„Nezakazovat, respektovat, důvěřovat“ aneb Kdo spřádá sítě kolem našich dětí

Jak si tak čtu původní text a pak všechny kritiky, no spíše komentáře, docházím k závěru, že všichni máte vlastně stejný názor, ale každý jej říkáte jinak a pak se hádáte, kdo má pravdu.

Při pohledu z venku to totiž vypadá opravdu tak, že pravdu máte všichni. Dokonce stejnou, jen jinak řečenou.

No právě. Digitalozovaná výuka apod. Jenže jsme právě zjistili, že děti neumí poslat e-mail, neumí správně napsat oslovení, neumí napsat text ve wordu, který by nějak vypadal, neumí se podepsat pod e-mail...

To, že jsou dnešní děti digitálně gramotné, je blud. Ano, umí hry, umí sociální sítě, ovšem edukativní dopad na ně je silně negativní...

Omlouvám se za zpožděnou odpověď, moc jsem teď nestíhal.

Přijde mi, že jsem nepsal nic takového jako „nechat děti být, nezasahovat do vývoje“ (v podstatě nejde nezasahovat), ani nic o utopické společnosti. Ale zajímá mě, jakým způsobem a za co konkrétně děti trestat. Prostě bych se rád poučil.

Moje představa je, že dítě potřebuje rovnováhu, stabilitu, tj. že rodič není příliš tvrdý ani příliš měkký, nemůže dítě neustále kririzovat ani neustále chválit, nemůže chtít po dítěti, ať nedělá něco, co on sám dělá, protože pak není důvěryhodný. Je vyrovnaný sám se sebou a nekompenzuje si nic na dítěti, netlačí dítě do obrázku, jaký si o něm vysnil, ale zároveň ho nenechá nekorigovaně se někam hnát. Učí ho nějakému „chodu světa“, ale zároveň nechává dítěti prostor na jeho vlastní cestu, a je pro dítě bezpečným místem, kam se může kdykoli obrátit. Rodič je součástí procesu, jestli si dítě rozvine nebo nerozvine základní důvěru ke světu.

K té důvěře rodič-dítě... Přiznám se, že jsem v lecčem dost naivní. Například si myslím, že když se rodič bude o dítě starat a věřit mu, tak se tím může aspoň trochu snížit riziko, že si dítě ponese životem nějaká traumata. A že dítě, pokud je v prostředí, kde se cítí dobře, bezpečně, kde mu důvěřují a respekují ho, tak si tím taky tvoří k rodiči přirozený respekt a důvěru. A že dítě se nechová „zle“ bez příčiny. A že kdyby se třeba dítěti něco stalo v jiném prostředí, nebo třeba „na síti“, dokáže se s tím díky tomu, že má bezpečné zázemí, snáze vypořádat. Nebo že se předejde tomu, že by se dítě chytilo do pasti, protože se svěři rodiči včas.

Ale jistě nějaký rodič může namítnout, že když bude dítěti důvěřovat, dítě té důvěry začne zneužívat, protože důvěra v něm iniciuje zlo, které je třeba potlačovat. A že nad důvěru je třeba postavit pravidla, povinnosti a zodpovědnost dítěte. A že důvěru si dítě musí zasloužit nějakou aktivitou, a každá další aktivita dítěte je novou zkouškou důvěry.

Představuju si, že by bylo skvělé, kdyby se mohlo dítě svěřit rodiči se vším. Nevím, co by muselo dítě udělat tak strašnýho, aby ho rodič nemohl vyslechnout a pomoct mu to řešit. 

Ještě k těm zákazům moderních technologií... Zrovna teď mi připadá dobré a důležité, aby školní děti k tomu měly přístup, aby digitalizovaná výuka mohla aspoň nějak fungovat, i aby děti udržely kontakty s někým, s kým se nemůžou setkat, i aby se dostaly k informacím, které hledají...

Kéž by byl svět takhle ideální, pak bych pedepsal vše, co píšeš. Jenže on je takový pouze na papíře, v učebicích vývojové psychologie, metodikách apod. Takhle to ovšem v reálu nefunguje...

Chceš snad říct, že necháme-li dětí být, nebudeme-li jim zasagovat do jejich vývoje, vznikne harmonická společnost, kde nikdo nebude soupeřit o moc, kde nikdo nebude soupeřit o partnera, o majtek, kde všichni potlačí svá ega, budou se sami vzdělávat, rozvíjet a žít v idilické sounáležitosti?   

