Všední den

Vivi, zrovna třeba tady u tebe jsem si málem rval učesané vlasy, že bylo možné dát jen tři hlasy. (lehce omluvný smajlík)

L Garro, prosím tě, napiš ten svůj HLAS do finále... vrať se šipkou na oznámení o hlasování - Finále BR... díky, je možno dát tři hlasy... uvidíš, jak tam hlasovali ostatní...dík.

Jednoznačně HLAS. Mohla bych vypisovat: protože jsou jiné a přesto svěží. Protože míří a dosahují dál.. Protože si umíš hrát s češtinou neotřelým způsobem... Atd... atd... 

To nevadí, jsem ráda, že to vrhá vůbec nějaké dojmy, i když třeba ne pozitivní. Ano, ten začátek i vlastně konec je mířen na ženu, ono je to celé na ní mířeno. Mám poslední dobou takových básní několik (viz. třeba Nadoblačný svět, Dopis pro Lesanu nebo ještě jednu, kterou jsem tu ale zatím nepublikovala.  Dřívě jsem i ráda psala básně ženám z mužského pohledu. Jinak co se týče všedních dnů, to je právě ono. Nejsou všední a přitom jsou. Nebo jsou spíš možná každodenní. V tom je to určité kouzlo. Každý má prostě jiné vnímání. 

Vivi, on trochu depresivně působí i pojem Všední den. Vždyť žádný není všední, vždy se děje něco, co ho odlišuje od druhých. A i pocit beznaděje je taková asociace v návaznosti na vlastní zkušenosti. Třeba první sloka: Dívka zálibně sleduje jinou dívku místo aby si vyhlédla nějakého kluka. Určitě jich potkává na velkém sídlišti dost! Připomnělo mi to, jak jsem dělal v Praze a cestou metrem jsem viděl dvě nádherné dívky, pro jaké by člověk pustil k vodě celý harém, kdyby ho měl! Měly jen jednu chybu: Dávaly okázale najevo, že mají zájemnpouze jedna o druhou! Není tohle dostatečný důvod k beznaději? Kam ten svět kráčí? Dva nádherné dívčí exempláře, které se nikdy nestanou matkami stejně krásných dítek...

Nebo ta žena, co po večerech uklízí, aby nemusela být doma, ať už ji tam čeká samota a bída nebo žárlivý opilec, co si jí neváží, nemiluje ji a jen si hrubě ukojí svůj chtíč, možná ji i bije! A ona skrývá uvadající krásu pod šátkem a neforemnými hadry. Ani okem nekřísla  něha o rameno! To je velmi silně vyjádřeni...

I když ten závěr vyznívá optimističtěji, první dojem nesmazal...

Díky Radovane :)  Vy jste si tu udělali aspoň whiskey párty s Johanou.   :D No,  určitě jsem si nehryzala hrůzou nehty,  žes mi nedal hlas.  :D I tak děkuji. 

... vidíš to, já jsem ti to říkal, že i bez mého hlasu vyhraješ ...

GRATULACE

Jasný,  ok.  :)  Děkuji.  

Ano, znovu vlož ...protože předtím ji vyvěsila BR a to nejde nijak "přehodit" k tobě...

Goro,  vyvěsím,  ale jsem písmácký antitalent,  můžeš mi poradit,  jak se to dělá?  :) Nebo ji musím vložit celou znovu? 

Vivi, klidně si ji vyvěs, je to vítězná báseň, ať ji máš ve svých:-), a já děkuji!

Oprava, děkuji  za hlasy :D Hlad mám taky,  ale s tím si poradím sama :D 

Teď už se můžu vyjádřit,  moc děkuji za hlady i za podnětné komentáře.  Pokud jsem svou básní oslovila,  moc mě to těší,  a i když jsem neoslovila,  díky každopádně za přečtení a komentář.  :) 

Delfíne,  všechno beru,  ale beznaděj v tom určitě není. :) Vše se odehrává ve všední dny na našem sídlišti.  

Takže ještě jednou díky všem :) 

Já už první tři hlasy dala. Zkušela vymámit jeden navíc...

Tahle se mi líbí, ale v hlavě zůstal jen kousek cizího komentáře o autistovi. 

Vrátím se k tomu filmu. Učaroval mi okamžik, jak on hraje na klavír a zpívá...mám ho navždy před očima. Něco takového mi chybí tady...

Zajímavé, ale neoslovilo....

Ano, vzhledem k tomu, že dnes je poslední možnost hodnotit, upřesni, prosím, Phil, zda tento tvůj hlas mám započítat do hodnocení nebo ne... každý má možnost dát TŘI hlasy... díky za odpověď!

Philoginy: Sváťo, co je to soukromý Hlas? Má ho Inka započítávat či ne? U mne tak živo není, ale jak znám autory z portálů, kteří jsou víc ambiciozní, mohl by ten jeden hlas být jablkem sváru! ☝☺

Hlas (tady se říká spíš Stimme)

Hlas

Líbí se mi, něco chybí, ale nahodila mi film Tajnosti. 

