Pláč

Pláč

Hutnou hladinu tmy zčeřil cedník světla,

v kterém jsi ty cedil slzy pláče.

Mrzlo. Lucidní sen zchladil nářek světa,

když jsi musel z příběhů se vracet.

Odhalit chceš, proč svět pláče? Proč se vracíš?

Snad jen kvůli hádce nocí se dnem.

Ne, vždyť utopil jsi v sladkém moři svůj kříž.

A skřek havraní je v tónu šedém.

Zkoumá soud tvé obnažené světy v těle

kožené i něžné; tebe vězní!

Toužíš hledat v sobě ztichlé nepřátele.

Jenomže sám ležíš v kleci s bázní.

Šiješ v šatech pozemský čas bez vědomí.

Nahý stát před veřejností nechceš.

Ale pláčem jsi je smáčel – osamělým.

Odsouzen jsi smrtí pro tvůj proces.