Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepřemlouvání
Autor
agáta5
Mluvíme o cestě
a každá zní tak nesouvisle
když se snažím
Znovu zkouším najít věty
co by urovnaly nesrovnalost mezi žebry
zase se nadechnout poprvé
zase chtít něco od druhých
Nejsi můj start
ani nepotrháš cílovou pásku
ale něčím jsi
Za záclonou mívám silnější pocity
když mě necítíš
jsem si skoro jistá
že se rozvlní tvým dechem
okno praskne
já prasknu
a cesta bude volná
jsi nemocný
tvé ruce připomínají párátka z jednohubek
srkáš polévku
kdosi ti za ramenem tvrdí že budeš silný
vývar je silný slova jsou silná
mají moc
na chvíli dokud se mluví
maluju si obočí hnědou řasenkou
řasy mi vypadaly do talíře
nikdo si toho nevšiml
jen ty je přežvykuješ s mrkví a spiklenecky mrkáš
přes stůl
chvíli tě miluju
jako jsem milovala tátu
schováš se za rukáv
a ve vteřině usneš
je ráno
zase máš sílu
je obrovská
je krásné dívat se že to jde
že jsi ji dokázal odněkud vytáhnout
mluvíš mi do duše optimistickým hlasem
až ti přepne do fistule
a vypadáš jako pták
radostí vzlétneš
už tě nevidím
ale myslím na tebe u večeře
když srkám polévku
15 názorů
Krásné vyznání a přiznání. Malebné vzpomínání, až se divím, že tak jemné, něžné, chutné. Trochu postrádám tvoji bouřlivost výrazů. Pecky. Měníš styl? Je to bezva.
phil, já si je nechala zase nabarvit a pak dva měsíce tahala nitky - zánět jako prase... :) pro parádu se holt musí něco vydržet
Někdy nevím, co napsat. Vzpomněla si, jak si kdysi nechala nalepit umělý řasy. Dojel pro mne manžel. Já zamrkala. Řekl mi: ty někoho máš. Neměla. Jeli do Rakous. Plavala ty svý bazény. Oči nepředstavitelně pálily. Plakala do vody. Uplavaly... :)
Četla jsem si ji na hlas, moc mě to baví - je to jako doopravdy, jako by to někdo vypravoval, žádné smyčky kličky, život, co bolí a voní. Pro mě je dobrá ta básnička, kterou dokážu přečíst nahlas tak, aby bavila i mě:) Tahle třeba. Tak jen, že jsem tu zas byla na návštěvě ... když nebyli doma:))
Přemýšlím, co napsat. Tím zjednodušeným způsobem(oproti Tvé časté obrazotvotrné košatosti) působí rezignovaně i láskyplně zároveň. I tak si ji čtu. Pomalu, klidně. A přitom srkám každé slovo.
ta je dokonalá - jako vyprávění u horkýho kafe, hltám příběh, řasy nepočítám ... kafe má bejt hořký :) ty ho máš vždycky trochu sladký ... jen maličko:)
„Nejsi můj start
ani nepotrháš cílovou pásku
ale něčím jsi“
Pokud bychom zůstali u běžecké terminologie a týkalo se to mne, tak bych možná mohl být překážka...
Mimochodem nebylo nutné nikterak dlouhé přemlouvání sám sebe, abych tvoje dílko otevřel a četl. ;-)
Dosť dobré, veľmi....