Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÚdolí Bíliny
Autor
Kaj
V zákrutu
Dávné řeky
Zapomenutá osada
Voda se převaluje
Přes šedivé prsy
Zemřelých žen
Jejich vlasy
Češe proud
Nedaleká elektrárna
Se snaží chytit dech
Po předem prohraném závodě
Vydechuje mračna melancholie
Nepravidelné dodávky proudu
Rozechvívají transformátor
Vydává zvuky
Chroustů s polámanými krovkami
Zimomřivě poletujících
Mezi rudými listy ostružin
Ostnaté šlahouny
Napichují horizont
Chaty se krčí nad zákrutou
V místě pravěkého osídlení
Jako prochladlé vrány
Na plotu ze zlámaných lyží
Hokejek a násad
Obkličují je přízraky stromů
Co utekly zpod rukou
Surrealistického malíře
Vědí, že přeruší nehybnost
Jen pro sklepnutí cigarety
V jedné chatě rakovina
V druhé cirhóza
Další je prázdná
V poslední sešlost
Čekatelů na předchozí
Zapomněli na svět
Kde se lidé rozčilují
Když vypnou proud
Zahouká vlak
A zacinká sklenicemi
Připomene časy
Dávno minulé
Vypotácíš se z kupé
Kde jinde by sis
Měl lízat rány?
Pohled přejede po polici
S paprsky předestilovanými
V zoufalství
6 názorů
Milá Vesuvanko, Také tu chatovou osadu neznám. Popisuji jen dojem, který na mě údolí Bíliny udělalo při podzimním splouvání a z jiných návštěv. Na žádné kameny si v řece nepamatuji. Šedivé prsy žen jsem si tedy nejspíš vypůjčil z jiné řeky. Vidíš, jak jsem nepřesný...
Pěkná báseň, plná melancholie, a se zajímavými metaforami, TIP. Údolí Bíliny a chatovou osadu neznám, ale Tvoje nostalgická báseň plná melancholie a se zajímavými metaforami, mně tato místa přiblížila. Obzvláště mě zaujalo:
Voda se převaluje
Přes šedivé prsy
Zemřelých žen
Jejich vlasy
Češe proud...
Chaty se krčí nad zákrutou
V místě pravěkého osídlení
Jako prochladlé vrány
Na plotu ze zlámaných lyží
Hokejek a násad
Obkličují je přízraky stromů
Co utekly zpod rukou
Surrealistického malíře...
Znal jsem tu řeku ve městě téhož jména. Znal jsem její poslední kilometr před spojením s Labem. Takže jsem si myslel - jako vždy - že všechno podstatné vím. Ale pak jsem na řeku Bílinu jednou nečekaně zhlížel z kopců nad Rtyní. Takže? Věděl jsem prd.
Tak snad jednou. Splním si sen a projdu si jejím korytem od Mostu po Ústí. Jen už to nebude pešky. Tak... tak si půjčím motokolo. Nebo skútra? Dobře jsi to popsal.