Stargazer: Dovolím si na to ale navázat (bude to delší, omlouvám se). Taky si myslím, že děti jsou zranitelné. Ale nemyslím si, že jsou hloupé nebo naivní (ostatně taková označení zní, jako by měla děti jen zplošťovat). Děti mají jiné vnímání než dospělí. Ale obě skupiny jsou manipulovatelné: Dospělí můžou podléhat klišé, sentimentalitě, ideologiím... Děti, v tom mladším věku, nemají klišé ani sentimentalitu ani „dozrálé“ já, teprve začínají, v tom je jejich zranitelnost i síla. A domnívám se, že nechtějí ani nepotřebují manipulaci skrze odměny a tresty, protože to je svět, který si vymyslel dospělý a který přiřkl dětem podřízenou pozici a „dozrálé“-stagnující já (ve kterém svět funguje na zákazy, povolení, odměny, tresty). Myslím si, že dospělý si takovým přístupem upravuje dítě do svého vzorce: učí ho podprahově tomu, aby toužilo být „hodným dítětem“, které si zaslouží rodičovskou lásku jako odměnu (jako by si snad rodičovskou lásku muselo zasloužit). A odtud tedy, aby v dospělosti bylo „hodným občanem“, dodržujícím jakákoli pravidla, jakkoli patologická, hlavně když nějaké autority řeknou „takhle je to správně“, a tím že si zaslouží odměnu všeobecného přijetí. V takovém světě nic moc nevznikne, takovým přístupem k dítěti si tedy rodiče tvoří stagnaci společnosti. A dítě stagnovat nechce, chce poznávat, všechno ho zajímá, dívá se čistě, nezaujatě, a samo intuitivně vnímá, co je v pořádku a co ne. Dovede se přelévat mezi identitami jakoby automaticky: když si na něco hraje, tak tím prostě je. Když něco zkoumá, dokáže se do toho ponořit, jako by nic jiného neexistovalo. Kdyby si ty vlastnosti udrželo i v dospělosti, mohlo by být empatickým člověkem, který se hluboce zajímá o všechno kolem sebe, nepodléhá manipulaci a konstruktům, má živou fantazii atd. Jenže ty vlastnosti se v něm nepodporují a tak se může pomalu proměňovat v „malého dospělého“.

Píšeš, že úkolem rodiče je co nejdéle udržet děti daleko od nových technologií. Na to by se dalo říct, že úkolem rodiče je hlavně pokusit se nesebrat dítěti dětství. Co se technologií týče, jsou už neoddělitelnou součástí světa. Děti, které do toho světa přichází, je vidí kolem sebe odjakživa a je důležité, aby se postupně učily s nimi pracovat, za pomoci někoho, komu důvěřují. Aby se učily vnímat jejich přínosy i rizika, naučily se určité prevenci. Čím víc jim bude rodič něco zakazovat, tím víc je to bude přitahovat, a starší dítě se třeba naučí ty zákazy obcházet a rodiče bude mít na háku.

Věřím, že každé dítě, aby se mohlo rozvíjet, potřebuje mít svoje zázemí: přirozenou citovou vazbu, bezpečí, důvěru, prostor, kde má i volnost i něco pevného, ve výsledku rovnováhu. Kdesi dole píšeš, že v dětech je plno zla. To „zlo“ ale z něčeho vzniká: například z lhostejnosti, z přílišných nároků, z přílišné bolesti, z bídy, z nudy, z nemoci, z izolace, z vnitřní nerovnováhy v rodině, z patologických vzorců, které s sebou rodiče vlečou a dítě jimi vědomě nebo nevědomě „infikují“... atd. Spousta příčin se může hromadit a pak něco vyvolat, u někoho agresivitu, dítě pak třeba šikanuje jiné dítě, u jiného třeba stažení se do sebe, útěk (fyzicky, virtuálně...). To, že by dítě vyrůstalo v harmonickým prostředí, by mohlo vést k tomu, že si vytvoří pozitivní vztah k tomu prostředí i k sobě samému i k světu obecně. Takže, pokud dítěti vznikne problémová zkušenost nebo klidně „jen“ nějaký pocit, něco, s čím si nebude vědět rady, bude to mít komu svěřit, nebude přehlížené ani odmítané. Není možné ho uchránit od negativních zážitků, ale je možné být s ním, pomáhat mu se s něčím vyrovnávat a „zlý“ pocit transformovat v něco pozitivního.

