Miluji retro

,,Já to tady prostě miluju," jásá kamarád cestou z našeno záchůdku.

,,Zase je mi sedmnáct!!!!" Ne, nemáme zde léčivý pramen, ale na bedničce umístěné u stropu je už 50 let dědečkem ručně psaná cedulka:

                                Po spláchnutí ještě jednou

                                krátce zatáhnout!!!!!!!!!!!!!!

 Pořád ta stejná,  jen občas trochu fixou obtažená písmena.

Všichni to po celá léta dodržujeme. Nic se tu nemění, vše má své místo. Staří lidé změny neradi.

Jen ten Brutar v koupelně chybí. Ale vzpomínky na něj jsou stále živé.

,,Běžte, děvčátka, a pěkně zatopte pod Brutarem. Ať se ta koupelna hezky vytopí." Maminka to s námi myslí dobře. Je nám šestnáct a občas bychom se mýt měly. S kamarádkou Olinou jsme tady prožily mládí.

Brutar se plnil horem vodou a dole se topilo. Tak jsme vyrazily do akce. O půl hodihy později......

,,Už jste tu koupelnu vytopily?" volala mamka.

,,Ty vole!!!!", zařvaly jsme svorně a vyrazily. Tak rychle jsme ještě nikdy koupelnu neuklidily. Když máma dorazila ze zahrady, nic nepoznala, jen voda byla vlažná.

Chalupou mohu projít poslepu nejenom já, ale i všichi ti, kteří zbyli z té dávné, krásné doby. Vše je na svém místě. I moje maminka. Jen tatínek chybí.

,,Tak hezky běžte a dejte na sebe pozor," vyprovází nás maminka (babička a prabička).  S kamarádem jsme pár důchodců a jdeme ke Dvoum lipám na pivo. Ty tam jsou doby, kdy by nám nenalili.

,,Ty tady taky nezlob, maminko," neodpustím si popíchnutí. Ještě mohla dodat:

,,A do deseti doma!" Tak to říkávala před mnoha lety a my jsme se šklebili.

Stojíme na stoletých pískovcových schodech a je nám zase sedmnáct.

Je krásné být mladí.