Jaké je to býti v řiti?

Češi jsou národem, který zřejmě nemá příliš v oblibě sluneční světlo. Pořád někomu cpe tu svou hlavu do řiti. Začalo to za Rakouska. V truchlivé době Pobělohorské se národ Český rozhodl, že na denním světle je nebezpečno a zarazil svou hlavu do Rakouské řiti, aby se před svitem slunečním ochránil. Tam vydržel tři sta let a bylo to skvělé období, kterému dnes naprosto trefně říkáme Doba temna. Jenomže nic netrvá věčně a doby i řitě se mění.

Přišla totiž válka. Po té válce nám byla Rakouská řiť odebrána, což byl problém. Chvíli jsme koketovali s řití Francouzskou, potom s Anglickou, abychom na dvacet let střídali různé řitě, jenom ne tu Rakouskou, máme přece nějakou hrdost. Ovšem nic systematického v oblasti anální se v ten čas nedělo.

Naštěstí přišla druhá válka a s ní nové příležitosti. Přišel k nám Germán a než se stačil rozkoukat, šup a už měl v řiti Českou hlavu až po ramena. Jenomže jak už to tak bývá, Germán byl zahnán Rusem. Někdy si myslím, že Germán ani takový strach z Rusa neměl, jako že mu už začal řitní věnec z toho českého análního ataku tak otékat, že raději sám odtáhnul. Čech tedy hrdě hlavu vytáhnul a rozhlédl se. Tolik světla, na to nikdy nebyl zvyklý. A ještě nežli mu germánská stolice ve vlasech zatvrdla, už ji měl v Ruské řiti zaraženou. Tam vydržel dvacet let, potom ji na chvíli povytáhnul, aby se nadechnul, ale toho světla všude kolem, tak ji na dalších dvacet let zase ještě hlouběji zaraziti ráčil. Jenomže potom přišel Samet. Rusák nám tedy taky odtáhnul (ne že by mu Čech v řiti vadil, to Rusáky vždy rajcovalo), ale měl svých problémů dost a Čech v řiti ho jenom zdržoval.

Tudíž Čech, nezvyklým svitem slunečním oslepen, se zmateně rozhlížel. V ten okamžik spatřil našpulenou řiť Americkou a šup, už do ní hlavu zabořil. Sám Američan tím tak překvapen byl, že ani vyjeknout nestačil. V současné době není jisto, jak Američan pohlíží na Českou hlavu, ve svém anusu zaraženou, ovšem Čech je spokojen. Konečně našel teplé místečko v řiti, která mu jistě ještě mnoho let vydrží, nežli ji jednou za řiť Čínskou vymění, k čemuž se v budoucnu schyluje.