Today and Morrow

Někdo by ho mohl považovat následující text za pesimistický, obávám se ale, že je spíše realistický.

Krize ve společnosti je teprve v začátcích a to i mezilidských vztazích. Lidé totiž obecně dnes nejsou perzistentní, tedy odolní, vytrvalí, nemají trpělivost a už dávno neumí snášet nepohodlí. Všechno mají teď hned, když to chtějí, a neumějí si počkat. Píšu o obecné rovině. Jsou samozřejmě mezi lidmi v tomto ýjimky, v rámci celé společnosti spíše vzácné výjimky.

Teď nepohodlí a omezení trvá chvíli. A člověk čte na netu taková ta silácká prohlášení, jak se lidé vrhají do jiných aktivit, a to i podnikatelských a přizpůsobují se situaci… Obávám se, že  dlouho mnohým tohle nevydrží, pokud krize rychle nepomine, což vypadá, že nepomine.

Je to jako když se člověk rozhodne hubnout, přestat kouřit, rozhodne se pro zdravý životní styl, vrhne se do jakékoliv nové aktivity. Velmi často u něj nastávají tyto psychologicky dané fáze: prvotní nadšení – stagnace – frustrace – apatie. U některých pak dochází následkem toho k onomu novodobému pojmu, který je pojmenován vyhoření.

Je totiž těžké se prosadit za změněných podmínek, někdy zcela změněných. Mnohé z toho, do čeho se lidé vrhají, nebude fungovat. U mnohého nevydrží. Zejména mnozí mladí lidé jsou rozmazleni rodiči, všechno měli vždy hned, nemuseli se o nic starat, neznali pocit nepohodlí, neznali pocit odříkání. Ale nejen mladý člověk je dnešní dobou rozmazlen. Lidé už mnozí ani neví, co to znamená, trpělivě si na něco počkat. A tohle je obecný osobnostní profil dnešního člověka moderní společnosti.  Má to dokonce pojmenování – Modální osobnost. Tento pojem znamená existenci obdobného až shodného typu osobnosti v rámci jedné kultury. V naší moderní společnosti je Modální osobnost tedy člověk rozmazlený, neperzistentní, netrpělivý, očekávající, že to, co chce, bude hned nebo maximálně do chvilky, je to postě člověk nepřipraven snášet nepohodlí.

V krizi se ale projevují také osobnostní charakteristiky lidí daleko zřetelněji než jindy. Lidé poznají nyní nepoznané. U mnohých svých blízkých i známých totiž začnou postupně lépe vnímat jejich osobnostní profil. A ti, co se vždy prohlašovali za oběti okolností a měli tendenci vést se na zádech druhého už těžko toho dobrovolníka, který je ponese, najdou. Oběti okolností se totiž tímto stáváme, do jisté míry, všichni a nikdo nemůže po druhém jedinci chtít, aby v takových okamžicích, když je sám vyčerpán,  ještě někoho smýkal za sebou, nebo dokonce tlačil před sebou.

Pokud situace nepřejde v brzké době do normálu, což asi tak lehce nepřejde, začnou se prohlubovat problémy. V rodinách, v pracovních kolektivech, i obecně ve společnosti. Budou ale i takoví, kteří jednou řeknou: „Dobře, že to tenkrát přišlo. Někam mě to posunulo, něco mi to napovědělo. Donutilo mě to vystoupit z komfortní zóny a pochopit mnohé. Jsem díky tomu dnes vnímavějším a lepším člověkem“.