Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJmenuji se Kamenožrout zelený
15. 03. 2020
0
0
538
Autor
Delfín
Drabble je literární forma na právě 100 slov. Zpravidla povídka, ale je i veršované drabble. Může být na zadané téma nebo musí obsahovat např. nějaké rčení, často se ale určí 3 či 5 povinných slov. Na: http://www.piste-povidky.cz/sekce/drabble-koutek?
jsou dva generátory pro 3 a 5 slov, stránka www.pocet-znaku.cz za vás spočítá slova.
Má dvě drabblátka jsou na zadaná slova:
hornina*porce*snít*podezírat*spojka.
Jmenuji se Kamenožrout zelený a jsem právě tak starý jako je svět kolem nás, což je tak dávno, že už ani ve vzpomínkách nedohlédnu na samý počátek. Připadá mi, že již od nepaměti pořádám jednu porci zvětralé horniny za druhou a občas sním o tom, že spící sopka Homolka se opět probudí a já si zas dám k snídani trochu vášnivě rozpálené lávy, aby mne nikdo nemohl podezírat, že tu snad ukryt ve vysoké trávě čekám na koloušky nebo mladé rosničky, co tak bezstarostně poskakují kolem a jejich veselé kvak je takovou spojkou mezi unavenou černokou nocí a ranním rozbřeskem.
*****************************************************************************************
Den co den porci za porcí
zvětralou cpu se horninou,
jsem neurčitých proporcí,
ve vzpomínkách mých věky jdou,
jediný svého druhu jsem,
tak stár, jak matka Gája snad,
nepohovořím si s přítelem,
bláhové je snít, že mám rád.
Jsem sám a sám jak v plotě kůl,
jako koloušek bez laně,
jak v stádu jaloviček vůl,
nehledím na svět prohnaně,
mne podezírat nelze přec,
že bych byl člověk, zvíře, věc,
vždyť co jsem, netuším já sám,
prostě jsem se zde vyskytl,
abych zvětralým horninám
poslední službu poskytl.
Jsem jejich spojkou k nebytí,
Já, Kamenožrout zelený zelený,
před zraky světa tu skrytý.
*****************************************************************************************
Den co den porci za porcí
zvětralou cpu se horninou,
jsem neurčitých proporcí,
ve vzpomínkách mých věky jdou,
jediný svého druhu jsem,
tak stár, jak matka Gája snad,
nepohovořím si s přítelem,
bláhové je snít, že mám rád.
Jsem sám a sám jak v plotě kůl,
jako koloušek bez laně,
jak v stádu jaloviček vůl,
nehledím na svět prohnaně,
mne podezírat nelze přec,
že bych byl člověk, zvíře, věc,
vždyť co jsem, netuším já sám,
prostě jsem se zde vyskytl,
abych zvětralým horninám
poslední službu poskytl.
Jsem jejich spojkou k nebytí,
Já, Kamenožrout zelený zelený,
před zraky světa tu skrytý.