Důležitost a význam modlitby

Modlitba je rozhovor s Bohem, ať to zní sebe víc jako fráze, je to tak. Když zaslechnu slovo modlitba, tak první co mě napadne, představa staré babičky, sedící v kostele v první řadě, v ruce držící třpytící se korálky na řetízku, překotně odříkávajíc slova monotónním, silným nebo slabým hlasem. Anebo něco, co musí trvat dlouho, aby to fungovalo. „Aby mě Bůh slyšel.“ Sami vidíme, že při takové představě se nám do něčeho takového moc nechce, spíš vůbec nechce.  Ono není se čemu divit, protože než mi dojdeme do stavu té staré, moudré babičky, tak nám to chvíli potrvá.  

Modlitba je proces, který má dynamiku a svůj vývoj. A to vše řídíme mi sami. Modlíme se, protože se chceme modlit, dynamiku to má podle toho jak moc jsme v tom upřímní a do jaké míry tomu věříme. A vývoj to má podle toho, jak často a jak dlouho se tomu věnujeme. Jak je vidět vše záleží na nás. 

Jak začít, když se mi do toho „moc“ nechce? Nevěřím, že to funguje. Dobrá správa je, že už jste začali, a to tím, že o tom přemýšlíte. Nevěříme, že to funguje, protože sami s tím nemáme doposud žádnou zkušenost. Jsme plni předsudků, špatných zkušeností a co je nejhorší, očekáváme, že se něco stane. Že se ty naše problémy, nejlépe sami, vyřeší. Zamyslím-li se nad tím znovu, musím přijít na to, že tady je něco špatně. Děláme-li něco jen protože nám to někdo řekl, nařídil bez toho aniž, bychom mi sami věděli proč a věřili, tomu co děláme. Tak to logicky nemůže dopadnout dobře K modlitbě přistupuji z vážností. Modlitbou oslovuji duchovní bytosti, které nás předešli, a především Boha Otce, Ježíše Krista, Ducha Svatého a milióny svatých, kteří prožili podobný život jako mi. A ti všichni si zaslouží naši úctu.  Délka modlitby se řídí podle naších znalostí a potřeb. Je to velmi individuální, každý z nás to máme jinak. Je hloupost, si myslet, že když se někdo modli déle tak ten se modlí líp. Každá modlitba je cennější než všechno bohatství tohoto světa. Modlitba je výraz naší víry, důvěry v Boha. A Bůh si naší víry a důvěry nesmírně váží. Proto modlitba má tak nesmírný význam a neomezenou sílu. A mi jsme ti první, kteří modlitbě dávají počáteční impuls. A ta síla toho impulsu je dána naší vírou, důvěrou, touhou, láskou a celou silou naší osobnosti, bytosti. Žádná modlitba není zbytečná, modlitba, která nemůže být okamžitě vyslyšena z různých důvodů. Například: Že ještě nenastal ten správný čas k naplnění.  Je takzvaně zavěšena v myšlenkovém prostoru kde čeká na další impuls. Ze začátku se dostaví euforie, nadšení z nového, které je živeno našim očekáváním, co se bude dít. Jsme ochotni a schopni dělat různé, doposud od nás, pro naše okolí neočekávané věci. Přehnaná délka modlitby, úklona před svatostánkem, není dost dobrá, pokud netřísknu hlavou o kachličky dlažby kostela. Když sedíme v lavici, máme potřebu se soustředit, hned na povel, proto náš výraz se podobá okamžiku intimní chvíle na WC, atd. To je v pořádku, člověk je tvor pyšný a velmi málo věcí, nebo „nic“ neděláme nezištně. Za každý čin, byť jen snahu o čin jsme plni očekávaní, co za to dostanu. Většinou po nějaké době se euforie promění ve zklamání, protože ono se nic, to co jsme očekávali, nestalo. Tady se zastavme: „Opravdu se nic nestalo?“ No, jen si vzpomeň. Nic??? A co ten první okamžik, kdy jsme se rozhodli. Já věřím, že to byl okamžik opravdového rozhodnutí a ten pocit z toho se rovná stavu zamilovanosti. A tento pocit známe všichni. Všichni po něm toužíme a jsme pro něj schopni udělat cokoliv.

Kromě klasických modliteb, které jsou všeobecně známi. Je hodně rozšířena modlitba svými slovy. Modlitba je slovo, věta, tón, melodie, zpěv, jakákoliv činnost. A co to v tu modlitbu promění? Myšlenka. Moje rozhodnutí vycházející zevnitř, ze mě. Ještě neinfikováno mými potřebami, touhami a prospěchem. V modlitbu mohu udělat naprosto vše a kdekoliv. Tímto způsobem si modlitbu zpřístupním, z atraktivním si modlitbou tu činnost, kterou zrovna dělám. Mohu se za sebe modlit a přitom nějak jdu, nebo jedu v přeplněné tramvaji a najednou mi tolik nevadí, že mi někdo šlápl na nové boty. Protože jsem ve spojení s Bohem a začínám rozpoznávat co je důležité a co ne. A přitom se nám modlitba z automatizovala. Stejně jako lidský dech. Stačí si dát upomínku do mobilu nebo obrázek na viditelné místo a naše mysl nám pomůže. Na tomto principu jsou založeny reklamní kampaně, jdeš kolem plakátu z jogurtem, který jsi ani moc nezaregistroval. A když si jdeš pro svačinu do práci tak si ke dvou rohlíků koupíš třeba jogurt. A stojíš na zastávce a koukáš na plakát a říkáš si: „Ten jogurt jsem si koupil.“ A už se ti začnou zbíhat sliny, protože si začneš představovat tu chuť.   Ne, že by sis všiml plakátu, až sis ten jogurt koupil, ale naopak naše mysl registruje mnohem víc věcí, než si jsme schopni sami uvědomit. A vidíš, jak nás to ovlivňuje? A proč, tento princip nevyužít k lepšímu spojení s Bohem, k modlitbě.

Při modlitbě se mozek člověka dostane do jiné úrovně vědomí a to bez jakýchkoliv podpůrných nebo omamných látek.  A díky tomu může vědomí třídit informace, opakované nechává, málo používané zapomínáme a vybavuji se vzpomínky z dřívějších let, To je dáno intenzitou prožitku. Přibližně tímto způsobem se člověk duchovně čistí. Podobně se tak děje, když kvalitně spíme. Modlíme-li se vědomě a usínáme s modlitbou a otevřenou myslí tak hodně pomáháme a urychlujeme naší duchovní očistu, které je důležitá pro snadnější spojení s Bohem.

Čím déle modlitbu praktikujeme, tím větší zkušenosti s ní máme a z nás věřících se stávají vědoucí. Jednou si uvědomím, že to tak je, nejenže tomu věřím, ale mám s tím svou zkušenost. Sedím v kostele v první lavici, rok nevím který je, ale už jsem stár a v ruce držím třpytící se korálky na řetízku …   

Napsáno 8. července 2015