Možná nám dojde...

Krutost se často se zvrhlostí snoubí
vrazi si hráli, že jsou partyzáni
ten, kdo je ukryl, obětí byl zhouby
a to si myslil, že ty dobré chrání

Samota vskutku strašný výjev skýtá
devatenáct v ní mužů totiž shoří
Zlámané údy nikdo nepočítá
Budou dnes znovu v kursu protektoři?

Calábka, Švarce, Oheru či Glíra
Pláničku, Marka, také Závodníka
spálili vrazi – srdce zrůdnost svírá
Kdo pro ty muže v dnešní době vzlyká?

Na tyto se dnes nějak zapomíná
byli tam kluci ještě nedospělí
selekce vládne – selektivní vina
společnost opět v dvojích metrech dělí

Bohužel mnohý takto nepřemítá
někdo pak vrahům slavobrány staví
Oprašuje se hrozná brutalita
temní se rozum, ohýbají mravy

Neúcta vládne, poplivají padlé
vrah má pak metál či náhrobek z žuly
Strávíme všechno v předkládaném žrádle
znalost je malá – a ještě ji půlí

Média obraz bez mrknutí zkřiví
mrtvým již mluvit není dovoleno
Že by teď za ně měli jednat živí?
Zaživa smrt jim odebrala jméno

Na školách nikdo toto neprobírá
na školách tabu máme v historii
Z mezery už je dávno velká díra
kterou teď ani plachtou nezakryjí

Hned vedle břízy malý pomník stojí
u lesa socha oči zakrývá si
až její slzy rozpustí se v chvojí
možná nám dojde, jaké že jsou časy…