Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZámek
Autor
Musaši
Bouchá pěstičkou do zrcadla
praskliny - vrásky na skle
obetkávají pavučinou
invalidní vozíček
i náhle zestárlou tvář
Zámek je stále plný hostů
a lokajové v bílých pláštích
se o panstvo starají
s věrností hlídacích psů
Zamřížovaný park
tam venku včera změnil barvy
vykrvácel a opadal
stal se ponurou noclehárnou
kavek a vran
které sem večer přilétají
aby hned zrána pospíchaly
do světa za zámeckou zdí
Bouchá pěstičkou do zrcadla
tam venku se snášejí vločky
do temné žíznivé fontány
a jakýsi páv
ve své třinácté komnatě
už zase křičí lidským hlasem
23 názorů
Znám i města, kde se zámek zase stal tím, čím býval kdysi : sídlem místní vrchnosti.
:) ještě jsem v žádném z nich nebyla:)) nedovolím si porovnat - všechno znám jen z doslechu, ale můžeme si klidně střihnout kámennůžkypapír - co je bizarnější, ale přely bychom se jen o hloupost:)
Alegno, dík. Jsem vždycky rád, když se mi něco povede natolik, že se to lidem líbí.
law,
ale asi nejbizarnější situace nastávaly v zámku Zelená Hora z Černých baronů.
En,
to ano. Kafka se ale děsil spíš zámku jako mocenského centra. A zámky skutečně většinou mocenským centerem byly. Vládlo se z nich. To si už dnes spousta lidí vůbec neuvědomuje. Představují si, že na zámcích žila jen rozmařilá a hýřivá šlechta.
Trojorte,
třinácté komnaty jsou dnes v módě. Já sice nepíšu o té své, ale aspoň se zabývám populárním tématem.
Norsko,
to ano - na středověkých hostinách byl páv vždy zlatým hřebem stolu. Nejprve se stáhl, pak se upekl a nakonec se upečený oblekl do své kůže a naaranžoval se doprostřed slavnostní tabule.
Karpatský knihomoľ
01. 02. 2020áno, dobré
atkij, Goro,
díky za výběr i za chválu. Já samozřejmě respektuji, že někomu nesedí ta nebo ona sloka. Snažím se možná příliš "dovysvětlovat" svoje texty, jak mi vyčítá Safián. V budoucnu se asi zas pokusím o kratší básničky, jaké jsem psával loni.
Přesně takový pocit mám ze druhé taky, jak jsem už sdělovala - i bez první bych se obešla, za poslední dvě výběr.
Výborný text. Bez druhé strofy. Ta je mi obsahově až nepříjemná. Takže ji si pro sebe vynechávám.
Ano, taky znám několik takových ústavů docela podrobně a vždycky mě na nich fascinovalo spojení šlechtického sídla a - jak se dříve říkávalo - ústavu pro choromyslné. Spolu s chovanci jako by se jaksi "úchylnou" stávala i architektura z osmnáctého století, dobová okna a dveře, štuky na stropech...Jak odlišné od našeho báječného nového světa !
Nechtěl jsem ale zachytit jen atmosféru zámku (viz taky stejnojmenný Kafkův román), ale i pocity někoho, kdo tam uvnitř.
Podobný "obrázek" jsem vídávala v různých ÚSP, v domovech seniorů... k vystižení všeho, co báseň obsahuje, bych si vystačila se dvěma posledními strofami. Ty mi připadají výborné.