Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVe vlasech už jen stříbro mám
Autor
Delfín
Ve vlasech už jen stříbro mám,
snad od paprsků měsíčních,
občas si s verši zahrávám,
rád budím úsměv na rtech tvých.
A mívám pocit fiktivní,
že cítím dotek dlaní tvých,
srdce tvé rolničkou mi zní,
zas hladíš mne, slyším tvůj smích...
Je krásné o očích si snít,
v nichž duše tvá se odráží,
na chvíli chtěl bych s tebou být
na onom snovém nádraží,
odkud vlak touhy vyráží
do země přání splněných,
kde láska není závaží
a smutky shoří jako vích...
7 názorů
Evženie Brambůrková
14. 03. 2020To je jako příjemné pohlazení.
Ano, dá se to i zpívat. Já si teď zpravidla hned k prvním veršům hledám nějakou melodii, pak se skládá líp. Hodně mých dílek má nějakou melodii, známou i takovou, co se vynořila nevím odkud...Zpívám rád a je to na mně asi znát...
Děkuji, dámy! Koukám, že se stalo zvykem, že moji stánku navštíví bohyně lovu i bohyně lásky. Přemítám, zda to nemá nějaký hlubší význam...☝☺➿