Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Koruna

30. 04. 2002

1619

Autor

olivierek

Ahoj, rád bych vám představil jedno zvířátko zakleté v podivném světě touhy a snu - Ach ano, proto je podivný, že je ho možné cítit kolem sebe, intenzívně jej vnímat, ale dotknout se, porozumět mu, pochopit ... Věřte tomu, že bych si to opravdu přál a moc se o to snažím, ale taková je už podstata toho, co učarovává, nedá se postihnout. V tom tkví život, síla a moc každého kouzla, že tomu vábení nelze odolat - To proto o tom zvířátku a Královně musím tolik psát. Rád bych ještě pro jistotu upozornil (upozorňuji i tak sám sebe), že s kouzly se musí opatrně, velice opatrně, nabízí totiž slastný a střemhlavý útěk, jenž ve skutečnosti není ničím jiným než pádem až tam, kde sotva bude nějaká záchranná ruka. Vím, že o tom každý ví, ale přesto ... Vůbec za nic neručím. Královna vzala zvířátku Korunu a teď mu ukazuje její sílu a moc - Upsalo se jí. Myslíte si, že něco podobného, by se zrovna Vám vůbec nemohlo stát? Nevěřte si! Znáte Fausta? Víte čemu se upsal? Víte Vy vůbec, co dokáží zakletí muži? Víte Vy vůbec, co dokáží kouzla žen?

Koruna

1. část

Neříkal nic, slova v sobě jen držel a já si tolik přála, aby mi je řekl. Držel v sobě spousty slov a netroufal si je poskládat dohromady. Rozhodla jsem se, že mu s těmi slovy pomůžu. Chtěla jsem ty jeho slova hřát a hýčkat ve svých dlaních, přála jsem si, aby mě jimi zahrnul.
Zdála se mi veliká - příliš, příliš veliká, než abych mohl chtít - Problém je, že se mi líbí, jak je veliká a jak moc. Můžu já vůbec někdy chtít? Budu muset. Jednou to budu muset říct.
Stalo se, že zvířátko chtělo a Královna tak dosáhla toho, čeho si dosáhnout přála. A pohádka by na tomto místě mohla skončit, kdyby ....

Chladné tyče klece slaboulince sotva slyšitelně zazvonily od dechu zvířátka uvězněného hluboko v sobě. Po zemi se válely stíny. Kreslily po podlaze úzkost z čekání - Kdy Přijde? Kreslily strach z neznáma, kam se díky své nevyléčitelné troufalosti, zkoušet, co ještě může a co už ne, dostalo - Vše kolem něj bylo uzavřené, cizí - Nedotknuté jeho citem. Už je to dlouho, co si to tak přál.
Pokoušelo se pod sebou prohřát kameny. Přitahoval jej jejich chlad, ale teď už chtělo, aby byly teplé a vlídné. Začalo se své touhy bát víc než kdy před tím. Teď víc než kdy předtím, vidělo svou touhu jako obludu, jenž nechce nic jiného než ho sežrat. Byla tma a nebylo ji vidět, ale byla tu a byla těžká. Uvrhla ho sem jeho vlastní chtění pod závojem vábivých čar vzbuzujících vzrušení.
Pronikaly sem slabé stříbřité paprsky měsíce. Nemohlo usnout, vzpomínalo na to voňavé a svěží nebe, co mu fouklo do chloupků ten podivuhodný k zmilování krásný pocit. Pocit nedozírného prostoru v kterém se dá dál už jen letět. Bojovalo proti ohavné obludě krásnými vzpomínkami, jak jen mohlo. Měla v sobě tolik neodolatelně svůdného a tajemného až mu to sebralo rozum, až se stalo její obětí a samo vězněm, vězněm v téhle temnotě, lapen čímsi, co vzněcuje lásku – oslnivou lásku.
Nakonec přeci jen usnulo.

Nad Královstvím přelétla křídla. Křídla vzdorujíc tíži vědomí, obsáhla čas a prostor ztajeného nitra a vypověděla sen.
Zdálo se Královně o kleci a srdci, které v něm tluče. Spokojeně se do něj zaposlouchala.
Když najednou připadlo jí ... Ale ne, to se mě jen zdá ... upokojovala se ... opouští mě mé smysly. Usínám ...
Usínám?! Zarazila se a zpozorněla – nastražila uši k tomu tlukotu -
Mermomocí jej chtěla slyšet silněji, ale čím více se zaposlouchávala tím více hlas milovaného srdce ochaboval.
Vstala, honem přehodila přes sebe plášť a seběhla ze schodů a když dole rozsvítila, uviděla své zvířátko jak ... jakoby se rozpouštělo do stínů ničeho. Rychle ji odemkla a popohnala jeho zadeček, aby vylezlo. Lezlo jakoby bylo pouhý dech.
Ohnala se tedy po něm nabádajíc ho tak k větší hbitosti svým bičíkem, ale k svému zděšení: Švih jej nezasáhl, ale protnul.
Objala ho, ale ono vybledávalo a mizelo. Jindy tak silná - Teď nevěděla, co si má počít, volala své zvířátko nazpět, ale ono se jí už vůbec neozývalo. Její Královská korunka s cinknutím spadla na zem.
A zvířátko? Jakoby nikdy předtím nebylo.

