přibylo plotů a jiných dějin

        Proč je z té dívky bezdomovec?
        Já ji přece znal.
        Znal jsem její krásné bradavky, když seděla na proutěné židli, a na očích měla zátky od desetistupňového piva.
        Milovali jsme se, jen když jsme se měli rádi, jak psal ve své básni Obelisk, pan Kainar.
        Dokázala se svým tělem neuvěřitelné věci.
        Jen kam až dala nohu.

        Myslím, že je zbytečné se dívat na hodinky.
        Prohlížet si tiket, zda-li na něm není výhra.

    Cítil jsem se dost podivně.
        Jako kdybych měl v hlavě pole na něž dlouho nezapršelo.

    Ďábel neznámého jména ponechal na zdi jen několik črt barevným sprejem.       
    Odzátkovanou láhev s vůni té ženy a její steny.
    Císařským řezem se pokusil uzavřít vstup do života.

        Já ji přece znal.
        Přemýšlel jsem nad mincí, co bych ji mohl dát.
        Panna nebo orel?

    Nebyla to deprese.
    Ani takové to skákání z okna s heroinovou jehlou zapíchnutou v paži.
    Byla to drobná bolest v podbřišku.
    Jako když odchází milovaná bytost na autobus a ve vzduchu visí pocit, že ji vidíte naposledy, aniž víte proč.
    Všichni máme své klíče od pekla.
    Kam se sakra poděl ten zámečník?
       
        Já ji znal.
        Ona mě nepoznala.
        Panna nebo orel?
        Byl jsem rád.