6: JO, VENDULO

 

Jo, Vendulo,

 

kdosi je v cizině chudák, a jiný boháč, ale když se nějakou náhodou v pohádce sejdou, že pro cosi, čímsi, co jim třeba na krcích na šňůrkách doposud nesrozumitelně visí, a je přiloženo k sobě, doloží, že jsou si k sobě vzájemně královští bráchové.

Obdobně původně naprosto bezesmyslně kýmsi napůl roztržený plátek žvýkačky a posléze znanadání kýmsi přiložený s sobě dosvědčí, že kteřísi tihle dva v posledních 5 reklamních vteřinách už navždycky budou patřit k sobě.

Stejně tak původní renesanční bankovní směnka bývala symbolonem.

Každá, jakákoli, identifikující operace zrovna tak.

Symbolon je zevní znak, aby se kdosi s jeho mocí poznal.

Připustil bych dokonce mínění, že dílčí jazyk je symbolonem též.

Sportovní dres rovněž neslouží jen pouze k elementárnímu optickému rozlišení, bránícímu, aby se hráči nepotloukli navzájem.

Vojenská uniforma (uniform, popřípadě form, bábovková forma, formírovat) velkých formací, lišící se od oddílů starořeckých pod bezprostředním vedením, znamená i ti jsou vaši a tihle naši, stejně jako třeba americká univerzitní absolventská kravata zajišťuje mezi svými kravaťáky docela obstojnou celoživotní kariéru.

 

Takže iniciace, jež je vstupní podmínkou každého symbolonu, po mém dlouhém několikadílném rozepisování jakési věcné nebo předmětné etymologie (jak ji hledám i v případě těch dvou siřemských jelenů), bude snad pro tebe už v tomto jednacím bodu ukončena – a to nejenom proto, že mi připadá, že děláš vše, jak i jiní zdejší babišáci, aby připadalo, dokonce dopadlo, že se vás nástěnné jelení duo jako symbolon svého druhu jeho poselstvím či sdělovaným významem netýká.

A že jeden z možných budoucích světů kvůli takovémuto nezájmu proto nenastane, nebude.

 

Že se cosi dvojí v tomto případě k sobě neslehne.

 

Symbolon je pohybem k – což třebas hned v té wikipedii určené pro učence zmíněno není.

 

V onom vrcholně významném být/nebýt (jež může nastat) je základní účel každého symbolonu, proto je jich ten náš okolní, nebo vezdejší, svět vrchovatě plný – pročež se každému dílčímu symbolonu, respektive symbolu, jako vzkazu, lze jen pouze klaněti, naplnit nad pouhý vzhled jeho božské ustanovení přesahující člověka.

 

Rozhodnutí k nim, či ne, a též jejich a kterých používání, prokazuje naši lidskou míru, míru takovéto její míry – a proto i ona 1 věta obsažena ve wikipedii jako znalost nestačí.

 

Klanět se v tomto smyslu třeba koblize? Která je určena spíž k sežrání?

Těch před pódii.

 

Používání ukazuje důvod, vztah i míru, je chrámem i tvrzí současně.

 

Je klíčem – a může být i šperhákem.

 

Neboť stejně jako cílem útoku i poslední pevnůstkou se agresi ještě bránící.

To v případě oněch praktik a metod té tak zvané hybridní války, jejíž základním cílem je destrukce platných či uznávaných ikonografických schémat protivníka – takhle velmi stručně řečeno, co se odborně někdy vyjadřuje jako válka symbolů.

V níž zrovna symbol, nedbání na něj, nezvládnutí vědomí si jeho významu, neobsáhnutí jej, takováto maličkost může být vrátky k porážce.

 

Takže pro účel věci samé (2 siřemských jelenů a z jejich existence plynoucích možných následností) pouze shrnu, třebaže jsem měl v záměru navrstvit o symbolonu jako věci či předmětnosti mnohem větší hromadu příkladů a vztažností, že papír, papyrus, kůže z oslů, jsou materiály netrvalé, a na cestách k uchování nepraktické, poněvadž snadno podléhají zevním vlivům.

Proto nastalo, že papír s větou napsanou na listu byl nahrazen tabulkou s tímtéž textem do ní vepsaným, například, nebo nějakou věcí, předmětem – které obé se před použitím ještě před pecí rozkrojilo, například, nebo po vypálení odborně rozdělilo, s podmínkou ovšem, aby zůstaly zachovány co nejostřejší vzájemné švy.

Co neostřejší vzájemné švy, ona r o z d ě l e n í, potažmo oddělení, či rozvzdálení, bez kterých celá věc by neměla žádného významu.

 

I film z tohoto ohledu stojí za povšimnutí, neboť je, není než, jeden po druhém střih a šev, a jeho celý žánr nebo výsledek, je tvořen či stanovován zejména důležitými okolími těchhle jeho dílčích hranic.

Ne ovšem jako lepící technologie, nýbrž naplnění údělu spojujícího intelektu.

Vybaveného ovšem/proto co nejobjemnějším thesaurem symbolů.

 

S koblihami, nebo dokonce koblihami, jakož i pro koblihy, film nenatočíš.

 

Dokonce ani kdybys je, k odstrašení přihlížejících před obdobnou zradou ideologie (kterou obecně tvoří kohosi spojující symbolika), opakovaně pálil v peci jako oni tenkrát naněkolikrát živého plukovníka Olega Peňkovského před zraky desítek jeho kágebáckých spolupracovníků v jednom z moskevských krematorií.

 

Jestli se přidáš, nebo kdosi jiný, jestli ses mezitím naučila podle předchozích pokynů dělat obrázky a gify, je víceméně jedno.

Předpůlnoční vlaky taky jezdívají před poslední zastávkou povětšinou prázdné.

 

Sestavil jsem k sobě dvojí jen představu, aby mi vznikla analogie jako předchozí očividný příklad v drobnosti, popřípadě v souvislosti s ní, jež by mě vztažným a již od příštího pokračování vznikajícím příběhem následně těšila.

Byť nemohu předpokládat, že by tvou aktivitou od onoho příště vznikalo a objevovalo se, a bylo by dobré, jako v nějakém jiném berešit.

Tvoje případné příští podílnictví není nezbytné.

Podstatnější mi připadá, že se budu tématem zajímat nadále, byť jej nikdo nerozvine podle příštích návodů.

Symbolon nedoklapne, nenabude smyslu – kterážto vizuální představa je čehosi symbolem.

 

Přes jimi obklopenost, navenek ovšem opuštěn těmito opulentně vycukrovanými koblihami snažícím se na sebe upozorňovat vůněmi umělého droždí, přesto budu v příběhu symbolonu tamtěch dvou siřemských jelenů pokračovat každou možnou symbolonovou konstelací, poněvadž mám dojem, že se jedná o téma dostatečně hutné, jak by mělo být rozepsané každé poslední na samém konci dechů.

Neboť, co se rozsahu či obsáhlosti týče, i vhodnosti možným poučením, (v jeho věku) tak akorát pro kohosi dostatečně obsáhnutelné kýmsi ocitajícím se ve zbývajícím mu intervalu každé příští ráno už jenom pár měsíců před smrtí.

 

 

 

 

.

---