O jednom boji s podivnou saní

 

 Král seděl smutný na stříbrném trůně

přemýšlel zrovna nejspíš o koruně

vzdychal, jak moc je špatný svět

 

 Rytíře přijal, dalo se říct, vřele

ocenil, že má dobrodružství v těle

zeptal se, zda že nechce zpět

 

 Rytíř však vzkázal, že je odhodlaný

že změní osud přenádherné panny

vyrve jí stvůře stůj co stůj

 

 Král kývá hlavou: „Žádám kohokoli

kdo tu saň hroznou napoprvé skolí

když ano, bude zeť pak můj

 

 Zatím však nikdo nevrátil se živý

tahle saň mužům ráda vlásek zkřiví

tahle saň nemá nikdy dost

 

 Zvrácená bude, ji to asi baví

kde kdo si myslil, že on je ten pravý

zničila všechny – pro radost

 

 Brnění měli, meče z různých kovů

pronesli hrdě, že dostojí slovu

slyším to znovu – jako dnes

 

 Mnoho z nich věru doteď nezůstalo

dokonce méně, nežli pouze málo

tam, kam se vydáš, čeká děs“

 

 Rytíř se tvářil vcelku umíněně

jako by draky sekal skoro denně

„Chci vaši dceru, nebo smrt

 

 Kde jeden shořel, jiný klidně září

po boku mládí prožít chci své stáří

bez něj pak ani jeho čtvrt“

 

„A až se octneš v nejtmavější díře

pak v sobě probuď nejhroznější zvíře“

rytíři v uších rada zní

 

 Čekal, že bít se bude v temné sluji

kde páchne síra a kde vichry dují

a kosti tvoří nárazník

 

Namísto toho vstoupil do komnaty

princezna v klidu češe svůj vlas zlatý

zdá se, že ani nemá strach

 

 Zmatený na tu scénu zatím zírá

voní tu parfém – páchnout měla síra

neměl snad tápat v temnotách?

 

 Rytíř však přesto meč svůj ihned tasí

neviděl dosud nikde tolik krásy

 Sotvaže mluví: „Kde je drak?“

 

 Princezna na něj místo odpovědi

podivně zírá – pobaveně hledí

„Ty jsi ten další kabrňák?“

 

 Rytíř se celý nesvůj trochu pýří

„Vždycky jsem vlastně snila o rytíři

ty jsi však nějak ztratil řeč“

 

 Vidí, jak před ní na kolena klesá

pohlédne vzhůru směrem na nebesa

„Cožpak jsem dala rozkaz: Kleč?

 

 Zvláštní, jak všichni chcete sekat hlavy

tvrdíte, že vás pranic nezastaví

nevíte ale, kdy jak stát

 

Souboj tě čeká s jednou pěknou saní

a ani svatí tě pak nezachrání

tak mi teď řekni, co bys rád?

 

 Na co meč zvedáš? K ničemu ti není“

„Na draka mám ho“, křikl bez prodlení

rytíř, jenž hájí svoji čest

 

 „Pověz mi, kde se strašný netvor skrývá

ve sklepě, kde jsou nejpevnější zdiva?

Dovedu, paní, mnohé snést“

 

 „Na draka meče už tu měli mnozí

nad jejich síly byly pak dvě kozy“

místností zazní hlučný smích

 

 „Pokud jsi, pane, mistr svého meče

tak jsem si jistá, že krev nepoteče

nemusíš zemřít, řekla bych“

 

 Do pochvy, řekla, ať meč rychle vsune

její tvář září jako ráno slunné

v očích má vůbec zvláštní třpyt

 

 „Někteří mají svůj meč příliš tupý

na jiné bych si musela vzít lupy

hlavně, že každý chce se bít

 

Prý chytám lelky, prý se pořád flákám

já ráda chytám jinačího ptáka

vidíš, můj pane – tamtu klec?

 

Měla jsem orla – a před ním tři sovy

mám ráda ptáky, kteří ve tmě loví

a muže, co tvrz umí ztéct

 

 Chceš přemoct saň? To není zrovna snadné

každý se sice chvástá, že to zvládne

výsledek bývá tristní pak

 

 Až vstoupíš dovnitř, zjistíš, že zem vlhne

možná, tě, pane, velká voda strhne

musíš být krutý zabiják

 

 Jedno ti povím, byli tu již jiní

myslím, že otec tuhle stránku zmínil

a nemá cenu o tom lhát

 

 Selhali všichni – bylo jich už mnoho

sami si za to ale hlavně mohou

že jejich hlavu srazil kat  

 

 Na chodbě stojí, to jen, abys věděl

v životě někdy přijde velký předěl

není však dobré hned se vzdát

 

 Kat je tu pro ty, jež saň nerozsápá

malý kluk rázem z velkého je chlapa

jenž touží zdrhnout akorát

 

 Každému přijde všechno jednoduché

byli tu silní – někteří i duchem

když přišlo na věc, byli pryč

 

 Já doufám, že ty od jiných se lišíš

já snesu hodně – i když je to příliš

na nic holt nehleď. Zkrátka nič

 

 Zavedu tě tam, kde to celé začne

úsilí budeš muset předvést značné

utéct se, ale, pane, chraň

 

 Až budeš uvnitř, potom svoji kuráž

neskrývej, ale v plné síle ukaž

je to buď ty – a nebo saň

 

 Jo, když se draku správně nepostaví

rytíři chybí kousek do popravy“

Princezna přišla k muži blíž

 

 „Tak už pojď na to, zbavený všech mezí

alespoň poznám, co že v tobě vězí

však i ty něco uvidíš“

 

Z rytíře spadlo všechno nějak rázem

dostal se, rek ten, brzy do extáze

zdmi hradu projel děsný ryk

 

 Takový, až všem vlasy hrůzou stály

zvířecí, sprostý, nadto vytrvalý

schovat se šel i zápasník

 

 Kdo ten ryk slyšel, ten měl husí kůži

rytíř si bitvu dokázal však užít

hodiny bil se jako lev

 

 A světe div se, po předlouhé době

nebude rytíř tlít v prašivém hrobě

nebude stříkat jeho krev

 

 Trvalo dny to, nocí ještě více

princezna si snad vykřičela plíce

prokletí je však už to tam

 

 Slaví se svatba, hlučná hudba hraje

sešli se zbylí muži z toho kraje

většinu trápí hluchota

 

 Z mladíků budou opět statní muži

a i když války jejich počty zúží

z bojů jich živých přijde pár

 

 Od saně nikdo nevracel se zpátky

plakaly sestry, přítelkyně, matky

bylo to strašné, byl to zmar

 

 Kde kdo se nyní po trofejích pídí

rytíř je klidní: „Utište se lidi

Drak skončil v ohni, celý vzplál

 

 Nezbylo pranic z ohnivého tvora“

za okny černý havran zakrákorá:

„Král je mrtev – ať žije král“

 

 Jaké je tady vlastně poučení?

Že ne vždy silák nakonec se žení

a že se hodí různý um

 

 Statečnost že se někdy nevyplácí

a že jsou horší věci nežli draci

například třeba nerozum…

 

 

---