Před oknem

Jamardi,

zdá se, že studené rampochy jsou ve skutečnosti veselá cháska. Díky za senrjú. ... Dřív tu fungovala taková "haikařská dílna". Škoda, že je to už minulost.

To se mi líbí, to je dobrý nápad! A taky ten s Alfonsem Muchou, ten také supr!

Mně se v souvislosti s rampouchy vybavilo toto, ale taky to není haiku, protože do toho vnáším svůj úsudek:

Vpředu u stěny

v bezpečné místo věří

největší rampouch.

Zadní rampouchy

moc touží po výměně -

jeden odchází.

Magdalene,

pokusila jsem se stylisticky vyřešit tvůj zážitek s labutěmi nad lunaparkem:

Labutě v kruhu -

Jiné - nad kolotočem

zrychlují svůj let

Myšlenka by v tom senrjú možná byla, ale jinak to nestojí za nic. Nedokážu tvůj prožitek zpracovat tak, aby byl zajímavý pro čtenáře.

Píšeš, že mám psát senrjú na základě svých vlastních prožitků a nápadů. Ale já to dělám. Zapisuju si ale svá haiku a senrjú jen do sešitku, protože tady momentálně není ona haikařská "tvůrčí dílna", která tu byla kdysi.       ...Objevila jsem třeba pavoučka v knihovně a než jsem ho vyhodila z okna, vznikly z toho "zážitku" tyhle dva kousky :

Jen televize -

Pavouček v modrém světle

opřádá knihy

Pavouk v knihovně -

Ulovil do své sítě

Alfonse Muchu

Magdalene,

21 lidí si myslí něco jiného než ty, ale každý má právo na svůj názor.

Po letech bych taky řekla, že to není haiku. Je to spíše senrjú.

Já už básničky nepíšu. Psala jsem hlavně vázané verše. Dřív o ně zájem byl, dnes jsou žádané jiné žánry.

Ráda se bavím s lidmi, proto píšu variace na cizí haiku a senrjú. Ale jestli ti to vadí, stačí říct... 

Bohužel, toto není haiku. Rampouchy nemůžou psát. Je mi líto. Také jsem si všimla, že přebíráš moc často inspirace od druhých. Zkus něco ze svého nápadu. Budeš mít z toho větší radost. Píšu to v nejlepším duchu.:-)

Tady jsou takové vlny zájmu o to či o ono. Možná teď právě celkem letí senrjú, ale jindy po nich ani pes neštěkne. Já se teď tedy snažím využít konjunktury senrjú, protože vím, že dlouho trvat nebude.

Menšinový žánr? Ale kdež! z toho, co jsem stihla v posledním týdnu přečíst, ta pravděpodobnost, že je to žánr Písmáků nakažených virem, je srovnatelá s jistotou. Nevím, jak se množí, ale CoVidím, dorozumívají se morseovkou ;)

Jsem ráda, že jsme v tobě, my haikaři našli novou čtenářku, Karlo. Haiku je vlastně menšinový žánr a když někdo dostane za senrjú 20 tipů jako já teď, tak je to velká vyjímka a já si toho vážím.

Já si čtu ráda haiku několikrát. Utvrzuji se v tom, že ten vtip tam stále je.

Číst haiku je jako zobat malé bonbony z pytlíku. Nikdy nevydržím u jednoho a když si dám další, mám radost, že je stejně dobrý, jako ten první:-)

vesuvanko,

kdysi před okny naší kuchyně opravdu visívaly dlouhé rampouchy, které trčely z plechového žlabu plného zmrzlého sněhu. Ale to už je strašně dávno.

atkij,

vypadá to, že důvodem úspěchu tohoto senrjú je částečně nostalgie po střechýlech. Já ti za inspiraci moc děkuji.

sveřep,

jsem ráda, že se líbilo.

Hezké :-))), TIP

Ráda jsem inspirovala. Vidím, že čtenářsky velmi úspěšně. Nemůžu nepřidat tip, pokud vnímám jako senrju, kde je metafora přípustná. 

Zboro, dík za trasu:)

!!!

Takové střechýly ještě rostou na vyhnálovských chalupách. Tam je totiž nálada pořád pod bodem mrazu.

Z tepla chléva by se jeden hned rampouchům poškleboval: hroty vám odtávají do kulata a umíte jenom e, s, i.  Ale co když někde čeká na půlnoc vydatný střechýl vymrzlý do pěkné jehly?

Aha, ono je takhle uklizené. Příště by to možná bylo lepší rovnou s odkazem :)

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=502217

To máš pravdu.

bixley,

moc děkuji. Netušila jsem, že si tolik lidí rádo nostalgicky zavzpomíná na rampouchy. Dnes už bychom vlastně museli malým dětem vysvětlovat, co to je.

Jarodějko,

vždycky mě potěší, když přitáhnu ke kategorii haiku nové čtenáře.

Moc hezké.

Zboro,

původní haiku od atkij je zveřejněno v kategorii haiku dne 10. 1. 2020 pod názvem  " 9. 1. ".

Karlo,

díky. ...Ale haiku je něco jako vtip. Nedá se číst opakovaně pořád dokola.Opakovaně se dají číst některé volné verše, které se před námi pomalu otevírají a také některé vázané verše, které znějí jako hudba.

Jsem rád, že ti to haiku udělalo radost knihomole. U nás na Moravě ráno sněžilo, ale myslím, že ten sníh dlouho nevydrží.

Evženie,

aspoň u nás je tato zima rozhodně nejteplejší za poslední roky. Ve středu jsem stříhala trávy ozdobnice, která normálně začínají růst až začátkem května a ony raší už teď. To je extrém, který jsem nikdy nezažila.

Diano,

jsem ráda, že se líbí.

B.Ezejmenij,

u nás haikařů jsou rampouchy poměrně tradiční téma a obzvláště tady na Písmáku na toto téma hodně psávali CarverlsBack nebo Umbratica. Je jen škoda, že v posledních letech už na ty rampouchy jen vzpomínáme.

Romane,

díky za hvězdičku.

Parádní! Musím uznat obdivně, přestože jsem anti-haiků osoba a víc by se mi líbilo 

Polední slunce - vzkaz rampouchům morseovkou 

Ale to by byla jedna věta, a takhle je to samostatné dílo!*

Fajn. Rád bych si přečetl i to od Atkij, ale nikde ho nemůžu najít.

Zopakovala jsem si tu radost na chvilku několikrát. Pořád dobrý:-) 

urobilo radosť

Závětří za kostelem a sakury se obalily růžovými květy.

Vtipné :-)*

Rampouchy! Už jsem zapomněl. :-)

Tyhle rampouchy jsem ukradla atkij. Ale kdyby byly skutečné, psaly by : SOS, už máme namále, jaro se blíží.

a čo píšu? ... u nás je túto zimu zatiaľ ticho ... cencúle nestihli narásť