Království zahalil plášť noci. Zježily se pod ním chloupky - Strachy se otřásly, když dech snu přicházel zvířátku uzmout poslední zbytky jeho poklidu.
Zatřáslo to klecí a její konstrukcí proběhly výboje. Tlapka zvířátka dotknutá jedné z tyčí tím trochu ochrnula. Stáhlo se doprostřed co nejdále od stěn klece. Pak ticho - otřesné ticho - Uff co to bylo? Pomalu se vzpamatovávalo ze šoku a opatrně začalo s obhlížením klece - Jak to?? Ve stropu klece zela díra. Rozčilovala ho, nepřálo si ji tam - Jiná zvířátka by možná zajásala a utekla by na svobodu, ale ono ne.
Ono se zde cítilo šťastně, zde bylo volné, docela volné - klec pro něj znamenala obětí Králoninné lásky... A teď, když z té klece může ven - připadalo mu to jako, že ho propouští - jako, že ho už nechce. Rozhodlo se zůstat ve vnitř, ale ta díra ... ach, jak ho ta díra rozčilovala. Ne, takhle to dál nejde. Namíchlo se. Musí se ujistit, že ta díra neznamená žádné propuštění, že neznamená konec sympatií ... nic z toho. Určitě to jsou nějaké zlé síly, které nečekaně ve spánku přepadly Království a proto teď musí jít a upozornit na ně svou Paní. Děj se co děj.
A tak se zvířátko vydrápalo ven ... Snad jej Paní nebude podezírat z toho, že se vysvobodilo samo!? Zarazilo se v půli kroku - To by bylo zlé - Co, když je to nějaká léčka? Nebylo by přece jen lepší zůstat tady? Najednou volání otřáslo chvílí ... Bylo to volání Královny k zvířátku a bylo smutné - Rozeběhlo se nahoru a ke dveřím a za ní. Otevřelo je a vběhlo dál bezmyšlenkovitě, posedlé záchranou. Dál, dál, dál ... až pak zůstalo stát - Jak se to stalo? Bůhví jak. Kolem dokola samá pustina - holá, nehostinná, šedá pláň.

Otevřely se dveře a po schodech začaly sestupovat kroky. Nad planinou zvířátkova snu svítalo. Ty kroky zněly důstojně a vznešeně. Přicházelo světlo ... Svými paprsky zachřastilo v zámku a zvířátko ucítilo svěží příval vůně - Otevřela se brána do rajských zahrad. Jeden z paprsků švihl zvířátko přes záda. Vylez! ... Zamžouralo to očkama ... Tak bude to! Švihl bičík výhružně do vzduchu. Zvířátko si promnulo očka a rozkoukávalo se kolem. Vše bylo zas jak dřív. Bylo v naprosto nepoškozené kleci, stěny i strop byly v pořádku. To byl jen sen oddychlo si zvířátko. Švih! Tentokrát už to nebyl žádný paprsek, ale pěkně rozhněvaný bičík. Aúú, vyskočilo jak píchnuté, kleklo si před svou Paní, sklopilo hlavu a jalo se očkama chytat slovíčka připomínající kolem něj poletující motýlky.
Vznešená Vládkyně nad mou duší, Veliká a mocná Královno panující nad mým tělem Vaše hračka je připravena k použití Vaše zvířátko je připraveno k Vašim službám.
Královna se usmála, šťastná, že ten podivný a smutný sen je už zaplašen. Zabořila se svými prstíky zvířátku do vlasů, vzalo do dlaní jeho tlamku a byla šťastná. A aby vyhnala vše zlé z té noci, hřejivě hladila tenhle okamžik v chloupcích:

Bolí tě tvoje říkání
Kdopak tě, kdo jen ochrání?
Srdce ti bije ve křeči.
Napíšu ti, co je bezpečí.

Mít v kruhu z dlaní
své místo po boku ostatních.
Znát svoje přání,
nastavit úskoku čistý smích.

Nechej se jemně
tišícími nápady přesvědčit
o tom, že ve mně
tady pro tebe je bezpečí.

A zelektrizované zvířátko drželo a jiskřilo.
Tak to by stačilo. Naráz rozhodla Královna. Jdi mi udělat něco k snídani!
Krom zástěrky, kterou si právě ovázalo bylo nahé, tedy nepočítaje v to samozřejmě obojek a takové malé roztomilé drobnosti jako je například kolem kotníčku na řetízku navázaná rolnička. Bylo sladké. Paní by se na něj vydržela koukat celé hodiny. Dal postavit na čaj. Mezitím, co se vařila voda nakrájel chleby. Ze špajzky vytáhl pomazánku, papriky, okurku, salám a s doslova svůdnou pečlivostí je namazal a ozdobil. Paní se protáhla, odložila rozečtený časopis na stolek a přešla ke stolu, kde už se kouřilo z konvice. Pejsek rychle přiskočil, aby on to byl, kdo nalije čaj do hrníčku své Paní. Usmála se na něj ... to bylo tak krásné. Otočil se a z cinkotem rolničky rychle odcupital k posledním úpravám chlebů. Hezky je seskládal na tác, slavnostně položil před svou Paní a poklekl. Do oken příjemně svítilo sluníčko z nebe bez mráčků. Jsi miloučký, poznamenala. Pohladila jej a vsunula mu do tlamky čtvereček připravené čokolády. A to bylo to na co zvířátko čekalo. Slastně slízlo čokoládičku z Královských prstíků a pak rychle zachytilo ve svých dlaních ruku Vládkyně a pusinkovalo její hřbet, co jen stačilo. Paní si to chvíli nechala líbit, bylo to přeci jen velice příjemné, cítila při těch oddaných polibcích jak roste její velikost. To stačí! Zavelela, když už se jí zdálo, že ztrácí kontrolu nad tím přívalem citů, jímž se tu právě nechala pohlcovat.
Přines si misky! Nakrájela jeden z chlebů na kostičky a sesypala je do jedné zvířátkem podané misky. Do druhé nalila čaj a položila je na zem. Hezky papej, pejsku a dej pozor ať se neopaříš. Víš jak dokážeš být nešikovný.
Z otevřeného okna vítr foukl do listů časopisu a otevřel jej na stránce jejíž obsah probouzel sen dnešní noci.

Bylo tam o Koruně. O jaké koruně? Myslím Korunu, přeci tu co okouzluje - Ty o tom nic nevíš? Nevím - jak okouzluje?
To se tenkrát, když ještě zvířátko chodilo do služebnické školy, jeho spolužák a nejlepší kamarád vyvýšil jako věrozvěst a z pozice zkušeného mu hned ukazoval a předváděl, co viděl a slyšel. Šavloval před ním rukama a mlel paté přes deváté a vůbec mu nebylo rozumět. Ale nebyl sám, kdo o tom tak mluvil i věhlasní doktoři z toho byli v rozpacích, nebyli ani sto se dohodnout, zda postižení touhle Korunou jsou nemocní a potřebují tedy léčbu a nebo docela naopak mají úžasné schopnosti léčit. Hodně se kolem toho diskutovalo a prováděly se všelijaké pokusy a vyšetření a všechno celkem bez výsledku. Během několika měsíců schopnosti postižených postupně ochabovaly až z nich nezbylo nic, vůbec nic. Zbylo z toho celého jen několik neucelených elaborátů velice pochybné hodnoty, na tucty povzbuzených kroužků magie, hromady sci-fi a úspěch těch, co si z toho v pravý čas stačili udělat živnost a náležitě se z ní obohatit. Bouře se přehnala a po ní jako by se slehla zem - Nebylo na co navázat, nebylo už co zkoumat.
Onen článek v časopisu pojednával o jedné Paní, která vládne nadpřirozenými schopnostmi přisuzovanými právě Koruně.
Zvířátkem to celé otřáslo, poznal totiž na přiložené fotce vedle oné démonické Paní právě onoho svého, již dlouho nezvěstného kamaráda. A nejen to, uviděl v té fotce ještě něco víc. Dost! rozkázala Královna. Máš spousty práce. Běž opláchnout nádobí!
Prožíval si něco, co přede mnou velice tajil. Proč se tomu vlastně začalo říkat Koruna. Vrtalo zvířátku hlavou.

