Japonští milenci

Japonští milenci, patnáctiletí havrani. Jedou tramvají číslo 12 a povídají si. Plynně česky: jeho táta dělal v Mladé Boleslavi, do škodovek zaváděl první počítače; ona je z Prahy a cení zuby, na Japonku nezvykle zdravé, silné na loupání kokosu. Oba mají fotoaparáty, ona retro leiku, vystupují na Letné a chystají se překročit pláň. Budou u toho fotit scenérie, makra a sebe. Doma, budou-li sami, on jí nabídne snímky poněkud jiného ražení. A ona se poslušně po japonsku svlékne a ty své zuby vycení…  

Spisovatelka

Psala povídku o životě dodatkového čísla. Příběh smutku a radosti, příběh o triumfálních cestách ze skleněného bubnu na světla kamer, důvěrném přátelství se státním notářem, ale i osamělých nocích mezi jinými čísly. Ediční plán slavného brněnského vydavatelství počítal s její prací na jaro 2020. Finišovala. Těch káv, odmítnutých milenců, zplanělých nocí.. Tak dnes žijí veliké spisovatelky.

Holčička a Špagetek

"To je náš malej Špagetek," hladí jezevčíka po dlouhých uších. A chlubí se, že dostala od maminky šaty jozefínky, ale vezme si je až na jaře, až s třešněma. Teď je ještě malinká, skoro jako její Špagetek, ale až jí bude šestnáct, lehne si pod červenavý strom, podvečer bude nasládlý jako třešně, vedle ní bude ležet šťastný kluk, takový ušatý špagetek, a ona na sobe už nebude mít šaty jozefínky; protože vůbec nic.

Šéf není dýdžej

Spěchá do práce, nevyspalá, ještě si přetře pusu navišňovo. Celou noc protančila v klubu Epic, tak teď vyráží z Revoluční někam na Žižkov do skleněné kanceláře. Černou kávou se pokusí vymanit z mrákot, snad ještě cigareta a spustí spisové blues, hudbu poněkud pomalejší, než byla ta v noci. Šéf není dýdžej. God is a DJ!

Sen

"Žádáme pana Kalouska, aby neopouštěl kancelář," zaznělo z reproduktoru zavěšeného vysoko u stropu místnosti. Miroslav Kalousek znervózněl, nedbal hlášení interního rozhlasu, otevřel dveře a chystal se opustit svou kancelář. Na to ovšem čekali uniformovaní policisté za dveřmi: ihned Kalouskovi nasadili pouta, jeden ho pak chytil za nohy, druhý pod rameny a odnášeli ho chodbou pryč. "Nechtěl jsem utéct," dušoval se Kalousek. Uniformovaní policisté s nepohnutými tvářemi dál nesli Kalouska k východu z budovy a nedbali jeho vysvětlování.

Banánci

Cestou metrem čte román Banánci v moskytiéře. Ženy jsou velké čtenářky a tituly si umí vybrat. Muži moc nečtou, jen tak koukají jako banánci v moskytiéře.