A dítě, které to zázemí nemá, je náchylnější k jakémukoli zneužití. Zoufalé na tom je, že dítě může zneužití přijmout jako něco, co je úplně v pořádku. Nebo že může dojít k pocitu, že si nic jiného nezaslouží, že je špatné atd. Stejně tak může být náchylné k závislosti, takže třeba ten mobil pro něj může znamenat rychlou náhražku blízkosti, potvrzení existence, únik, atd. A i děti, u kterých je navenek všechno v pořádku, si můžou připadat pod přílišným tlakem (rodiny, jiných lidí, společenských stereotypů, kultu vizuální dokonalosti...) a zároveň si připadat osamocené v prázdnu. Smysluplné samozřejmě není mlžit nebo si nalhávat nebo litovat, ale prostě nenechat svoje děti samotné v přetlaku ani v prázdnu.

Entropia: Přiznávám, že mi nedošlo, že mluvím k nějaké rybě... Myslel jsem, že prostě popisuju autorovi dojem z textu...

Stargazer: Takže tvá úvaha má sdělit, že děti jsou naivní, hloupé a zranitelné. A má otevřít oči především asi rodičům, kteří chtějí mlžit, něco si nalhávat (například „moje děti nejsou hloupé“) a vzájemně se litovat (za to, že mají děti?)... A za co konkrétně mají děti být trestané? Za to, že podle tebe jsou naivní, hloupé a zranitelné? A jakým způsobem mají být trestané?

Má úvaha se snaží uvést na pravou míru ta oběcně hlásaná dogmata, "že dnešní děti jsou dál, že jsou ohromně vyspělé a zběhlé v informačních technologiích apod."

A pak najednou přijde zjištění, že nejsou, že jsou naprosto naivní, hloupí a zranitelní. Místo abychom si to přiznali, budeme mlžit, zase si něco nalhávat a vzájemně se litovat...  

Entropia, ta úvaha hlavně nemá naprosto žádné ambice být "ZÁBAVNÁ" :-)

Názory v ní jsou temným protipólem pro prázdné rekace, kterých bude brzy plný internet, jaké jsou ty "mobilní děti" chudáci a jak ONY za nic nemohou. Takže jim nic nezakazujte a hlavně je NETRESTEJTE.

To je svět, který mi vadí...   

Nenalezený zázname, ne že by se s tebou nedalo souhlasit, ale na tak dlouhou kritiku se zdá, že kritizuješ příliš malou rybu.

A) Pohrdání něčí bolestí, slabostí a zkušenostmi, o kterých nic nevíme 

tak tenhle „přepych“ si tady můžou dovolit jen ti, kteří to umí udělat zábavně.

B) Ukazuje svět, který sis vymyslel, aby sis ho mohl shodit a na tom vymyšleném příkladu ukázat, „jak je ten dnešní svět zvrácený“.

Tomu se tuším říká slaměný panák. Jenže aby zabral na publikum, musí být věrohodněji nakašírovaný, nastylizovaný. Nalakovaný jednou narůžovo, jindy načerno, podle toho, jak se to zrovna hodí. Ale chytřeji, tak, aby publikum nic nepoznalo. Viz A.

C) Text hraje na emoce a na jakési lidské slabosti, jako například na to, že je snadné chtít si zvyšovat sebevědomí pomocí negativistických smyšlenek (jako „dřív to bylo lepší a já jsem na to přišel“), tvořit si společného nepřítele. Viz B

Stargazere, tragédie není ani tak v tom, že osekáváš kauzalitu a předkládáš ke kritice jen ty nejbezprostřednější příčiny (jen aby se nedejbože nemusely řešit ty hlubší, to bychom se třeba taky museli ohlížet nazpět). Ale jsi prostě málo "zábavný“.

