Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Smůla (Trilogie s Mikulášem 01)

27. 02. 2020
0
0
296
Autor
KEKEL

SMŮLA

 Ten večer jsme byli v trochu zvláštní sestavě. Já, Klára, Mikuláš a nějaký pán. Klára byla moje holka. Byl jsem rád, že mám po delší době zase nějakou holku. Na vztahy jsem měl docela smůlu. Buď brzo skončily kvůli nějaké nepředvídatelné situaci, za kterou jsem nemohl, nebo se mi je ani nepodařilo navázat.

 

Můj poslední vztah skončil na školním výletě. Jeli jsme na exkurzi do výrobny gagů. No a moje holka tam uklouzla na šlupce od banánu a shodou náhod spadla tak nešťastně, že jí hlavu nacucnul tovární odšťavňovač a důkladně ji odšťavnil. Na krku jí zůstala jen hladká lebka pokrytá průhlednou vrstvou odlupujících se šupinek. Stačilo fouknout a měli jste před sebou dívku s pěkně naleštěným těžítkem místo hlavy. Opravdu čistá práce, ale pro život celkem na prd.

I když zbytek jejího těla byl plně fit, bez všech těch věcí, jako jsou oči, uši, jazyk nebo mozek, to prostě nejde. Umřela.

Z jejího těla rodiče darovali játra, ledviny a nohu. Měla krásné nohy.

Ale zpět k naší čtyřce. Seděli jsme u malého stolku v jakémsi nočním klubu. Nikdo z nás nevěděl, co říct, a tak jsme na sebe jen tak koukali. Já na Kláru, Klára na mě, Mikuláš na nás a pán na Mikuláše.

Pak se ale rozsvítilo několik barevných reflektorů a prostorem se rozezněla podbízivá hudba. Za vlažného potlesku vstoupila na molo uprostřed sálu spoře oděná striptérka. Její kostým na dnešní večer tvořilo krajkové prádlo, podvazky a blůzka spletená z latexových proužků.

Musela tu být nová. Ještě jsem ji tady neviděl. Ani Mikuláš, ani Klára, ani pán.

Nikdo z nás ji tu ještě neviděl.

Striptérka se rozvlnila do rytmu houpavé hudby. Mikuláš si sundal bílou čepici a odložil si ji na svou berlu opřenou o židli. Tanečnice si odložila podprsenku a zamrkala na Mikuláše. Ten zalapal po dechu a huňatými rukavicemi si setřel pot z čela.

Neznámý pán nespouštěl pohled z Mikuláše a mlsně si olízl knír.

Původně klidná hudba začala zvyšovat své BPM a výkonný stroboskop se rozhodl, že také ukáže, co v něm je. Na to ovšem tanečnice zjevně nebyla připravená. Zprvu to sice vypadalo jen na netradiční a inovativní prvky v její sestavě, ale pak se naprosto nerytmicky sesunula k zemi a začala se zmítat v epileptickém záchvatu. Barevná blikající světla tomu dodávala zvláštní šmrnc.

Ležela na zemi, slintala a třásla se jí prsa.

Byl to zvláštní pohled.

„Zaplatíme,“ řekl pán, kterého nikdo neznal. „Dneska je to na mě. Mám totiž narozeniny.“

„Jé, tak to všechno nejlepší.“

„No blahopřeju! A hodně štěstí a zdraví…“

„Hlavně to zdravíčko.“

„A kolik že vám to je?“ zeptal se Mikuláš.

„72.“

„No to je ale pěkné číslo. To si zaslouží nějaký pořádný dárek,“ prohlásil Mikuláš a jeden vytáhl ze své nůše. Takový pěkně zabavený ve stříbrném papíře s červenou mašlí. Podal ho pánovi. Ten dárek znalecky prohnětl a jemně s ním zatřásl. Mírně se pousmál a s tím, že si ho rozbalí až doma, ho strčil pod kabát.

V klubu se rázem rozhostila taková vřelá a milá atmosféra. A ani ta slintající štětka nám to nedokázala zkazit.

Potom pán zaplatil a všichni jsme vyšli na ulici před bar.

Tam jsme se rozloučili. Pán si zapálil cigaretu, narazil si klobouk do čela a pomalým krokem vyrazil ulicí směřující na západ. Mikuláš se vydal opačným směrem. Šel ulicí asi padesát metrů. Pak se zastavil. Vypadalo to, že něco hledá v kapse…

Chvilku se nedělo nic. Pak si sundal nůši a rozhlédl se kolem sebe. Nejdřív nalevo, pak napravo. No a potom do té nůše skočil. Prostě v ní zmizel. Za pár sekund zmizela i ta nůše. Krátce na to začalo sněžit.

Před bar přijela sanitka a já s Klárou jsme se rozeběhli do parku.

Chytali jsme vločky na jazyk. Smáli jsme se. Běhali jsme jako blázni. Hráli jsme tu hru, kdy mi utíká, ale chce se nechat chytit. Bylo nám prostě krásně. V duchu jsem prosil toho nahoře, aby mi dal znamení. Ať nějak naznačí, jestli mi vztah s Klárou vydrží.

Náhle obloha zrudla a temná mračna rozčísl oslňující blesk.

Klára se skácela k zemi s popáleninami třetího stupně. Byla mrtvá.

Proč mám takovou smůlu na vztahy?

 

 

(...tohle a mnoho dalšího z mé dílny najdete mnou načtené na YouTubovém kanálu "Kekelův sklep")

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru