Klubání sekvojí

Úžasné.

Do lužního lesa zabloudilo pšeničné pole, i já jsem zabloudil, našel jsem velmi dobrou poezii, a hned první báseň Střed kultur je výborná a dle mě nejlepší, to ale nesnižuje ani další dvě. 

Tohle mě trochu minulo, ale nemohu posoudit objektivně, jsem plná dojmů z toho dnešního díla!*

Oslovilo, zjavne patrím do cieľovej skupiny.

Takhle to nebylo myšleno, vůbec mě nenapadlo, že by to konstatování mohlo vyznít nějak ironicky. S tím holubem na střeše to myslím naprosto vážně, asi je lepší mít laťku výš, i když na ni člověk nedosáhne. Omlouvám se já, pokud byla moje reakce nevhodně formulovaná - i to může být autorská slepota.

Entropio, přiznám se ,že ti nerozumím. Ptala ses, tak jsem se to pokusil vysvětlit. Na žádný level nemířím, jenom se to na těch, co to umějí, lépe ukazuje. Taky bys mohla namítnout, že  argumentuji nejen těmi nejlepšími, ale dokonce dílky, která patři k jejich nejlepším. No, jsou to vzory, které si člověk pamatuje. Omlouvám se, že jsem se zapojil. neměl jsem to dělat.

Safián: díky za zkušenost z první ruky. A za informace, i když tyto míří na můj vkus už na příliš vysoký level. Ale chápu, tady platí a vždy bude platit, že lepší holub na střeše, než vrabec v hrsti. Třeba se z tvých postřehů poučí jiní.

Entropio, myslím že nestačí. Vím to z vlastní zkušenosti. Kdysi jsem napsal něco podobného, mělo se to realizovat až v mysli čtenáře. Bez úspěchu. Upravil jsem to tak, aby tam byl vlastní lyrický náboj, ale při recitaci jsem slyšel, jak někteří z publika nahlas přemýšlejí, o čem ta báseň vlastně je. Teprve na konci řekli aha.Přitom její lyriku, součástí byla ukolébavka, vůbec nevnímali.  Některé publikum je schopné alespoň částečně na podobné básně reagovat, u jiného si člověk ani neškrtne. I u zdánlivě velmi podobných básní jako jsou Seifertova  Mimóza nebo Horovo  Okno autoři něco takřka nehmatatelného přidali. Holan, o kterém se zmiňuješ, umí vložit emoce i do velmi abstraktních veršů. Přímo hýří technikami, jak to udělat.

Když chodíš do přírody, všimneš si spousty zajímavých detailů. Ale málokdy je náboj takový, že sám o sobě vystačí na báseň. Je to obvyklá nemoc básníků. večer si myslíš, jak se ti to povedlo, a ráno vidíš, že v tom nic není. Nebo si myslíš, že je to nabité, ale druzí to většinou nepoznají.

Ještě jednou všem díky za protichůdné, leč doplňující se názory.

Safián: takže ty myslíš, že nestačí, když ten rozpor, který vytvořila realita, krajina sama, autor jen popisným způsobem přenese do textu? Musí ten rozpor (pšenice v lužním lese), jak říkáš „zobrazit“ nějak radikálněji?

Nerozumím haiku ani „čajku“, ale mám pocit, že mezi haiku a miniaturou je asi takový rozdíl, jako mezi fotografickým a malířským portrétem. Malíř si může lecčíms pomoci, fotograf příliš ne. Přesto může fotoportrét zachytit něco hlubšího z duše portrétovaného, podobně jako haiku „duši“ věcí a situací atd.

Mandragora1: obrazy se „sníženou nebo zvýšenou energií“ k vyjádření emocí se dají určitě zachytit u mnoha autorů, teď mě namátkou napadá něco od Kainara nebo Skácela. Ale už třeba takový Holan používá asi trochu jiné prostředky, aspoň mám ten dojem, že jakoby… filosofičtější nebo něco v tom smyslu.

A když už jsme u toho „portrétu“, děti se sice příliš neportrétují vzhledem k tomu, že ještě nemají životní zkušenosti, které by jejich rysům vtiskly tu osobitou jedinečnost, ale jestli mě nějaké haiku v poslední době oslovilo, byla to Sněhová koule od Gory. Tipovala jsem to sice až po změně kategorie na miniaturu, ale dovedla bych si to jako haiku i docela představit. Portrét dítěte jako takového, zachyceného v daném věku, ke kterému patří ta bezelstná bezprostřednost „teď a tady“… teď a tady je sníh, babička, nadšení, vztah a všechno dohromady vytváří slavnostní okamžik předání „dárku“ – starší dítě už by samozřejmě uvažovalo jinak. Tolik aspoň úhel pohledu haiku-neznaboha.