OK. „Dnešní deváťáci neovládají ani třetinu toho, co levou zadní zvládali jejich předchůdci ještě před dvaceti lety.“ (...) „Ty dnešní (dívky) se řežou do předloktí, jakmile jim na pár minut spadne wi-fi.“ Vezmu si tyhle dvě věty jako příklady, na kterých se hezky ukazují vlastnosti textu:

Z první věty vyplývá, že znáš všechny deváťáky, znáš všechno, co dělají, co zvládnou a co nezvládnou. Znáš všechno, co dělali deváťáci před dvaceti lety, ta dvě časová období jsou pro tebe stejná, tehdejší a současné děti se mají chovat stejně a zvládat stejné věci, přesně takové věci, jaké ti přijdou správné. Ten, kdo tu větu říká, je skoro bohem, přinejmenším o deváťácích ví vše. Zároveň je ta věta tak obecná, že vůbec nevím, o jakých věcech (co kdo zvládal a ovládal) se hovoří, a přitom je tu ta znepokojivá ani třetina, která tomu má asi dodávat přesnější rozměr, a kterou jsi zřejmě střelil od boku – čtvrt je málo a půl je moc, a šest devatenáctin by tomu dalo moc přesný a moc komický tón, takže je tu ani třetina. Co vlastně znamená ta ani třetina? ... Dáváš ty dva světy vedle sebe, abys je porovnal, ale věřím, že je ti jasné, že ty dva světy, ten dnešní a ten před dvaceti lety, nejsou stejné a nejdou porovnávat. A že ten dřívější nemůžeš posuzovat jinak, než z paměťového zkreslení, nebo z dobových materiálů, kterými zachytíš úzkou skupinu deváťáků, nebo si ho vymýšlíš. A ten dnešní zase posuzuješ z odstupu dospělého (předpokládám, že nejsi deváťák), který možná má před očima skupinu deváťáků, nebo má současné materiály, nebo si vymýšlí. Do žádného z těch dvou světů tedy nemáš adekvátní vhled. Místo toho, abys o vhled usiloval a zkusil si nějaké téma racionálně a nezaujatě zmapovat, tak raději použiješ emotivní, zobecňující, manipulativní větu jako Dnešní deváťáci neovládají..., a tím hezky vystihneš svoji zahořklost vůči dnešnímu světu. Stejně tak věta o „dívkách, které se řežou“, má být asi bolestná nadsázka nebo co, snad nemá být vůči dívkám útočná, nicméně ukazuje v podstatě jen pohrdání nějakým světem. Pohrdání něčí bolestí, slabostí a zkušenostmi, o kterých nic nevíme – nějaké dívky se kvůli něčemu řežou. A jaký je tvůj závěr – dívky se řežou, protože vypadne wifi. Taková „myšlenka“ působí vyloženě arogantně. Ukazuje svět, který sis vymyslel, aby sis ho mohl shodit a na tom vymyšleném příkladu ukázat, „jak je ten dnešní svět zvrácený“.

A tímhle stylem je vedený celý text. Nechci samozřejmě „rozebírat“ každou větu.

Celkově tedy, můj dojem (na kterém samozřejmě vůbec nezáleží) je, že by ses ve svém psaní mohl zbavit přinejmenším dvou věcí. První z těch věcí je zkreslování. Text totiž hledá jen obrázek „zvráceného světa“, proti kterému se následně vymezuje a vytváří rychlá, nedomyšlená řešení (jako izolovat děti od technologií). Žádným tématem se nezabývá pořádně (žádné pevné téma tu ani není), a spíš, než aby šel do reálného světa, tak jde do karikatur, které asi mají být extrémní – jak obsahem, tak tím přebujelým, kazatelským projevem. Takový přístup ti znemožňuje dívat se trochu pozorněji, projít si konkrétní téma a vytvořit konzistentní text, rozvíjet se. Druhá věc, které by bylo vhodné zbavit, je snaha o manipulaci: Text hraje na emoce a na jakési lidské slabosti, jako například na to, že je snadné chtít si zvyšovat sebevědomí pomocí negativistických smyšlenek (jako „dřív to bylo lepší a já jsem na to přišel“), tvořit si společného nepřítele („zlá současnost, zlé technologie, zlí rodiče jiní než já, zlé neziskovky, zlí žadatelé práv, zlá práva, zlé děti“). Takový přístup se vlastně se žánrem úvahy neslučuje, protože úvaha vytváří provázaný a neotřelý myšlenkový obsah, který může čtenáře rozvíjet, zatímco tady se předkládají rychlé a nespojité manipulativní karikatury. Co s tím?

