když se ladí nástroje...

     „Já jsem četl, že ve starých textech lze prý nalézt doklady toho, že primitivní lidé považovali jeskyně za místo svého původu.“
    „Já hlavně nechápu proč je nazýváme primitivními,“ řekl varhaník, který si ladil hlasivky výčepní lihovinou, protože byl i vokalistou.
    „No nějak se jim říkat musí.“
    „A co takhle lidi?“
    „Jenže když řekneš lidi, tak si je nevybavíš automaticky v jeskyni,“ ladil kytarista nástroj.
    „A to já jo,“ zahuhlal bubeník zpoza sestavy bicí soupravy.
    „Ty mlč!“ vyštěkl na něj kytarista. „Ty nejsi směroplatná osoba.“
    „Neničte mi ho!“ řekl baskytarista.
    „Já ho potřebuju,“ dodal a projel prsty pražce.
    „A vy dva taky. Co byste byli bez bubeníka?“
    „Byli bysme bez bubeníka,“ řekl klávesista.

    „A toho svatýho Valentýna jsem jako svátek taky ještě nepochopil,“ řekl kytarista.
    „Hlavně jestli už jsi pochopil, co máš hrát po refrénu v písničce Zmrtvýchvstání...,“ řekl baskytarista.
    „Je to umělý a aplikovaný ze Států,“ pokračoval kytarista, aniž by věnoval spoluhráči pozornost.
    „To je pro lidi, co mají rádi šmajchlovací svět,“ řekl klávesista.
    „To je hlavně pro obchodníky,“ řekl bubeník a třískl do činelu.
    „I obchodníci se můžou šmajchlovat,“ řekl mu klávesista a přestal se pokoušet zapnout nástroj.
    Stejně to moc neumí.
    Propláchl si hlasivky dalším douškem výčepní lihoviny.
    Hlavně si musí dát pozor, aby zase nerozšlapal stůl pod pódiem.
    Lidi mají sice rádi rachot ale mají rádi i svoje stoly.
    Lidem se člověk nezavděčí.
    Jak jim vysvětlit, že v rámci rozpumpování, tak trochu ztrácí kontrolu.
    Copak se dá dělat bigbeat kontrolovaně?
    Zkontroloval si mikrofon poklepáním a pomlaskáním a něčím, co mohlo být nápěvem.
    Zvukař mu to ale hned stáhl.

    „Vy jste jenom takový rozmazlenci,“ spustil zvukař, když jim odebral šťávu.
    „My!“ ukázal na sebe. „Co se živíme na férovku, tak víme svoje. Každej myslí, že chlapi, co jezdí s tahačema, tak mají náramnej zájem na každý štaci o štětky.“
    „A ne snad?“ řekl současně baskytarista s bubeníkem, jak jim to dobře šlapalo.
    Zvukař se na ně podíval a použil gesto, že jsou blbouni.

    „A v cizině je to zrovna tak. Když člověk hledá na tý industrálce firmu, kam to doručit, tak tam všade stojí tyhle partičky holek, a ukazujou kozičky, a vyhrnujou sukně, aby ukázaly ty svoje dirky. Tak jsem taky takhle jednou jel a vidím v dálce, že tam taky stojí jedna tahle namalovaná, a jak jsem přijel blíž, tak zvedla sukýnku a Bác ho! Až jsem se lekl. Tam se jí klimbal vocas jako noha. To mě tedy dopálilo. Co se má co vystavovat s takovým pérem? To se akorát chlapovi pěkně sepsuje sebevědomí,“ rozčiloval se kluk, co jezdí s tahačem, když nedělá zvukaře.

    „Šťastnej Valentýn,“ zapěl klávesista a jelikož zvukař přidal hlasitosti, tak se to Valentýn rozlehlo celým sálem jako hlas boží.