Ulisa Tesaretti

Dnes se mi zdálo o ženě s podivným jménem Ulisa Tesaretti. Zkomolil jsem ve snu to jméno a někdo mě opravil, snad proto si je pamatuji. Nevím už ale, jak vypadala a čím ve snu byla, zůstalo jen jméno. Nezadávejte je do googlu, beztak byste nic nenašli; mějte trochu ohledu ke snům.

Tma ve Spálené53

"Franto, podej mi křížák," volá na synka opravář, kterého si pozvali do antikvariátu ve Spálené. Synek, uvykající sobotním brigádám, tátovi podá křížák, ten ho zaboří do stropu, bouchne to a je tma. Sázena černou barvou slova knih, jimiž návštěvníci listují, mizí. Jen u regálu s poezií v mysli a dlaních snílka dál zůstává Světlem oděná.

Zlatou uličkou

Už velí. Uwe Filter ukazuje, kudy jít Zlatou uličkou k Hradu. Jeho svěřenci, mládežníci z drážďanského nápravně-výchovného zařízení, pro historii nedýchají, a tak má Uwe plné ruce práce. Nakonec uličníky do uličky vžene jako dobytek a s tím se spokojí. Bít je bude až večer na hotelu.

Nepravděpodobné sympatie

Babka si u Vietnamce ve smíchovskému průchodu kupuje krabičku Ferrero Rocher. Má ho ráda. Nebýt jí osmdesát, pozvala by ho k sobě. Postavila by na kávu, otevřela krabičku s bonbony a sedla si do křesla tak, aby viděl na její spodničku. A on by řekl třeba: „Ty mos heská.“ A ona by se nerozpakovala a ten střapatý bonbon by mu strčila do úst, aby neotálel. Ale je to tak docela vyloučeno? Co my víme o nepravděpodobných sympatiích..

Luboš a Pralinka

"Kdyby na člověka v jedné chvíli dolehla všechna tíseň světa, stačila by mu jedna pralinka, aby ji unesl?" položil otázku v plén a obrátil do sebe další sklenku kořalky. Luboš Obrátil už měl být dávno doma, s půlnocí v zádech z náleven se trousily zhroucené postavy alkoholiků jako alegorický obraz povinnosti. "Já ti dám tíseň," zaškubal vzápětí kdosi Lubošovým límcem. Byla to jeho manželka Pralinka, přesněji její něžná ruka opatřená francouzskou manikúrou. Jako spravedlivě oběšený zločinec visíce na límci kabátu sevřeného něžnou rukou Pralinčinou klopýtal pak ulicí i Luboš. A stačila mu jedna…