Být rodičem 1,2,3 dětí vs. pracovat s kolektivem dětí - to je úplně jinej sport. Ono také to dítě v kolektivu je úplně jiné, než dítě doma u počítače. To by ses divila.

Jo a ten Herman - ať je třeba samozvaný - má reálnější názory na výchovu než většina těch erudovaných dětských psychologů z fakult, kteří sice píšou přírůčky a metodiky, ale dítě neviděli ani z rychlíku. Herman vnímá tu absurditu dnešní výchovy podbně jako já. 

Laik/rodič nemá zkušenost s prací s dětmi ???

to jako fakt? víš vůbec, cos právě napsal? :D

a "ryzí pravda", "jak je to doopravdy" ... tak na to už vážně nevím, co bych tak mohla napsat. asi nic. už tak toho hrachu na zeď byla spousta.

Děvče, mé texty jsou ryzí pravda, žádné divadlo. Mě nešokují, já v tom žiju. Na jednom webu mi odpověděli "ale my to vidíme jinak". A já na to odpovídám: "Jedna věc je, jak to chceme vidět, a druhá, jak je to doopravdy." 

V tom je jádro problému. Společnost chce pořád teoretizovat a přitom nemá ponětí o realitě. Laik/rodič nemá zkušenost s prací s dětmi, ale přesně ví, jak je školství prohnilé a jak bychom to měli dělat a jak jsou naše děti nevinné a neposkvrněné... 

no jo, to je potom těžký s tebou o čemkoliv diskutovat, pokud Hermanovy ničím nepodložený demagogický bláboly považuješ za zdravé názory.

(i když - někdy si říkám, jestli tohle všechno myslíš vážně anebo jestli je to jen divadlo, který má upoutat pozornost a vyvolat vlny... těžko říct)

Luzz, určitě nejsem Marek Herman, ale spousta jeho názorů je rozhodně velmi zdravá :-) I když je pro dnešní hyperkorektní mainstream příliš kotroverzní. 

Co se týká citace, kterou jsi užila: je zřejmé, že text úchyla neomlouvá, ale pouze poukazuje v poměru stupňovacím na "není te jen ten - ale je to i"

Díky za čtení a vřelý nesouhlas.     

no baže, za našich mladých let žádný mobily nebyly a jací z nás vyrostli úžasní, moudří, psychicky vyrovnaní a hlavně tolerantní lidé, že ano. kdežto teď, podívejte se na ty mladý, nic to neumí, drzé je to...

ne, vážně. rétorika ve stylu "já vím, kde je pravda a ostatní názory jsou mimo a mělo by se to všechno dělat tak, jak říkám" mi (mimo jiné) trochu připomíná samozvanýho odborníka na výchovu dětí a rodinný vztahy Marka Hermana... nejsi náhodou Marek Herman?

ovšem co mě dostalo definitivně, byla tvoje teze "není to jen ten anonymní úchyl sedící na konci vlákna pavučiny, ten pouze využil nabídnuté šance". takže pokud (a použiju záměrně jen velice lehoučké a neškodné přirovnání) - pokud někde uvidím nádherný auto s klíčky v zapalování a rozhodnu se je ukrást, tak jsem taky "pouze využila nabídnuté šance"?

Samozřejmě že dospělí jsou závislí také. To je úplně tristní. 

Asi si nerozumíme, dobře, nechme to. To „usnadňuje výchovu“ jsem měla v uvozovkách, právě proto, že to má výhradně negativní dopad. Mířila jsem k tomu, že to nadužívání se děje se všemi technologiemi, a to na straně dospělých. Nelze oddělit ekologické od etického (atd.) a pedagogického. Je jasné, že když budou na technologiích závislí dospělí, nemůžou nebýt závislé i děti.

A neříkej, že dospělí závislí nejsou. Počínaje chytrými telefony a auty. Některá města a státy to už řeší MHD zdarma, protože udělat pár kroků pěšky do práce nebo "mačkat se" v autobuse je problém.

No ono to rodičům usnadňuje výchovu, ovšem výhradně s negativním dopadem. Sama mluvíš o závislosti již v předškolním věku - vždyť to je přece nenormální. 

