Nemoc

Špatně spím. Ač utahaný, tupě koukám do noci,

nemůžu se tak ňák srovnat s mojí novou nemocí.

Pracovitost, zarputilost, to jsou moje ctnosti,

strašně jsou však sráženy poruchou pozornosti.

 

Včera jsem se kupříkladu rozhod zalít zahradu.

Hadici jsem nemoh najít. Když jsem hledal náhradu,

všiml sem si v garáži, kde jsem rovnal rýče,

že auto chce opláchnout a tak jdu hledat klíče.

 

V domě s klíčem v ruce jsem se nejdřív napil moštu,

když mi padl zrak na dosud nepřebranou poštu.

Udělám to raději hned, důslednost se cení,

co kdyby tam bylo něco rychle k proplacení.

 

Klíče dávám na stolek, však v poště jsou jen reklamy,

ty mám házet do koše, tak jak má žena řekla mi,

ten je ale plný a tak dám letáky na linku,

je třeba ho vysypat, říkám si s chutí pelyňku.

 

Než ho vezmu do ruky, tak ještě vzpomenu si,

že jsem včera napsal dopis, ten se poslat musí,

přímo vedle kontejneru je poštovní schránka,

jo a nesmim zapomenout, že nám vrže branka.

 

Jdu si pro něj do pokoje. Leží tam. No sláva,

koukám, vedle něj je hrnek, v něm studená káva.

Nevadí, udělám novou, je to celkem snadné,

cestou ke sporáku vidím kytku, co už vadne.

 

Když jsem vázu popad, zahlédl jsem odlesk brýlí,

ty musím dát na stůl neb je hledám každou chvíli.

Napřed ale kytky, ať to tu vypadá k světu,

když tu ulpí zrak mi na tu věc na parapetu.

 

Televizní ovladač. No hurá. Zde ho máme,

šup s ním k televizi, ať ho večer nehledáme.

To však ještě počká, teďka mají přednost kytky,

ještě abych ho tam nechal. Já vím, humor plytký.

 

Když napouštím vodu, trochu na linku mi cákne,

jdu pro hadr na podlahu, to se rychle zmákne,

když se s hadrem vracím, tak to už bych si dal ránu,

nemůžu si rozpomenout, co jsem s ním měl v plánu.

 

Večer:

 

Zahrada (no kupodivu), ta zalitá není,

že je auto špinavý též nikdo neocení,

navíc by mě zajímalo, kde jsou k němu klíče,

zvadlý kytky ve váze jsou smutný obraz kýče.

 

Na stole je šálek s kávou, vedle něho psaní,

kde mam brejle, to se radši zeptám svoji paní,

hledat ovladač též vzdávám, telku zapnu ručně.

Doufám, že jste pochopili, ač jsem to psal stručně.

 

Celej den se nezastavím, všechno už mě bolí.

Neznáte lék na tu nemoc? Díky za cokoli …

 

---