Do lázní

Pedstavte si, že pan doktor s MUDr. přej jménem Václavík Láďovi oznámil, že má nárok jet do lázní. Láďa se ale hrozně bojí, on doktorům moc nedůvěřuje po té nedávné kolenoskopii. Myslí si, že je v tom nějaká zrada a že mu zase budou strkat něco tam, kde se lidi učí, že se nic nestrká. To přitom vůbec není pravda, protože v lázních se strkají pouze lidi do škopků s pramenitou vodou nebo něčím podobným. To je moc příjemné.

Já už jsem v lázních jednou byl a moc se mi to líbilo. Jmenovaly se Jánské lázně. Přijel jsem tam autobusem, vystoupil a hned se obnažil, abych se vykoupal, ale představte si, že to nešlo, protože chumelilo a vypadalo to jako někde v horách. Rychle mě ale našly zdravotní sestřičky, zahalily a zavedly do takové nádherné ubytovny, kde jsem se zase rychle svlékl. Chodil jsem spokojeně po chodbách, na všechny se usmíval, oni se usmívali na mě a byli oblečení. Tomu jsem se divil. Mám doma totiž takový ručně malovaný obrázek s římskými lázněmi a tam jsou všichni nahatí. Znovu mě chytily sestřičky, opět mě zahalily, změřily, zvážily a pak už jsem se konečně mohl láznit ve vaně s bublinkovou vodou.

Po lázni v minerálce mě přeložily do okované kádě a já se láznil dál, tentokrát v bahně. To se mi líbilo, protože to připomínalo plazení se blátem během bitvy, pouze se u toho nestřílelo a neumíralo. Po láznění v bahně mě úplně celého namasírovali kromě mužství. Mužství je totiž to jediné, co se v lázních nemasíruje a to ani za příplatek. To tady píšu kvůli nemravným mužům, co si myslí, že lázně jsou něco úplně jiného, než jsou.

Takhle to šlo každý den. Pokud mě v lázních zrovna nekoupali nebo nemasírovali, tak jsem chodil po pěkných procházkách a jedl v moc nádherné závodní jídelně. Jediné, co se mi nelíbilo, bylo to, že mi žena manželka nebožka Boženka každý den poslala moc žárlivý dopis, kde psala, ať si nemyslím, že až se vrátím, že mi nenabančí, protože jsem starý čuňák, co jezdí do lázní a bůhví, co tam s kým provádí. Já byl přitom vždy velmi věrný, slušný a v té době jsem už ani neměl pud. Na dopisy jsem vždy musel odpovídat a pokaždé velmi přesně a malým písmem napsat, co jsem ten den dělal a jak jsem pokaždé, když kolem mě prošla mladá žena padesát plus se sukní nad kotníky nebo víc, rychle zavřel oči a sedl si na ruce.

Ty dopisy ale nepomáhaly. Žena manželka Boženka po pěti dnech nečekaně přijela autobusem. Zezadu mě přepadla na dvorku mezi lázeňskými budovami, zrovna když jsem kráčel z masáže na oběd. Začala mě bít parapletem a kabelkou z krtčí kůže, kterou jsem jí vlastnoručně ušil, a strašně křičela: Dědku jeden nemravnej, jak se to tady promenáduješ? 

Přiběhly sestřičky, manželku odtrhly a říkaly: Když chvilku nedáváme pozor, tak on se hnedka takhle obnaží, už nevíme, co s ním.

Žena manželka vykřikla: Jede se domů, dědku!

Vrchní sestra řekla: Ale pán by tu měl zůstat ještě dalších devět dní, takhle léčebný pobyt nebude mít smysl.

Manželka si dala ruce v bok a vykřikla: Tak vy ho v tom chcete ještě podporovat, vy nemravy nemravné? To se mi snad jenom zdá, já si budu stěžovat.

A jeli jsme domů, ale to vůbec nevadí, mně těch pět dní v lázních bohatě stačilo. Horší bylo, že jak jsme jeli, tak manželka každých 25 minut začala hrozně nadávat a křičela Já jsem přesně věděla, co se tam bude dít, ty jeden kaňoure, já na tohle nemám nervy, já se s tebou rozvedu!

Vůbec jsem jí nedokázal vysvětlit, že jsem to prostě dělal jako na tom obrázku. Když jsme dojeli do Pickovic a já jí ten obrázek ukázal, tak ho vyhodila oknem, dala mi druhou poslední ránu deštníkem a pak už jsme se k tomu nevraceli.

Tak to je o lázních všechno a já doufám, že si tam Láďa nakonec taky zajede. On je totiž už vdovec, tak ho nikdo nebude moct tlouct.

Ahoj!