Miluji sousedy

Dědeček, můj tatínek, měl rád svůj skleníček, ktery si sám postavil (podle toho to vypadalo) a jestli něco neměl rád, tak sousedovy slepice

Pravidelně se s babičkou střídali v jejich zahánění, ale ty čiperné holky si vždy nějakou skulinu našly. Vlastně se jim člověk nedivil, když doma nažrat nedostaly.

,,Běž, dědoušku, a požádej paní sousedku, aby s tím něco konečně udělala." Pravila babička, která už toho měla zrovna dost. Dopoledne  ty megery sežraly ve skleníku všechny sazenice a na uvolněných místech se začaly zahnízďovat.

,,Půjdu a pořádně jí to vysvětlím," povykovat děda, jinak velmi šarmantní, skoro 90 ti letý pán.

Stál u sousedčiných vrátek a volal na ni. Zvonku nemaje, neslyšela. Vstoupil tedy na dvorek, na kterém nebyly žádné slepičince, protože ty byly všechny  na naší zahradě.

,,Haló, paní Vacková, to jsem já, soused. Potřebuji s vámi mluvit," halekal do otevřených domovních dveří.

Volal opakovaně, dokud se nedočkal odpovědi.

,,Dyť už du!!! Do pr.... !Co zase chcete?!" Dobře stavěná, pěkně vymalovaná žena středních let na vysokých podpadcích a nacpaná v minisukni, scházela ze schodů.

Zřejmě se chystala do šumu maloměsta, přes ruku měla kabelku a přes druhou psíka čivavu. Krasavice, jakou svět neviděl.

,,Musíme si promluvit o těch vašich.............."

Tu se kramflíček zamotal do rohožky nad malými schůdky a panička s sebou práskla na rohožku. Nad hlavou držela psíka, což byl pozoruhodný výkon.

,,Do pi.., do pi.., já se na to vys..., " ječela dáma a těžko se zvedala. Kolínka odřená a punčošky děravé.

,,Taky vám přeji dobrý den," vypravil se sebe šokovaný dědeček a odešel.

Smát se začal až doma, když to babičce vyprávěl.

Konec slepičího řádění nastal až později, ale to už je jiný příběh.