Je nesoustředěný, roztěkaný - vypadá jako by byl u toho dřezu poprvé a při tom dnes tak krásně začal. Vzdychla si Královna. Přemýšlí o Koruně - o té zatracené a strašně nebezpečné Koruně. Děs aby tu čarodějnickou nánu spral. Popadla časopis, vytrhla z něj stránky postižené tou fuchtlí, a na záchodě je zmuchlala a spláchla. Vztek v sobě na ní zničit, ale nedovedla. Znala ji. Kdysi byli dobré kamarádky. Sedávali spolu v kavárně poblíž služebnické školy a dobírali si kloučky, kteří se tam chodili učit. I když měli do kavárny zakázáno, žádný z nich neodolal pokušení. A tak se stávalo, že se tam schovávali pod stolečky. Královně přelétl po ústech úsměv. Stolky měli dlouhé bílé ubrusy padající téměř až k zemi a tak poskytovaly dobrý úkryt - a to je jisté, že to byl záměr. Nebylo lehké odhalit stolek skrývající tajemství, vyžadovalo to pozorné oči. Nutno ovšem připustit, že umění dostat se nepozorován pod stolek bylo o moc větší. Co chvíli tam byl slyšet tříštící se květináč nebo tak něco, co okrášlovalo tamnější prostředí pospolu s nevýslovným zajíknutím či úlevným vulgarismem a následným úprkem do zaječích. K vidění tam byla i kácející se palma v obejmutí zamaskovaného čehosi vzbuzující výbuchy a salvy smíchu. K vidění tam bylo mnohé a nebylo dne, kdy by se tam dobře nepobavily Tedy snad krom zimy a deštivých dnů v nichž byla zahrádka kavárny uzavřena a dostat se zvířátkům pod stolky bylo ztíženo. Pro kloučky bylo mnohem a mnohem větší ocenění než jednička ve škole, když i tohle zvládli. Pod stolečkem je měli hezky v zajetí a bylo jen na nich samých jestli je prozradí. Pokud se nechovali jak náleží, nebylo tam jejich trvání dlouhé a to se ví, že tak jako tak za to dostali náležitý výprask. Ano kdysi byly opravdu dobré kamarádky a moc dobře se doplňovaly - ulovené zvířátka spolu uvazovaly, trestaly a hrály o ně karty, ale pak ta čarodějnice začala zacházet příliš daleko a to už se jí ani trochu nezdálo - její hrátky se čím dál tím více posmívaly životu, vycucávala z něj jen rozkoš a zbytek mávnutím ruky zahazovala. Vyčetla jí to a ona jí řekla, že je zbabělá - Pohádaly se a už víckrát spolu nepromluvily.

Nerad bych, aby vše, co si tady vymýšlím, jako například ta čarodějnická nebo služebnická škola či ona věhlasná kavárnička byla v mém příběhu míněna nějak opravdově. Nenechte se mýlit, svět v mém příběhu je naprosto totožný se světem za okny Vašeho bytu. To, co Vás asi mate, je ta Koruna. Za všechny výmysly, ztřeštěné nápady, chiméry může právě ona. Neuvěřitelně zkresluje skutečnost. Nemyslete si ani, že jsem pod jejím vlivem, pochopte to, dopustil bych se neodpustitelné nepřesnosti, kdybych opomenul popsat to, jak vnímají svět hlavní hrdinové. Ano, přesně tak, to oni jsou pod vlivem Koruny. Časopis v kterém se jim zjevila démonická Paní či čarodějnická nána je docela obyčejné čtení o módě. Všechno, co bylo a bude napsáno může být ve skutečnosti úplně jinak. Jak? Je jen a jen vinou zvířátka, že Paní pozlobilo tak, že jej vyhnala do předsíně a že si v noci odkopalo deku pod sebou tak, že spalo na chladných dlaždičkách. Klec a temné a kameny dlážděné sklepení je jen fantazie na které se moji hrdinové aniž by se na tom nějak smluvili shodli a naprosto jí uvěřili. Plánek klece teprve čeká na to až jej dnes zvířátko na rozkaz své Velitelky nakreslí a zkonzultuje s ní, aby ji pak mohlo ve světle magické síly hezky vyrobit. Klec bude muset být, dle požadavků Paní o mnoho pevnější než ona předešlá - fiktivní. Jestli se mu povede skvěle a klec bude ještě dnes hotová a bude jako by ji dělal sám Pán Bůh, bude to nezvratný důkaz o tom, že Vás neklamu, když tvrdím, že realizace snů pod vlivem Koruny je hotové čarování.
To, že démonická čarodějnice ve skutečnosti vůbec není neznamená, že ve zkreslené skutečnosti nepřijde. Přijde a již brzo a její komorníček přirozeně s ní. A to zdaleka není všechno, kouzlo Koruny přitáhne ještě mnoho a mnoho všelijakých individuí.
Pohádka začíná teprve v druhé části.

olivierek

03. 05. 2002

Dát tip

Hmm, to je dost možné, že to chce od tebe takové naladění, které ti není třeba vůbec vlastní. Mě vlastní je a to setsakra - Dost to se mnou lomcuje :-) Přeji si trošku nahlédnout do ostatních jestli jim tohle něco alespoň trošku říká. Vlastně byl bych docela rád kdyby jo. Dalo by se to pak třebas lépe pojmenovat a vysvětlit.