První báseň se mi líbí velmi. Je skutečně obrazotvorná - dává prostor fantazii, nabízí barvy, pohyb a život. Bez kontextu v tom nehledám žádnou filozofii.

Druhá báseň už z mého pohledu příliš prostoru pro fantazii nedává - jedná se pro mě jako čtenáře o záznam zážitku - výletu na Lysou horu, velmi stručně popisuje jak se cítily nohy a jaký byl vjem očí. Bez kontextu může být dle diskuze skutečně náročné najít emoce, ačkoliv emotivní zážitek to bezesporu byl. Pro mě rovněž takové plošší (paradoxně :) )

Třetí báseň už mi více evokuje snahu o nadčasovost. O propojení lidské a přirodní historie - navnazuje atmosféru melancholie v indiánech - proces destrukce velikánů, kdy vše ostatní nehnutě zůstává stejné, zatímco něco, co tu vždy bylo - mizí v nenávratnu. V této básni je jak filozofie tak při spolupráci čtenáře i emoce. 

Ješte k těm sekvojovcům :

v Kalifornii jsou velmi časté silné bouře. Čas od času se stane, že blesky zapálí les pod obřími sekvojovci. Ti devadesátimetroví kmeti mají první větve asi v padesáti metrech nad zemí a taky půl metru tlustou ohnivzornou kůru, takže jim požár nic neudělá a popel ze spáleného lesa poslouží jako hnojivo pro jejich budoucí semenáčky. Jde o to dožít se alespoň dvou tisíc let a pak už je život celkem snadný.

Minimalistické, ale bohatě stačí.

Líbí se mně všechny jak formou tak obsahem - vtáhly mě do atmosféry míst. Přírodní náměty mě vždy oslovují.  TIP

Entropie, dík za reakci. Čtu tě ráda a jsem tu už dost dlouho, tak jen moje zkušenost z bytí na Písmáku. Když se otáčím zpět, usmívám se. Jestli mě někdo posunul v mém psaní dál, tak to bylo díky upřímné kritice a ne pochlebování, či "vracení tipů". Myslím, že mi rozumíš. Hezký den.

Na otázku, kterou si autorka klade, čím to je, že báseň někomu připadá emočně chudá, když podle ní je emocemi přímo nabita, je snadná odpověď: protože je tak napsána. V textu emoce skutečně chybí. Autorka ho vybavila popisnými obrazy , které mohou emoce vyvolat, toto vyvolání však beze zbytku svěřila čtenářově nitru. Jen ten, kdo dokáže emočně prožít např. obraz vážky sedící na pšeničném klasu a ke svému prožitku nepotřebuje nic jiného, může být adresátem těchto veršů. Budou to nejspíše pěstitelé čajku (jak Petula charakterizuje české haiku). Aby se emoce stala součástí textu, je třeba v popisu zobrazit rozpor, který (možná) krajina, situace a pod. obsahuje. Velmi dobře tuto metodu ovládá Zbora, jehož texty obsahují strohé věcné popisy a přesto v sobě mají emoční náboj.

Tak jo, necháme to už tak, i když bych se ráda podělila aspoň o jistý Einsteinův výrok, který mě k té parafrázi inspiroval, velmi volně citováno: "Když nejde něco udělat a shodne se na tom celá vědecká obec, tak to prostě nejde udělat. A pak přijde nějaký blbec, který neví, že to nejde udělat, a udělá to". Uznávám ovšem, že aplikovat to z jednoho oboru na jiný, např. na náboženství nebo poezii, a ještě v tom kontextu synkretismu a syntézy, je značně ošemetné... 

chápu. Tam není na vrcholu hospoda, takže to tam tolik neproudí :)

Theo, díky, je to srdcovka, ale už tak zkomercializovaná, že mě po letech a letech láká spíš Smrk...

Mi se to moc líbí. Ta popisnost, nezabředáváš do emocí... A Lysá je srdcovka :) Opravím si koleno a zas tam letos vylezu.... snad.

OK, taky se omlouvám, pokud jsem se Tě nechtíc dotkla jako člověka, ostatně admin ten text může klidně na požádání obnovit. Sice se mi bude ten blbec a inkvizitor obtížně vysvětlovat, a vůbec jednotlivé fáze a myšlenky textu, psala jsem to dost intuitivně a v domnění, že je to jasné, alespoň po tom mém výkladu v komentáři. Prolíná se tam víc rovin, včetně osobní a subjektivní, navíc formované výhradně mými životními zkušenostmi, a osobní zkušenosti jsou, jak známo, nepřenositelné. Ale měla bych to zvládnout, když už za těma myšlenkama stojím, takže stačí říct, a řeknu adminovi.

