NEBEZPEČÍ ŽEN

Mám rád poezii, která je svébytná a opravdová a má v sobě něco, co lze jenom těžko definovat, což tahle tvoje báseň rozhodně má. Musaši má pravdu v tom, že je asi jen stěží možný napsat vzkaz, jenž by obsahem zasáhl všechny muže, ale ta báseň je prostoupená ženskostí, v její nejpřirozenější a tedy i nejkrásnější podobě a to je věc, jež se vždycky nějakým způsobem dotýká všech mužů. Jsou ta zkrátka "slova prostá jen ve své nahotě."

Já si překládám tvou básničku asi takovým způsobem, že bys chtěla psát pro muže přitažlivé a svůdné texty, které by je zaujaly natolik, že by pro ně bylo až nebezpečné tě číst.  ...Jak krásná idea ! Bohužel je ale velmi těžko realizovatelná. Za tvými verši zatím vidím záměry, které formulačně nedokážeš uvést v život. Časem by se to ale třeba mohlo začít dařit.

Problém je ale v tom, že muži se od sebe vájemně nesmírně liší, takže vůbec není možné psát básně pro muže. Psát básně pro ženy(tedy hlavně pro ženy) je přecejen o dost jednodušší. To dokáže i dost básnířek tady na Písmáku. Dokáže to ale málokterý muž.

Zajímavé počtení. No, ale přece, aby pero psalo, musí býtněkým vedeno a aby vznikla báseň podle představ ženy, měla by se pokusit toho držitele pera správně naladit. Když se jí to povede, báseň se jí zalíbí, pak otevře své srdce a poselství bude naplněno ! Co ?

i kdyby to byla výtka tak co, píšeme a musíme počítat s kritikou když jdem s kůží na trh a osobně spíš beru kritiku, než pochvalu protože kritik když nemlátí jen prázdnou slámu je mi posunem v psaní a tobě teda díky za tak dlouhej rozbor a musím říct, že je to celkem logický pohled.Čtenář jako ty, takto pozorný se hodí, dá jiný úhel pohledu na text.V momentálním rozpoložení jsem to tak cítila, že muž je perem které inspiruje ženu co napíše báseň a tak on je perem a ona básní, jako že tvoří v tu chvíli celek a jednotu tvoření ve všem tom chaosu kolem ,jen tak plynou prostorem, ale dalo se to napsat i logičtěji ale někdy jde logika nad rámec všeho,TO nebezpečí žen jsem myslela jako něco v tom smyslu že žena má mnoho nástrojů v lásce a svádění muže, který se může chytit do sítě spletité pavučiny, ale láska je celkově nebezpečná věc a přesto to podstupujem rádi a dobrovolně , celkově když začnu báseň vysvětlovat pak je to jak vysvětlovat vtip a vše jde do kopru :D a ještě jednou dík za čas a názor vážím si toho

„vy jste mé pero a já vaší básní“ To mě zarazilo. V kontextu (kdy mám dojem, že text mluví jakoby univerzálně za všechny ženy, nebezpečí žen, ke všem mužům) to působí, že snad ženy jsou báseň, kterou píšou muži, a že muži jsou pero, které ovládají ženy. Když se zdržím nevhodných asociací, napadá mě otázka, proč by ženy měly být báseň, kterou píšou muži (nebo kdokoli). Taky to působí, že si ta báseň (žena) může říkat, že ovládá pero, i když ještě sama neexistuje (není napsaná), OK, báseň si určuje vlastní pravidla, když ji druhej píše... Ale pořád mi přijde, že ten příměr, přestože může být romantický, tak vlastně jde i proti ženám (i když neúmyslně). Protože vytváří obrázek, jako by žena byla věc, v tomto případě báseň, kterou někdo stvořil a jejíž moc je v tom, že toho dotyčného, který ji stvořil, sama směruje, když ji tvoří. A k tomu to pořád vypadá, že muž je ten, kdo tu báseň (ženu) zapisuje, a že vzniká jeho báseň, nevzniká něco úplně cizího, na něm úplně nezávislého. Ještě to taky může být tak, že žena drží pero, kterým píše báseň, ale v tom případě už není tou básní, v tom případě je nad ní, takže nemůže říkat „jsem vaší básní“. Spíš by v tom případě mohla říct, že je svou vlastní básní (i když třeba pro někoho). A pokud je muž jakási věc na psaní, tak vlastně sám nemůže nic a neexistuje žádná „jeho báseň“, protože ho vždycky musí někdo vést. Prostě, ten příměr mi přijde zvláštní, nedokážu ho číst jako nějaké romantické sepětí mezi dvěma (o které asi jde), protože mi vzniká strašně nesrovnalostí.

I to, že text mluví o obecném nebezpečí žen, mi přijde zvláštní. Nebezpečí si můžu vztahovat ke konkrétnímu člověku nebo situaci, ale ne k ženám jako celku, ani k mužům jako celku. Ale určitě se na to dá dívat různě. Ten text je cituplný, a připadá mi, že mi v otázce toho nebezpečí říká, že nebezpečí je v tom, že někdo (i něco) si dokáže člověka podmanit. Ale z textu samotného necítím nebezpečí, spíš touhu, trochu hravost, možná oddanost. Celkově mi to přijde spíš jako milé psaní než nebezpečné. To samozřejmě není výtka, jen popisuju, co vidím.

Poezie to je. Školy nemám, zařazovat ani hodnotit nebudu, ale ten opusek poezie je.

a jéje odveta nojo beru :D a učím se to je na celej život

Poezie to není, jen takový zmatený, naivní a sentimentální zápisek. No, i podle věku. Vy se učte, učte a učte.