Obviněn životem

Nádraží

Pracuje se tu v nepřetržitém provozu, stále někdo někam jezdí. Hučí to tu a vře jako v ďáblově kuchyni; rudá výstražných světel a pak hvizd: už ať jste pryč! Hlavní nádraží. Jak se za tisíc let promění tohle místo? Bude se konečně jezdit do Brna nebo Hradce rychleji než za dob parních lokomotiv? Anebo kosmický prach přikryje betonová nástupiště a z ruin Fantovy kavárny maskarony s uraženými nosy budou se šklebit do ohromné propasti minulého času? To už se nedozvíme. Ale aby nás dráhy smířily s vědomím této nemožnosti, nabízejí zvýhodněné jízdné. Je to taky drobný úplatek: prostě jeď a nepátrej.

Být zas obviněn životem

Chtěl si udělat příjemný den. "Sám s nohami na stole, zrazu dobré je aj to zlé." Neodešel do práce, poslal email, ze bude pracovat z domova. Postavil na kávu, zapnul internet. Fico obviněn. V německé tramvaji žena postříkala mateřským mlékem revizora. Usmál se. Zalil kávu, sedl si do křesla a jen tak přemítal. Náhle ho tlaková vlna vymrštila i s křeslem otvorem v panelech. Letěl ulicí, letěl sídlištěm, letěl nad dětským hřištěm, kde si jako malý hrával, letěl nad stánkem, kde si prvně koupil cigarety, letěl nad koloniálem, kam nosil lahve od piva, letěl a přál si znova se narodit, být obviněn životem a postříkán mateřským mlékem jako ten revizor z německé tramvajky.

Ovčí kůže

V Hradci Králové pod Priorem už prodávají ovčí kůže. Za dlouhých zimních večerů se do nich místní odívají, jedí med a vyprávějí si příběhy. Jsou plné vášně, lásky, bolesti, naděje, touhy, solidarity, náhody.. Plné takových prastarých motivů jsou, a žádná věda a technika je nikdy nevyvrátí z kořenů. Ajfon pípající pod ovčím plédem je jen drobnou epizodou v moři času.

Polní cesta

Čeperka. To je pár domků, perón a dál jen pole. A přes ně místní musí, když chtějí do kostela, do Opatovic. Když je zem ztěžklá deštěm, je i jejich krok. A v zimě když napadne sníh, před půlnocí o Štědrém dnu, z Čeperky do Opatovic vedou stopy podobné těm v písku kolem Betléma.

Silo

Jako chrám bohyně Cerés tyčí se u Nymburka silo. Technologické revoluce posvátné proměnily funkcí, někdy k nepoznání, všední a sváteční ztratilo pevné obrysy. Ale hluboko v nás, vytlačeno na okraj řeči velkými hesly modernity, přebývá tohle tušení souvislosti. Ne náhodou ten chlap na traktoru s návěsem plným zrní má výraz velekněze v obřadné chvíli.