Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDNES V LIDLU
Autor
srozumeni
Pro jeho vztek a zajíkání mu nebylo vůbec rozumět.
Všichni se po nich koukali. Někdo jen po očku, jiní s otevřenou pusou a někteří i s polohlasným komentářem: ,,ten by potřeboval dostat na zadek, co si to dovoluje".... Z jiné užaslé pusy se dralo ven: ,,kam až to ta máma nechala dojít, podívejte, jak s ní cvičí"...
Všechny ty užaslé, otevřené, polootevřené i zavřené pusy vykukovaly od regálů zeleniny a ovoce. S ledabylým napětím vyčkávaly, jak se situace bude vyvíjet.
Tu majitelé všech těch různě otevřených pus přidali do svého nákupního vozíku jablka, tady zas trochu mrkve. Ještě se vrátíme támhle pro brokolici.
A mezi všemi těmi lidmi, vozíky, regály a zbožím rostlo napětí tříletého klučiny, který byl v úzkých.
Někteří kupující možná sami v sobě uzavírali sázky na to, kdy té mámě rupnou nervy a seřeže ho. Aby ji pak mohli kritizovat za selhání. Jiní ji možná už teď sledovali kritickým zrakem, v kterém se značilo, proč už ho dávno nepleskla....
Klučina vezl svůj dětský nákupní vozík, ale možná ani nechtěl. Nechtěl následovat mámu, stál na místě, zoufale poskakoval a zajíkal se. Snažil se ze všech sil manipulovat se zámkem na rukojeti vozíku. Nechápal, že to nejde. Chtěl pryč z prodejny, ale nebyla cesta zpátky. Jen za mámou a přes celou prodejnu a kolem pokladen.
Nebyl to projev běžně se vztekajícího malého dítěte, které si chce vyvztekat něco konkrétního. Tenhle hošík se spíš jakoby zavařil v situaci, které nerozuměl...,,proč ten zámeček nefunguje a proč nemůžu jít zpět, proč mě máma neposlouchá, proč musím přes celý obchod....?"
Ponořila jsem se do svých myšlenek a přestala všemi okukovanou dvojici vnímat. Po nějaké chvíli jsem si uvědomila, že už je není slyšet. Nejspíš se stačili prodrat celým obchodem kolem pokladen a opustit prodejnu.
Každý se staral jen o své nákupy a možná byli zklamaní, že se incident málo vyhrotil a oni nebudou mít doma o čem vyprávět.
Zaplatila jsem a uklidila svůj nákup do tašky. Při odchodu z prodejny jsem ucítila podivnou bolest na šíji. Myslím, že se mi celá situace zaryla daleko hlouběji pod kůži. Jako bych se vrátila v čase. Asi tak o 25 let života s autismem.
24 názorů
Už když se propracujeme od vzteku a křiku k tichému přemýšlení, je to pokrok. Tip.
Několika takových situací jsem byla svědkem. "Publikum" bylo většinou překvapivě chápavé a trpělivé. Reptající výjimky byly zpravidla někým z přítomných seřvány - taky překvapivé. Jednou dcera dostala nezvladatelný záchvat vzteku. Naštěstí doma. Když se po dvaceti minutách zdálo, že ztratí hlas, porušila jsem "svaté" pravidlo - nikdy dítě nechovat, když se vzteká (rozmazlování). Dvacet minut byl klid. Když jsem ji poté postavila na zem, opět řev, kopání, válení se po zemi. Znovu jsem ji vzala na klín. Po dalších dvaceti minutách sama vstala a šla si hrát. Od té doby se to už nikdy neopakovalo. A pak se řiď radami "pedagogů".
Alegno, Evženie, blacksabbath a koloušku, moc vám děkuji, jsem ráda, že se vám mé dílko líbilo. Přeji hezký víkend.
blacksabbath
14. 02. 2020"..... rostlo napětí tříletého klučiny, který byl v úzkých..... Nechápal...."..a ty ses vcítila.........*/***
Evženie Brambůrková
14. 02. 2020Kritizovat, to by nám šlo, ale pochopit situaci už umí málokdo.
Diano, vesuvanko a Zboro, moc vám děkuji za tipy, slovíčka a i výběr, toho si obzvlášť považuji. Krásný víkend přeji.
Tvoje záznamy jsou vždy nesmírně emotivní. Dovolím si výběr. Mám za to, že podobné citlivé postřehy jsou pro lidi, kteří vychovávají děti, a vlastně nejen pro ně, velmi cenné.
Jiřinko, pěkně a živě jsi popsala tuto situaci, TIP. O autismu se často mluví a píše, ale většina lidí tyto zprávy asi nevnímá. Proto nemá pro podobné projevy dítěte pochopení a myslí si, že je nevychované. Pro maminku to musí být hodně stresující...
Tak asi to neumím dost dobře popsat. Prostě se mi ten hošík v tu chvíli jevil trochu autisticky, připomělo mi to mého syna a mě před spoustou let v podobných situacích. Vlastně se mi dělalo úzko za tu mámu. Kdo nezažil, možná nepochopí.... Děkuji, žes tu byl.
Zajíc Březňák
14. 02. 2020Bouře a vzdor. Souvislost s autismem jsem úplně nepochopil. Tip.
Jiři, přísahám, že jsem se nad tvým dílkem ani trochu nevztekal. ;-)
Spíš naopak, také se mi líbí, jak jsi to všechno pěkně vykreslila. (viz Irča)
Moc děkuji. Bohužel se mi z toho opravu udělalo úplně sevřeně okolo žaludku.... Kolikrát jsem takové situace zažívala. A přitom stačilo tak málo - připustit si, že synek asi nebude ten správný nákupní týpek -hi,hi.
Dobře jsi vystihla jak situaci, tak /pravděpodobné/ pohnutky takového jednání, výborně i reakci okolí...