M1: Tou urážkou jsem samozřejmě měla na mysli srovnávání mého textu s texty zkušených a úspěšných autorů, i když tam zaznělo to "...ale bez ľudí", což mi přišlo na srovnání ve smyslu "ale nemáš na něj" trochu málo. OK, už mi to docvaklo. Záměr urazit (mě) ovšem v Tvé kritice byl, což Ti nezakazuju, jen konstatuju, a to je rozdíl. Můžu Tě samozřejmě zablokovat a tím Ti upřít právo na svobodu projevu a na obhajobu, ale proč bych to dělala? 

Ten předchozí text jsem smazala v domnění, že by mohl opravdu vyvolávat nežádoucí asociace (Tebou naznačené), ostatně jsem se ke všemu, co zmiňuješ, explicitně vyjádřila v domnění, že je vyjasněno a vyříkáno, bohužel není. Tedy je opravdu škoda, že jsem ho smazala. Protože teď už to nedokážu, teď už se nemůžu vrátit k jednotlivým úsekům a formulacím jak textu, tak mého komentáře, teď už může jen, zřejmě bez efektu, zopakovat, že to nebylo myšleno tak, jak jsi to vzal, ovlivnění bylo podvědomé, nereflektované atd. Ostatně si myslím, že velmi velmi velmi (to není překlep) dobře chápeš, jak jsem to s tím blbcem a inkvizitorem myslela.

Marcelo, nemáš důvod se omlouvat za věcnou kritiku, kterou už zde vyslovili i jiní.

Pro mě příliš málo poezie. Jen popis. Snad ta poslední trochu "přihořívá"... ale nehoří, nezapálí. Promiň.

Ano, přílišná heslovitost může být důvod. Je skvělé, že o tom takto přemýšlíš.

Haiku je také vlastně momentka. Možná proto ta podobnost.

Odstup autorky zejména v první a druhé básni od emocí je podle mne úmyslný, nechává prostor  čtenářovi pro jeho vnímání. Také oceňuji nevšednost témat a obecněji i její citlivost přístupu k nim.

klubání sekvojí...tohle sousloví se mi foneticky hrozně líbí.-)

Vím, že jsi chtěl urazit mě, ale urážíš Movsara a Goru.

Díky všem za "odezvu komplet", nejen lawenderr:)

Alenakar, enviromentální záměr tak úplně ne, záměr byl, aby to působilo spíš děsivě, jak to ostatně v reálu je - podivná hříčka přírody, kdy smrt tak natěsno koketuje s životem

Goro, eko-zpravodajský tón taky zrovna ne, zkusila jsem změnit jedno slovo, ale asi jsem tomu moc nepomohla

Zboro, tos mě teda překvapil, myslela jsem, že to bude naopak nabité emocemi až moc, možná za to může přílišná heslovitost

Mandragoro, Tvůj první komentář jsem nepochopila vůbec, vždycky jsem byla poněkud natvrdlá, od dětsví za mnou drželi dveře, aby mi nepřivřeli vedení, ale fakt nevím, o kterých "jmenovaných autorech" to mluvíš. Haiku efekt jsem vytvořit nechtěla, haiku nerozumím, měly to být momentky... v první pokus o nadsázku (nadpis) a možná úsměvnou pointu, zbytek viz výše.

No, snaha byla...

Revírníku, Alegno a další, taky dík

mám to stejně jako lawenderr*

A já tam našla všechno - myšlenku i emoci - tak jen pro doplnění, abys měla odezvu komplet ... :)

Formálně vyrovnané. Jenom se nemůžu zbavit dojmu jisté sterility těch veršů. Možná je to můj problém, ale připadají mi takové bezemoční. 

dobré postřehy - a to, co z toho vzešlo :)

Všechny tři mini námětově i zpracováním zajímavé... Střet kultur je nápaditá, vtipná hříčka, Lysá přechází plynule od /sebe/ironie k "eko-zpravodajskému tónu", sekvoje  dojemné...

Krásné básně s krásnými metaforami. Všechny tři.

Velmi svěží, takový až americko- enviromentální styl.

Sekvoje vždyzelená ale i sekvojovec mamutí mají velmi drobná semínka, menší než kopr. Sekvoje vždyzelená, v současnosti nejvyšší strom světa ,má i špatnou klíčivost. Ze sta semen mi vyklíčila dvě, ale oba semenáčky pak stejně uhynuly. Je to totiž choulostivý, v podstarě subtropický strom. Sekvojovec ale mám už asi třicet let, dvakrát omrzl, ale vždy se vzpamatoval a má už asi tak 11 metrů. Asi se už nedožiju toho, až bude mít sto metrů.