Příchod zimy

Dešťové kapky
omyjí tlapky
toulavých koček.
Zakleté mrazem
změní se rázem
v baldachýn z vloček.

Led spojil břehy,
snad kousek něhy
rozdáme dětem.
Ledoví braši
už nejsou plaší,
sklo zdobí květem.

 Královna zima
rukama svýma
tvář moji hladí.
Dvorní principál
dává večer bál –
rampouchy ladí. 

Pahýly stromů
jsou sloupy Dómu,
klenbou je nebe.
Z bělavé stráně
do zmrzlé dlaně
vezmu si tebe.

Tebe si zvednu,
z tisíce jednu;
krásná jsi vskutku.
Ty - zmrzlá voda
šeptáš mi slova:
„Nač tolik smutku?“ 

Na mne ses smála,
pomalu tála.
Teď krůpěj hladím.
Že přijdeš zase
v bělavé kráse.
Klidně se vsadím.