Sen

Odešel jsi ani nevím kam,
nevím, zda jsi nebyl pouhý klam.
Po tváři se mi koulí slzy,
nezmizel jsi moc brzy?
Já vím, jsem zbytečně naivní,
Tvoje zmizení mě ještě teď bolí.
Ani sbohem jsi mi nedal,
jenom vzpomínky jsi mi nechal.
Vzpomínky hezké, hřející u srdce, ale i bolestné,
dříve jsem si myslela, že mi srdce pukne.
Možná čekala jsem od Tebe víc,
každá věc má svůj rub a líc.
Otřu si uslzené oči a rozhlédnu se kolem,
všichni mi připádáte velcí jak Golem.
Sedím skrčená sama v koutě
a Ty se ke mně blížíš - v ruce poupě.
Ne, ne, to je sen, pouhý sen,
ve skutečnosti to trvalo chvíli jen.
Pak ještě pár dopisů o tom, co děláš a jak se máš,
představovala jsem si jinak život - náš.
Nadešlo pár setkání,
místo vět pouhé usmání.
Za zvuků kytar sedím u ohně a koukám do plamenů,
vzpomínám, jak seděli jsme tehdy tam u kamenů.
Jsem v kolotoči, ze kterého nejde uniknout,
ne, nesmím snít, musím něco podniknout!!!

červenec 1997