Co se týká zavádění technologií do školských zařízení pod mediací pedagoga - tak je vše OK. Problém je ve volný čase, který již není nikým dávkován a kde veškerou tvořivost a komunikace spolkne právě chytrý telefon.      

A přesně o tmtéž mluvím já. Nebo považuješ zavádění těchto technologií do předškolních zařízení za vhodné a účelné? Nejprve posvětit školstvím, masivně zavést už ve školkách, a pak, když rodiče zjistí, jak jim to "usnadňuje" výchovu, zakazovat? Mimochodem, návyk na mobil nebo počítač má snad i odborný název a posouvá se do stále nižšího věku.

Entropia, já nevyzývám k nevpuštění moderních technologií do života člověka.

Ten text, to téma upozorňuje na absolutně nevhodné a neúčelné nadužívání těchto technologií ze strany dětí. A na to, jak tomu my, dospělí, přihlížíme, téměř tomu tleskáme a pak se tváříme šokovaně.  

Tak ještě jednou, když už jsme u těch kněží. Byla jsem očitým svědkem (bylo to na faře) rozhovoru věřící matky s křesťanskou psycholožkou, autorkou mnoha knih Kateřinou Lachmanovou, která jí na námitku, že si nepřeje, aby se její dítě už ve školce seznamovalo s počítačovými hrami, odpověděla: "My se nemůžeme uzavírat do nějakého ghetta". Nevyslovený podtext - "nejsme žádní amišové". Dnes se bez počítačů neobejde výuka např. jazyka, přitom se nezdá, že by dnešní generace uměla cizí jazyk lépe, než ta naše.

Na ekologickou demonstraci jsou účastníci zváni "i se svými laptopy", jakoby tyto měly snad nulovou spotřebu energie. Antropolog Mnislav Zelený, který má možná v mnohém poněkud nestandardní názory, se v jednom nemýlí, když říká, že "má Gretu rád, ale bohužel pláče i se svými příznivci na nesprávném hrobě". 

Pedagogická tématika nemůže nejít ruku v ruce s ekologickou (etickou, sociální a dalšími), což jsi ve svém textu úplně pominul. Tady nepomůžou žádná jednostranná, selektivní pravidla. Takže vlastně taky pláčeš na nesprávném hrobě. Měl bys tento článek adresovat jinam. Pokud možno s kupou podpisů. Alespoň těch rodičů, kterým záleží na komplexním řešení problému a kteří své děti neodkládají k počítači, aby "daly pokoj".

"Dítě je mladým vědcem, vytváří si své vlastní teorie." Souhlas. To vše platí až do chvíle, kdy dostane do ruky mobilní telefon, který mu odpovědi na jeho otázky zploštělě zodpoví. Proto dnes dětí neleží v trávě a nepozorují plazící se hmyz (ad Entropia). A jsme zase na počátku celého příběhu...  

Entropia, myslel jsem to tak, že kněz byl kdysi zároveň také vychovatelem a pedagogem dětí. Prostě vážená osoba na malé vesnici, kde byl možná právě tím nositelem mravní a etické výchovy, kterou dnes postrádáš.

A souhlasím, připusťme si a zamýšlejme se, kde se zlo v člověku bere, zda je vrozené, čí získané. Je ideologocká hloupost říkat: dítě = dobro, dospělý = zlo. Malá, byť elementární pravidla k potlačení toho zla bezesporu slouží.

To, že nepůjdu a neukradnu sousedovi květináč, je pouze pravidlo, které jsem se výchovou naučil a přijal jej za své. V jiných společnostech (bez pravidel) to tak nefungovalo.         

Mandragoro, to je tak na seminární práci Ti odpovědět.  

Proto se v reakci na Tvoji poznámku, že "děti přicházejí do světa, který není vytvořený pro ně," vrátím ke svému článku a odkáži se na použitou citaci. Domníváš se že kniha Pán much je blábol? Vždyť tam byl ten SVĚT otevřený jen dětem a mohly si jej vytvořit podle svých představ...   

Patříš lidem, kteří považují děti -18 za jiný živočišný druh než dospělé +18, tedy absolutní dobro vs. absolutní zlo. Tam je prvotní filozofická chyba.

Stargazere, dávat dětem jako vzory kněží? To myslíš vážně, poté, co se v církvi odhalilo tolik pokrytectví spojeného s tutláním pedofilních skandálů, aférami s Vatikánskou bankou atd. atd.?

