Dopis pro Lesanu

Nejdřív moč,  teď ALPA :D Velmi zajímavé asociace,  vskutku :D

pohladilo.............*/*****

Přiznám se, že zpozorním, když slyším slovo lesana nebo nedejbože bohyně. Ale tvůj text i po několikerém přečtení působí autenticky. Text mě přiměl žasnout nad city, které vzňaly, a přitom se nikdy nestaly. A nad přízraky s lidmi, kteří se střetávají nazí. A nad vším…

V básni žádný muž není,  Helen :)  Jsem ráda,  že se ti líbí a že jsi k vidění i zde :) 

Při čtení mě zmátlo: má krásná drobná ženo - jako by odněkud přistoupila další osoba, muž, jenž láskyplně oslovuje svoji ženu. Vrátilo mě to na začátek, protože jsem neporozuměla, odkud se v básni vzal, a vlastně až při třetím čtení jsem se konečně zorientovala... a potom se nechala již jen nést Tvou poetikou, posmutnělou, ale nad míru jemnou a krásnou. Hezká báseň! Velmi se mi líbí.

Pripomína mi to jednu kamarátku Peťulu, ktorá takto vedela písať. Pekné*

Vivi, něco v té vzpomínkové básni dojímá, vybavuje, i ve jménu Lesana, zvláštní... jako celek hladí... také se vrátím :-)

Vrať :) 

Ešte sa musím vrátiť.

Benetko, či jak tě mám oslovit (původně jsem dle jména myslela, že jsi žena :D), pobavil si mě. To by ta báseň dostala poněkud industriální rozměr, leč ne, moč se zrovna do této mé melancholické chvilky nehodí . :) Jinak samozřejmě díky moc za čtení a komentář.