Nášivky na duši

I mě se to velice líbí ač jsem objevila teprve teď – a vlastně stylem psaní silně připomínáš Philoginy, Kterou čtu ráda. Skladba - řazení tvých myšlenek a představ- vás dva propojuje navzájem. Jsem zvědavá co dalšího si ještě přečtu až na to bude chvilka.

(sice mi připadá, že jsi něco před závěrečným trojřádkem smazal (nebo nedopsal? :) ), ale líbí se mi to dost :)  )

Plně chápu, že po vaječném koňaku lze napsat mikropovídku a odlíčit psa. Bezva

Něco podobného jsem si myslel dávno. Mikropovídka je ale pořád povídka, tak by měla být v povídkách, nikoliv v prozaické miniatuře. Tam, si myslím, patří právě krátké texty, které nejsou povídkami. Ale to je věc názoru:).

Prozaická miniatura je podle mého jen jiný název pro to, čemu se dříve říkalo mikropovídka. Ideální mikropovídka je v podstatě vtip.

Jardo ale příběh by měl být v povídce, a za to se tohle nevydává.

dobrý, jdu si cvaknout!

a já u dědy ve špajzu domácí slivovici a to pak bylo

Ale vždyť robotické děti jsou asi ti nejstarší a nejprimitivnější robůtci. Co jiného je mrkačka nebo panenka, která zakvílí, když spadne do horizontální polohy, nebo panenka, která pláče "skutečné" slzy ? Takové robotické panenky - holčičky existovaly už za mého dětství. Teď zbývá jen zdokonalit původní koncepce za využití daleko vyspělejších současných technologií. Už dnes existují robotické holčičky, se kterými můžeme dlouze komunikovat o všem možném. A některé mají dokonce v očičkách malé kamerky, které snímají byt toho, kdo si je koupil, a v ouškách malé reproduktory, které naslouchají všemu, co kdo v tom bytě řekne.  Data pak odešlou na patřičná místa. 

Oceňuji tvé dílko tipem. Nicméně si stále myslím, že v próze má být příběh a ten mi tady trochu chybí. Možná je to ale můj problém.

Tak teď už zbývá vymyslet jen robotické děti a svět bude dokonalý.

Včera v noci jsem poslouchal v rádiu reportáž z nějakých prezentací startupů v Silicon Valley, prý je tam úspěšná jedna naše firma, která vymyslela brzdy na kolečkové brusle, ale největší nával je kolem japonského stánku, který nabízí robotické domácí mazlíčky. A v tom vidím budoucnost. Zvířata vraťme do přírody a všichni si pořiďme robotické domácí mazlíčky....a někteří z nás je budou moci i týrat. Beztrestně. Tip.

...díky...

zbora

...těžko se prát s Já... :)

:)bezva

Nášivky na duši – na mou duši, pěkný dílko jak vyšitý.

Je fajn, že dokážeš své pocity, myšlenky a vzpomínky tak dobře popsat.

To bude ono, já ten mámin taky milovala a upíjela, že... Ve špajzu měla pověšený starý kabát. Nevím, proč. Začalo se ztrácet... a pak našla v kapse myší hnízdo...  :)

lawenderr: líbil se mi kdysi jeden citát, už nevím od koho: Člověk je zvíře, které dokáže slíbit.

Moc hezké.

Líbí se mi lehkost tvého literárního bytí!

zvířata JSOU lidi! Jen to nedokážou pochopit ... nad housenkou kuklou motýlem pořád přemýšlím ... to by člověk nedokázal :/ - lidi nejsou zvířata, jen občas, když dosáhneme poprvé na koňak se chováme stejně :D pak už jde každý svou cestou - hezká zamyšlenka, dneska:) dík

Působíš na mě dojmem: na vše, na co jste byli v literauře zvyklí, zapomeňte, nyní jsem tu já!

Poslední dobou se mi Tvoje texty přejedly, bylo toho už nějak moc na jedno brdo. Tahle drobnost je ale správně úderná. Tady se to povedlo. Je zajímavým, nerušivým způsobem nekonzistentní (tak, že ono to ale nakonec vlastně docela dobře drží pohromadě), a ty postřehy jsou prostě kouzelné.