Upír a kejklíř

Kejklíři, jak závidím Tvé pošetilé radosti,

Tvému štěstí z lidské radosti,

možná snad i předstíraný smích,

ten já závidím, co nejsem živ.

Smrt a neživot je můj denní chléb,

pouze žonglování s kostmi bych teď sved.

V noci balancuji na hraně své hrobky,

krysám k ránu házím masa drobky.

Má líčidla jsou krev a prach,

už netěší mě, že jsem vrah.

Potlesk, jak ten by uchu lahodil,

ale na představení děsu by ani chudák nechodil.

Smích a radost láká publikum,

v mém podání dá smích jen v hrudi kůl.

Červů rej mi dělá společnost,

počínaje zrozením až na věčnost.

Hřbitov je mým jevištěm,

opona stala se jen krásným snem.

Poněkud morbidní hraji kusy,

má múza se mnou peklo zkusí.