Iluze

1.Nikdy jsem neměl nikoho extra rád. Naposledy svou matku. Vždycky, když šla ráno do práce, pozoroval jsem ji z okna a brečel, ale postupem času mě to pustilo. Uvědomil jsem si její chyby a zprotivila se mi. Od té doby jsem zažil několik intenzivních, ať už romantických nebo přátelských vztahů, ale byly to iluze. Ve skutečnosti jsem ty lidi neměl vlastně rád, pouze jsem strašně moc chtěl, aby měli oni rádi mě. Aby mě milovali, potřebovali a oni mě vždy zklamali a vlastně mi pak ani nechyběli. Byl jsem rád, že ty vztahy „umřeli“. Můj poslední vztah byl s Alexandrem. Nemiloval mě a já jeho taky ne. To, co jsem opravdu miloval byl ten pocit bezpečí, který vztah nabízí. Bohužel se rozpadl. Dlouho jsem ho držel pohromadě, ale nešlo to. Nechybí mi. Nemyslím na něj. Nepotřebuji ho. Chybí mi ten vztah, ale Alexandr samotný ne.

2. Byla jsem jím doslova posedlá. Viděli jsme se asi pětkrát, ale já byla přesvědčená, že jsem zamilovaná. Všechno bylo na dobré cestě. Mohl ve mně jazyk nechat, ale když jsme si psali… nějak to neprožíval. Trvalo mu dlouho, než odepsal a vždycky odpovídal stroze. Zatlačila jsem na něj. Napsala jsem mu, že ho mám ráda a on cukl. Dlouho jsem to nemohla rozchodit.Samozřejmě vím, že to nebyla láska. Asi jsem byla ráda, že to s někým konečně vypadalo nadějně a upřímně… byl to debil. 

3. Elizabeth byla tak krásná. Zbožňovala jsem ji. Nosila kočičí linky. Byla perfektně namalovaná. Vlastně taková femme fatale, jenže o přátelství se mnou nestála. Nevím, co mě k ní vlastně táhlo, asi jsem chtěla mít „takovou“ kamarádku. Všechno skončilo, když jsem jí z kabelky ukradla dvě cigarety. Byla jsem tak vytočená. Ten den jsem si uvědomila, že kamarádky nejsme a nebudeme. 

4. Byla jsem hrozná kurva. Mohla bych si hrát na psychologa a říct, že mi chyběla otcovská láska, ale na tyhle žvásty moc nedám. Měla jsem vážný vztah a ten kluk mě asi opravdu miloval, ale já to tam prostě necítila. Nakonec jsem si bokem našla další tři. Asi si o mě nebudete myslet nic lichotivého, ale dělal mi dobře ten zájem. Na seznamce mi psali doslova zástupy chlapů. Neměla jsem ani kapacitu všem odepsat. Byla to droga. Nikdy v životě jsem se necítila tak chtěná. Samozřejmě, že jim šlo o to jedno, ale já si připadala, že za něco stojím. S jejich zájmem rostla moje hodnota. 

5. Nesnáším svou matku. Mám pocit, že mě zradila. Je to typ matky à la Brigitte Bardot. Docela mě sere, že si každej labilní heterosexuál usmyslí dítě a já ho nikdy mít nebudu. Jo, jsem jedináček. Jednou mi dokonce řekla, že potom, co musela vychovávat takovýho parchanta už žádný jiný dítě nechtěla. Doslova nesnáší děti. Upřímně myslím, že mě měla jenom proto, že se to čekalo. Vdala se, tak prostě „musela“ mít dítě.Zbožňoval jsem ji. Čím víc jsem z její strany cítil nezájem, tím víc jsem ji miloval. Jako dítě jsem si vymýšlel různé příběhy, jakože mě adoptovala nebo že jsem ve skutečnosti dítě její mladší sestry. Nedokázal jsem pochopit, že mě nemiluje. Asi od té doby trpím chorobnou touhou, aby mě všichni měli rádi, potřebovali. Nedokážu říct ne.Jako dítě jsem chtěl být zpěvák. Ne, kvůli tomu, že by mě zpívání tolik bavilo, ale pro ten až fanatický obdiv.

6. Nechtěla jsem si s ním zahrávat, ale chtěla jsem ho mít v záloze. Nikolas byl strašně nevypočitatelný a já ho opravdu milovala. Adam byl zase hrozně milý a miloval mě. Bohužel já jeho ne. Věděla jsem, že když zničím tu jeho naději zmizí z mého života. Chápeš? Je mi to trapné. Nakonec jsem ho stejně ztratila. Byl to dobrý přítel a já se chovala… je to těžké v takové pozici jsem nebyla.Občas si na něj vzpomenu. Vybaví se mi ten jeho smích a taky to jak se na mě díval. Pak se mi ale vybaví i to, jak se na mě podíval, když to prasklo. Pak jsem ho viděla ještě jednou. Pozdravila jsem ho, ale on se jenom samolibě usmál a šel dál. Slyšela jsem, že se bude ženit. Se mnou se Nikolas nedávno rozešel, prý se mnou nic necítil.