Má můj soukromý Hlas, jestli mi to pořadatel dovolí?

Obávám se, že trpím stejnou deformací jako Radovan, byť u mne to není profesní úchylka a nesnažím se stanovit diagnózu...I když to prý dnes frčí...

Dávám přednost vázanému verši či alespoň spíše pozitivně laděným dílkům. Tohle má pár hezkých obratů, ale jinak se člověk utápí v beznaději všedního dne. Sorry me!☝

výborný

jak jsi poznamenala, že proti whisky nic nemáš, tak já takyne, věnuji se její degustaci a teorerii středně intenzivně 20let a velmi intenzivně 2 roky. Mám v baru přes 20 kousků - počínaje sladkými bezrašelinovými z nížiny až po Octomore z ostrova Ila, superkouřovou. zrovna teď si líznu Laphroaig a půjdu spát.

Dobrou.

Snad nám autor básně nevynadá.. Ty 4 řádky vytržené z kontextu ve mně vyvolávají skeptický pocit z bezprizorních potetovaných výrostků poflakujících se na lavičkách - a Ty jsi ještě přitvrdil ;)

Z kelímků doutná vůně révy a whiskey

ani okem nekřísla něha o ramena vad

pár výrostků tetovalo na beton své otisky

a mně se zdálo že v dálce umřel listopad..

proti whisky žádný dišputát :-)

teď to nepíšu z neústy k básni ani tvému komentáři, ale díky své rozvernosti

sliny se mi derou mez pysky

irská káva

s vůní whisky

(irčaní píši whiskey, ale to by se mi hůř rýmovalo, tak nechám skotskou variantu)

ještě na konec patří čtvrtý.. (a poděkování autorovi básně)

a mně se zdálo že v dálce umřel listopad..

výborný výběr

Čtu to podruhé a zamýšlím se nad komentářem od Radovana. Jsem na Písmáku ze stejného důvodu jakým je mé chození do kina. Nemám pocit ochuzení, když dílo není logické, pokud jsou v něm pro mě krásné vizualizace. Vlastně by u mě stejný pocit nadšení vyvolaly tyto tři řádky,  byla by to pro mě samostatná báseň.. (no tady si mohu poskládat básní hned několik)

Z kelímků doutná vůně révy

ani okem nekřísla něha o rameno

pár výrostků tetovalo svůj otisk na beton

tak nenašla, škoda, každopádně se mi moc líbí :-)

Hlas

já už někde něco podobného četla, teď nedávno... musím se mrknout, co mi to připomenulo... eště se vrátím :-)

HLAS

hlasy tady jenom prší

Je tam více silných pasáží, vyvolávajících pořádné emoce. Původně jsem je chtěl kopírovat do svého komentáře a napsat k tomu – toto je silní, tohle mě oslovilo. nakonec jsem od toho upustil, je toho, obdivuhodného dost.

Čtvrt století pracuji s lidmi, kteří žijí v zajetí svých diagnóz, ve zmatených uvažováních, analýzách, pozorováních dění … taky díky silnému působení metamfetaminu v jejich centrálním nervovém systému… zřejmě díky tomu při čtení takového typu textu reflexivně zbystřím pozornost ve stylu – aha, Aspergerův syndrom?

Pro mě tam cítím touhu autora za pomocí řízeně neřízeného popisu pozorování … vytvořit „zvláštno, netradično“.

Díky mé (de?) formaci, jsou to proto pro mě - z části výkřiky (i když ne nepříjemné) a těkání.

Vzpomínám si, kdosi mi psal, že takhle se dnes píše a je to nejvýše hodnoceno, vybíráno do Nejlepších českých básní, vyhrává to soutěže. A ať odebírám třeba Tvar, abych se o tom poučil. Udělal jsem to, před lety, čtu jej, ale jsem nepoučitelnej.

Na mě tohle nefunguje (zase jen MOJE vypěstovaná vlastnost). Tak se nezlob na starého jezevce, který se živí tím, že do NE řádu právě řád lidem pomáhá vracet. Stejně asi vyhraješ i bez mého hlasu.

Mnoho štěstí!

hlas

Kupodivu je v soutěži méně básní ve volném verši, tudíž tento text rozhodně vyniká. 

Obrazově mírně přeexponováno, hlavně co do popisnosti, ale líbí se mi ta smyčka, která zavírá, spojuje začátek s koncem. 

Hlas1

Souhlasím s K3, nevzpomínám, že bych někdy četla v básni o autistovi, už pro vystižení jeho osobnosti u mne vzbuzuje sympatie - ale i jinak je dílko bohaté na obrazy a emoce.

Silný obsah. Plný jinotajů, připomělo mi píseň od Beatles. Určitě budu číst víckrát.

HLAS

Hlas