Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Ten den mě něco sžíralo. Často nemívám takový pocit jistoty.Posadil jsem se do svého křesla velice ladně.čekal jsem že to příjde – v tu chvíli jsem byl plně přpraven.Byl jsem potěšen když jsem viděl jak bravůrně dokáži ovládat svou mysl ,ale i přesto mě uvnitř soužil malinký pocit jako když si přivážete přední tlapky k jednomu autu a zadní k druhému – nic se neďeje ,ale lze vycítit určitý druh napětí.Tou chvílí ale má mysl spatřila bledého ,vystrašeného muže ,který míří ke svému autu a v rukaćh zběsile pohazuje s klíčemi.Je slyšet odemikání dveří, cítím jak mladé splodiny motoru šli poprvé ven a hned poznávat svět.Zdánlivě klidná poloha mého těla začala nabývat nové,odvážnější podoby.Nebyl čas přemýšlet na co mám změnit svůj hlavní tok myšlenek , důležité bylo ihned se vyhnout tomu pocitu,že si nedokáži představit své vlastní tělo jak praská v rozparcích za mlčenlivého přihlížení mých orgánů.Nechápu jak jsem se dostal až sem,ale pocítil jsem sám sebe jako pásek zkoušený mužem ,kterému chyběla ústa a ač byl se mnou dozajista spokojen nebyl schopen požádat prodavačku o domluvu koupě asi poučen z předchozích let vytáhl poznámkový blok a tužku , kterou přiložil k onomu bloku,aby napsal kýžený požadavek.Touha však byla tak veliká ,že se přetransformovala do fyzické podoby a tak jsem snapjatýmpocitem pozoroval jak se slabá tuha v silné tužce láme.ten pán však nepozbyl duchapřitomnosti a vytáhl ze své kapsi ořezávátko na tušky.
Povvstal jsem ze svého křesla , neb představa o tom že budu koupen mě rozčílila na tolik ,že rychlé zabrání postoje byla jediná alternativa.Nu nic řekl jsem v bláhovém domění ,že tento vnitřní se byl původcem onoho pocitu, popadl jsem klíče a peněženku.Otevřel dveře ,potom ještě jedny a vyšel.Cesta se pomalu táhla a já nechápal jakto že už dávno někdo toto město pevňe neuchopil ,nezmuchlal a nevyhodil do popelníku ,který mi zpestřoval šedé chvíle čekání na svého druha v hospodě do níž jsem měl namířeno.Chtěl jsem si obědnat pití když tu k mému stolu pro dva vyrazyli dva lidé.počty mi šli vždy dobře a tak jsem si spočítal ,že jednoho z nás je místo pojem jež opět nabyde důležitosti.Když byli již blizoučko a na každém byly vidět rysi jistoty ,které doprovázeli jejich počínání,pocítil jsem trochu obavu z jejich chování.Ten první se posadil v klidu na volnou židli a ten druhý se stejným ledovým klidem zase na mě.Ještě se začal vrťet a to mě doopravdy naštvalo ,chtěl jsem něco říct ale zarostli mi ústa.Ti dva se na sebe usmívali a neprohodlili ani slovo ,já začal přemýšlet jestli byl někdo někdy v žovotě usezen k smrti a ješťe na to že bych si měl koupit nový pásek.
Písmák