Těžko říct, kde se bere v dětech tolik zla a krutosti, jestli jím nasáknou z prostředí společnosti, která uznává jen práva, práva, práva (silnějšího, ne dítěte), jinak bychom nečelili sociálním, ekologickým, etickým a bioetickým atd. atd. problémům v takové míře.

Kdysi, to ještě vůbec nebyl znám pojem ekologie, natož práva zvířat, jsem viděla předškolní děti, jak plny zájmu studovaly lezoucí hmyz, kterého tehdy bylo ještě všude plno. Učitelka je opatrně (a s efektem) nabádala: „Netrápíme broučky!“ Jistě. Vždyť je to „jen hmyz“. Podle autorky E. Rheinwaldové už malé děti dokáží pracovat se zlem v sobě, pokud jim jdou rodiče příkladem. Například se zájmem pozorují klubání kuřátek, pokud je se zájmem pozorují i rodiče. Pokud se rodiče nudí, nudí se i děti „stále se něčeho dožadujíce“. ¨

Obávám se, že se zanedbává citová a etická výchova. Ta tvá „pravidla“ jsou v takovém případě jen farizejstvím. Zlo jednou rukou produkují, druhou drží pod pokličkou. Nechci házet všechny kněží do jednoho pytle, znám mezi nimi dost velmi solidních lidí. Ono je to vždy o lidech, i ten přístup k technice. Jak z toho chceš udělat normu, to ale fakt nevím.

Mandragora, vždyť my nabízíme dětem kladné vzory: učitele, kněze, spisvatele... atd. 

Všiml sis ale někdy, jak se na tyto vzory dnes plive? A hlavně ze strany rodičů, kterým Ty přiznáváš volnou ruku ve výchově...

Tvůj pohled na výchovu definuje toto: "Každé dítě má právo, každé dítě si zaslouží..." V tomto se fatálně mýlíš - rozhodně ne každé dítě si něco zaslouží - nevěřil bys kolik je v dětech zla! A my se jej výchovou musíme v nich snažit potlačit.  

Mandragora, připustíme-li, že dítě má přirozenou schopnost rozlišit dobro od zla, pak pouze za předpokladu, že jej ponecháme v jeho přirozeném a zdravém prostředí, tedy v rodině, ideálně někde na hospodářském statku, na poli, v lese, kde se vyvíjí samo. Jakmile jej však vhodíme do dnešního světa, pak tuto svoji schopnost rozlišovat okamžitě ztrácí a potřebuje vychovatele, vzory, které mu jeho cestu pomohou najít.

Tím, že dítě podle principů "volné výchovy" necháváme být, pak vede k tomu, o čem je tento článek. 

Práva ať dítě samozřejmě má - my jsme to však vyhnali ad absurdum - takže v naší balhobytné společnosti ta tolik zdůrazňována práva dětem v mnoha případech paradoxně škodí...     

Jsem rád, K3, že to vnímáš podobně. Díky...

Nezbívá mi než souhlasit. Je to samozřejmě podané se záměrným zdůrazněním.

Nové technologie jsou stvůry, které jsme si ochočili a z kterých slastně ukusujeme sladká sousta za cenu, že se stáváme sami jejich sousty. Začínáme s nimi žít v jakési symbióze o které raději nechceme přemýšlet, abychom si tu nepříjemnou pravdu nechtěli přiznat.

Mandragora, co je podle Tebe zvrácenější, vychovávat děti k úctě k jejich rodičům, nebo je dnešní "volnou výchovou" nechat 8 hodin denně koukat do jejich chytrých telefonů a fotit se na dívčích toaletách..?

Safián, kde se v textu o mládeži 21. století zčistajasna zjevily převádlečné Japonsko a Německo - to je pro mne také záhadou.

Ukazuje se, jak je jazyk ošidný. Jak různě je možné chápat text a zkreslit jeho myšlenky. Dnes napohled nevinně, zítra možná ... Článek mohl být napsán přesněji, ale džin vypuštěný z lahve je popsán docela dobře. Jak ale chápat Mandragorův koment?

Autor si totiž moc dobře uvědomuje, že bez pravidel vzniká chaos. A mimochodem, to není žádná objevná, autorská myšlenka, to si uvědomovali tvůrci všech soudržných společností po celou historii lidstva...