Tlak!

tlaky života

 

Tlak!

 

Hustota věčného polykání a sání,

se mění s nekonečnou pravidelností,

bez nároku na pozdní ujednání,

končí v blbých uličkách hloupostí.

 

A já jak osel na kůle,

snažím se dobře vypadat.

A nevidím jak od půle

Přichází můj vlastní kat.

 

Mihne se nad špalkem,

Brutální sekera,

Od těla na holou  zem,

spadne má hlava dělená.

 

Vzpomínky půjdou mi hlavou,

tou obdivovanou

a nic mi nezabrání

se zpátky vrátit.

 

Můžu to obejít,

Ale už nejsem jen zparchantělej kluk,

A tak jdu trochu pít,

A pak je mi to společensky unaveně fuk. 

 

Ale tam někde v hlubinách těla,

dlí pořád ta pitomá střela,

a nevím jak jí dostat pryč,

když už nemám k Tobě klíč.

 

A tak zkouším víc a víc morfia života,

 A ztrácím kontrolu nad svojí realitou,

Do těla vešla mizerná sprostota,

A kroky falešných tu někde jdou.

 

Dost už to nesmí bolet jako čert,

Když začne kutat v srdci,

Musí to jít někam ven,

Možná bychom měli jít kluci...

---