Dívka Mohe

První z pracantů

Co včera ponocní zhasli, teď rozsvěcují první z pracantů. Zářivky zamžourají a už do svých zřítelnic berou hory z papíru. To vše se musí dneska stihnout! zavelí předák kanceláře. Ale ještě než se pod jeho zkušeným dohledem rozštěbetají klávesnice, bude se koulet snídaně. Kávovar zachrčí a pustí do hrníčku černou slinu, bábovka zavoní vanilku a před prací na chvilinku všichni se schovají za rozinku.

Pan Carek. Na hedvábné stezce

V Opletalově v krámku s dámským prádlem vítají pana Carka vždy před devátou. Pohostí ho máslovými sušenkami a kávou od Itala z bistra přes ulici a pak na pult vyloží hebké zboží jako karty v kasinu. Pan Carek se zkušeně probírá záplavou hedvábí a krajek a bere trumfy. S nimi pak vstoupí do výlohy, svlékne figuríny, něžně, po milenecku, a jednu po druhé zase oblékne. Ženy ho pozorují od pultu a upíjejí přitom z kelímků kávu taky od Itala, jen plnou mléka, a hledají, na které stanici pouštějí zrovna romantickou hudbu, a to pak přidají na hlasitosti, takže i v ulici je tlumeně slyšet, a pan Carek zas přidá na výrazu, bere svou úlohu vážně, plný vášně rovná krajky v umělohmotném rozkroku, až se mu mírně chvěje ruka a koutek úst. A někdy se stane, že v ulici zastaví kolemjdoucí a pozoruje tu scénu jako výkon běžného aranžéra, jehož pohltila práce, a neví, že pan Carek není profesí aranžér, že je pouhý nadšenec a dobrovolník, jemuž šťastná náhoda postavila do cesty příležitost plnou hedvábí, mašliček a snů.

Dívka Mohe

Jede devítkou k Andělu, Tahiťanka Mohe. Holka jako z obrazu pana Gauguina. Tiše pohybuje rty, zpívá si píseň starou jako lidstvo samo; píseň o vycházejícím slunci, o tom, že duše ženy je hlubší než oceán, o lásce, z níž všichni pocházíme a bez ustání ji hledáme jako ztracený ráj. I ona ji hledá, a protože lid jejího kmene věří na nadpozemské bytosti, jede teď devítkou a tiše pohybuje rty. 

Červená světla a kouř

Zatím je pátek ve znamení plechových kolon. Červená světla brzdovek a spousta kouře. Zatím lufťáci opouštějí města jen na dosah, jen do nejbližších lesů a hor. Ale jednou bude pátek ve znamení raket. Červená světla ohňů a spousta kouře. Lufťáci budou létat ke svým planetkám a kosmickým domečkům. A někteří se stihnou pohádat ještě v atmosféře. Na pumpě nedaleko Marsu to u kafe pak nějak slepí.

Žlutavé oči limonád

Žlutavé oči tramvajek plují podvečerem, bárky v moři času. A odvezou tě, kam si zamaneš, třebas k baru. A tam už sedí osamělec, hledí do žlutavých očí limonád a přeje si, aby se objevila ta pravá. Měla by měděný přeliv, prsa z ocele a kolem očí kouřové šminky. A ona nejde, a tak pije i z druhé sklínky. Až přijde, bude zrovna čůrat a ona bude mít žízeň. Minou se jen o vteřinku. Tak to chodí.