bylo nebylo

Pobíhám z místa na místo proměněn v králíka.
Co by samozvanec celibátu jsem lehce zmaten přítomností králičích pudů.
Skočit sem a skočit tam.
Přežvýknout něco jetele a pokračovat.
Chmurnost morálky je ta tam.
Jen chybí ta nezbytná cigareta. 
Možnost se pochlubit u piva kamarádům.
A taky trochu více zájmu od samice.

A stejně ti utnou hlavu.
Probudíš se v bylinkovém hávu v cizí karosérii.
V další reinkarnaci.
Nikde to netlačí?
Mlčím.
Jinak to ani nejde.
V kožichu veverky.
A to nemám rád výšky.
A ty šišky.
A ty blechy.
A ty zuby.
Po cestě dole jde člověk s mláďaty.
Házejí kamením.
Na mně?

Jsou to jen nekonečné hrátky plynoucí setrvačnosti.
Chtěl jsem si to zapsat, ale bohužel.
Jako veverka jsem neuměl psát.
Ještě tak stopy do sněhu.
Oříšek.
Blesklo mi hlavou.
Heuréka.
O co to sakra jde?
Jak mohou zvířata existovat bez odborníků?

Být či nebýt?
Který idiot se to ptá?