Limonek

Jsem rád, přátelé, že jste se tady zastavili a dokonce i do toho stohu suché slámy mých slov hodili jiskru a nechali to plápolat. Jako pyromani se pak zpovzdálí dívali a byli tomu rádi. 

Ale s méně obrazy: jsem pro překračování gramatiky, když to nemá ostny docela zbytečné. Třeba kočičce říkám kromě jiného i ona bažobánek, a přitom je to holka a bažobánek by správně měl být kluk. Ale ta paní v rádiu tyhle kotrmelce metala jakoby s nějakou nepřízní (snad ne přímo nenávistí), což je škoda. To musí svou ránu ukazovat takto obnaženou? Nevím. 

Nejvíce se mi líbí Digitální pohřebiště a Karlův most. Máš velmi osobitý styl. Tip. 

Je to tak. A Těch osobností je naštěstí víc: Ilona Švihlíková, Ivan Hofman, B. Tureček, Ándor Šándor, V. Cílek, C. Heshl... To jsou všechno lidi s obrovským přehledem, u kterých se vyplatí poslouchat, co říkají (i když není nutné se vším souhlasit), a kterým je naštěstí dán ještě docela velký prostor.

Tak to je dobře, žes to specifikoval. Rozlišit tyhle dva přístupy totiž není vůbec samozřejmé. Jak je vidět na sociálních sítích, což je svět sám pro sebe.

Ty demagogické přístupy snadno "amputují" skutečné příčiny kritizovaných jevů a dosazují místo nich své vlastní. Spousta politiků a představitelů jakékoli moci takhle cíleně manipuluje veřejnost. Jedna z velmi mála veřejně známých osobností, které tohle nedělají a dokáží jít skutečně na kořen věci, je např. Jan Sokol.

Entropio, (už tady se dostáváme k prvnímu úskalí - skloňovat, neskloňovat :)

máš pravdu a Tvůj přístup je mi blízký, protože je střízlivý. Ten extremismus o kterém píšeš, a který je tolik typický pro naši v mnoha ohledech uvolňující se dobu je charakteristický svou potřebou řešit přiblblé banality, kvůli kterým nám uniká komplexnost skutečně podstatných věcí.

Stejně tak, jako doba národního obrození přinesla spoustu vznešených a chválihodných ideí, kterých se ovšem jako vždy a všude chopili mimo jiné i agilní demagogové, kteří z nich začali v touze po vlastním zviditelnění vysosávat dílčí části a domnívali se, že mají patent na rozhodování o tom, co je a co není dostatečně vlastenecké. A o tomhle způsobu posuzování věcí (ode zdi ke zdi) tady mluvím... 

Zbora: Vzpoura proti gramatice je rozkošná věc - hlavně pro ty, kdož chtějí za každou cenu vynikat v jedinečnosti.

Mám dotaz: musí nutně chtít vynikat v jedinečnosti? Co třeba obrozenci se svými břinkotruhlami a podobnými patvary, co Slováci se svou pomlčkou (dodnes si pamatuju ty vtipy, které o Česko – Slovensku před rozpadem kolovaly)? Nemůžou ty příčiny ležet někde hlouběji?

Ona „jazykovědkyně“ tvrdící o sobě, že je „člověk, která píše“ může například poukazovat na to, že generických feminin je v českém jazyce skutečně minimum, což má své historické kořeny. Jistě, můžeme oponovat, že např. muži v oboru zdravotní sestra si sami nepřejí být oslovováni „bratře“. Že se na jedné straně bojuje proti koncovkám „ová“, na druhé straně jsme nuceni všude doplňovat vedle mužského tvaru ženský (chodci a chodkyně atd.). To všechno beru. Ale jazyk se vyvíjí a vyvíjel se vždy, protože kopíruje dobu, zrcadlí jevy, vůči kterým jsme slepí. Různé extrémy (na obou stranách spektra) svědčí jen o té naší slepotě.

Mně teda spíš připadá, že němčina je jako když na krajinu padají kastróly. Čeština nevim. Táhlá uspávací pražština, valivá chacharská ostravština, měkká vinná znojemská, nebo košická hutorivá poštúrovštěná čeština, takzvaná slovenčina? 

Vzpoura proti gramatice je rozkošná věc - hlavně pro ty, kdož chtějí za každou cenu vynikat v jedinečnosti.

...těžko se pak z historie poučit...

Na téma genderu se tady už něco vyskytlo, včetně následné předlouhé diskuse, na téma "vaječných klinik" a "dětí ze stromu" ještě ne. Nejen úvaha, ale jakýkoli literární útvar na kontroverzní téma by si měl dát pozor na příliš generalizující vyznění. Navozující např. dojem, že příčina kritizovaného (nebo "jen" - dle zvoleného literárního žánru ironizovaného) jevu je jasná a jednoznačná.

To není kontroverzní téma.

už chápu smysl hesla "zpátky na stromy"...

Mně čeština zní jako horská bystřina a voní po borůvčí :-)

Mně čeština voní po prosluněném seně, zemí po dešti a umytých rukách :-)*