikosti sedačky ovšem dosáhne až v dosti pokročilém věku, tak v padesáti až sedmdesáti letech. Ale co to je pro kaktus, který se dožívá několika stovek let ? Myslím si, že by na něm ale žádná tchýně dlouho sedět nevydržela. Já osobně proti tchýním v podstatě nic nemám. To český národ dává rostlinám různé vtipné názvy. Kromě sedačky pro tchýni existuje také rostlina zvaná "tchýní jazyky", což je sansevieria(např. laurentii, spageti, trifasciata atd.) 

Díky, Goro.

Trochu jsem počítal s tím, že "pohádkový námět" bude mít větší ohlas, než verše navazující na W.S.. Nehodlám se ale polemikou s W.S. zabývat příliš dlouho a rád bych časem své sonety trochu modernizoval.

Obdivuhodné, lehké a zručné verše.

Ráda četla, vždycky si najdu to své. 

Mráz bývá dobrý zahradník jen v tom smyslu, že podporuje přirozený přírodní výběr. Charles Darwin měl z mrazu jistě radost : vše slabé v něm zmrzne, to silné přetrvá.

Mně připadá devítka spíše zoufale nejistá než smyslná. Ptám se, jestli mě mnozí vidí právě takto a navíc ještě jako nenapravitelného ironika.

Minerva mě asi dnes nemá ráda. Napsal jsem jí upřímnou(ale shodou okolností negativní) kritiku.

Jsem kaktusář a mimo jiné také pěstuji kaktus lidově nazývaný "sedačka pro tchýni"(echinocactus grusonii), čili bych tě měl jakožto tchýni kam posadit.

Norsko,

anglický sonet se od těch ostatních výrazně liší v tom, že tvoří kompaktní celek a že prvních 12 veršů splývá v jednu jedinou velkou strofu, ke které je pak přilepen dvouveršový " ocásek " tvořící pointu textu. Pomlky tam jsou, jen ty je nevidíš, protože ty pomlky bývají často tam, kde bys je nejmíň čekal. Sonety nemusejí vyjadřovat hněv, občas ho ale vyjadřovat mohou. Munchův obraz Výkřik nesnáším. Je naprosto odporný a já bych ho s chutí spálil na hranici spolu s dalšími moderními obrazy od Picassa, Braqua a dalších podobných mazalů. Jsem přece klasik a proto snad nikoho neudiví, že mým oblíbeným obrazem je Leonardova Madona ve skalách.

Radovane,

ono to není tak malebné, jak to možná na první pohled vypadá . Je v tom spousta negativní energie, nejistoty a pesimismu. Vždyť to jsou vlastně stále jen samé otázky a druhý sonet se až maniakálně skládá pouze z otázek. Já jsem pesimista a tak bych si na otázku v prvním sonetu odpověděl NIKDO a na všechny otázky ve druhém sonetu ANO.

Safiáne,

nemohl bys mi prosím některý z těch svých překladů oné ruské básnířky opsat sem do kritik pod Gerdu ? Moc by mě zajímaly jak tvé překlady, tak i jméno oné básnířky a samozřejmě také ruské originály. Ty už bych si možná pak našel na nějakém ruském webu. Tohle by mě moc a moc zajímalo, protože v Rusku nebyla klasická tradice vůbec přerušena a cíleně zničena tak jako u nás.

První dva řádky v každém jsou nejlepší. Sonety.., nikde nemají pomlku, hněv nebo Munchův výkřik

malebné

Musaši, každý vážný pěstitel sonetu přinesl něco nového. Já zrovna nedávno překládal, no spíše parafrázoval, věnec anglických sonetů jedné ruské autorky. Velmi mě to bavilo. A to přesto, že už vůbec neumím rusky.

Ano :)

Já jsem zase hrál jednou Sněhurku. Ještě z toho představení mám fotky. Sněhurka má sice ke sněhové královně blízko, ale je hodná. No - asi jsem byl dobrý herec, když mi tu roli dali. - Pecha taky hrál babičku...

A já jsem jednou, v dětském divadle Polárka, babičku ve Sněhové královně hrála :)

pohádka je krásná

dadi, díky. Já mám pohádku o sněhové královně moc rád. To je asi na těch básničkách vidět. Proto se dost lidem líbí. Potěšilo mě to.

Krásný opravdu

Safiáne,

termín "anglický" sonet, který používám, není tak zcela přesný.  Byly i jiné formy anglického sonetu, než jaké používal  W.S. Termínem a.s. tedy myslím báseň,která má takovouto rýmovou strukturu : ABAB CDCD EFEF GG. Jde o pětistopý jamb, který může mít buď 11 nebo 10 slabik, čilli možnosti jsou 11,10, 11,10 - 10, 11, 10 ,11 - 10, 10, 10,10, - 11, 11, 11,11. Rým může mít jak ženské tak mužské zakončení a v tomto směru by asi bylo možné nějaká originální řešení vymyslet.    Anglický sonet je tedy poměrně streotypní, co se konstrukce týče.

Musaši, já se jen přidržel norského badatele )kolem 1900). Dokonalost je samozřejmě dokonalost. Já jen popsal, co mě při četbě napadlo. Nemá cenu to rozvádět. Také je v tom poznání, že česká metra jsou trojčata a že česká poezie může být klidně polymetrická.

obdivujem, to ma baví

Andělko,

moc děkuji za hvězdičky a za típek.

Safiáne,

moc děkuji za připomínky. Pokud si dobře vzpomínám, tak ve W.S. sonetech jsou asi tři básně, které neodpovídají normě. Jenže W.S. sonety byly vydány pirátsky, proti autorově vůli a tak to není žádná autorizovaná sbírka. Vůbec nelze říct, co by sám W.S. chtěl nebo nechtěl, co by tam snesl a co by tam nesnesl. V tom jsou W.S. sonety velice zvláštní. Jazykovými rozbory bylo dokázáno, že sonety mají stejného autora jako W.S. dramata, ale sám W.S. se o nich nikdy nijak nevyjádřil, pouze nepodal žalobu na pána, který ilegálně vydal jeho sonety tiskem.

***

Calif,

díky za chválu i za výběr. Ty básničky byly napsané pro afro...minervu a jsou jakýmsi dialogem s jejími trochu podobnými dílky. Já už ale nechci před básně psát dedikace.  Moje básničky jsou pro všechny, i když konkrétně tyhle jsou hlavně pro Minervu a tím se přecejen od ostatních asi přecejen dost liší.

velmi pěkné sonety. V prvním se mi zdá, že úsilí udržet uprostřed jambické metrum vede k mírnému oslabení tempa. Vložený trochej by sonetu nic neubral na dokonalosti. I Shakespeare klidně občas metrum porušoval. Ale to je jen takový drobný postřeh.