tu to máš, Tomáši

pro supizmus

Všechno má svůj čas, některé věci nejdou říct. Kdysi jsem četla interview  s Lustigem. Četla od něj snad všechno. Ne, že bych ráda plakala...

Ale pamatuju se, jak řekl, že když se pokoušel lidem vykládat, co zažil v koncentráku, tak se od něj odvraceli, nešlo uvěřit. Mysleli si, že je blázen, možná.

A tak začal psát. 

děkuju

pro bestye

děkuju Ti

občas mě dokáže překvapit, jak tak málo písmen, dokáže vyjádřit tak moc. A Tobě se to tedy povedlo. *

pro Štírka

Mám ji doma a najednou nevím...

Je to jistý druh výpovědi... a zanechává ve mně pocit tíže

pro elinu m.

Děkuji za přípis, potěšilo...každý máme tu svou hlavu a vnímání. A to je fajn...

Nevím. Já bych asi napsala:

rozdělila nás až smrt mámy

(definitivně, jako když věšíš pořád jen

pánské a dětské ponožky)

Ale to by musel napsat muž. Tip dávám za jakousi děsivou úspornost v té básni.

pro trojort

ale já chci vědět

...aspoň vidíš, jak už jsem napůl dementní...  :)

pro revírník 

všechno se jednou vystříbří...i liché ponožky...  :) 

...buďme vděční za nevědomost...

chybí ti tam ta usměvavá půlka závorky:) ta větší

Úsměvné. Ale jen zdánlivě.