Jízda

Přijde mi divné napsat: "Byla noc." Ale záhy skočit do přítomného času: "Od rána nepřetržitě sněží a srážky zesilují." Sjednotila bych to. Vzhledem k tomu že je zbytek miniatury psán v přítomném čase, změnila bych "Byla noc." na "Je noc."

"Najednou se v tichu noci objeví dvě malá světla, která se postupně přibližují a zesilují. Je slyšet i drčení motoru. Pravidelná noční linka autobusu z krajského města projíždí svoji denní trasu. Silnice se ztrácí pod nánosy sněhu." - Je noc. Jedná se o pravidelnou noční linku. Přesto projíždí denní trasu. Zvolila bych zde jiné slovo, takto mne to praštilo přímo do očí.

Druhý odstavec. Popisuješ řidiče. Dozvídáme se o jeho věku, manželství a ty jej zakončíš větou: "Kromě něj byly v autobuse další tři muži." Ta věta na závěr odstavce zní divně. Řidiče jsi nám přiblížila. Ty muže nám popisuješ v dalších odstavcích, takže si myslím že by bylo lépe text rozdělit malinko jinak: " Řidič, asi padesáti letý muž, se snaží jet s krajní opatrností. Tuto práci získal teprve nedávno a i to přispělo k tomu, že jeho takřka mrtvé manželství se začalo pomalu ozdravovat. Po letech, kdy se s ženou pomalu a nenápadně jeden druhému odcizovali, se náhle cosi změnilo. Dokonce se teď už domů i těšil a odpočítával si hodiny a minuty, které jej od manželky dělí.

Kromě něj byly v autobuse (ještě - to bych tam přidala aby ta věta nezněla tak suše) další tři muži.

Čilý šedesátník, který byl v krajském městě v nemocnici navštívit umírajícího otce. Aby mu řekl, že po těch desítkách let, co spolu nepromluvili, mu odpouští. Byl rád, že to dokázal, že to stihnul. (Usmíval se. - bych dodala.)

Přes okenní sklo se dlouze díval do tmy sotva třiceti letý mladík. I přes svůj mladý věk vypadal strhaně. Řídké vlasy začínaly šednout, na čele již měl vrásky a prázdný pohled očí směřoval ven, do světa lidí, kteří nepoznali to, co on. Po půl roce v protialkoholní léčebně se vracel domů, celou svou silou a vůlí přesvědčen, že už se nenapije. Věděl, že život je natolik vzácná komodita, že stojí za to bojovat o jeho důstojnost. Nechtěl do toho znovu spadnout a byl připraven pomáhat i těm, kteří sešli podobně jako před pár lety on.

(A - protože je to poslední z těch naznačených tří cestujících, tak aby čtenář dobře chápal, že tímto popisem ukončuješ načaté téma) posledním, kdo seděl v naší noční lince, byl urostlý čtyřicátník. Jako dítě byl pokřtěn, ale v mládí, coby vzdor svým bigotním rodičům, instituci církve opustil a žil běžným životem člověka bez víry. Před pár dny se v důsledku několika životních událostí ale začal zamýšlet nad životem z jiného úhlu. A Boha, coby milosrdného Otce, (znovu - myslím že by to znělo lépe) objevil. (tady bych větu rozdělila na dvě) Po pětadvaceti letech byl u zpovědi, (ze které se - místo Od ní se) teď z krajského města vracel zpět domů."

Myslím, že takto by text vyzníval celistvěji a kompaktněji.

"Řdič prudce zabrzdil a strhnul volant, ale neshrnutá, mokrá vozovka vykonala svoje," - Řidič (malý překlep), a vykonala své (znělo by to lépe než nespisovné "svoje".

"a kopec, z něhož měli pomalu klesat serpentinami, byl dějištěn nekontrolovaných přemetů." - byl dějištěm (opět malý překlep.)

"Pochroumaný autobus na něj dopadl a led pod jeho váhou začal praskat." - Tuším že správně je vahou a ne váhou. Ale dalo se by určitě použít i slovou tíhou...

"Od jara upomínal okolo projíždějící vozy kříž na čtyři muže, kteří ve chvílích, v nichž začali s uzdravováním svých životů a vztahů, tyto své životy v plné míře naplnili." - závěrečná myšlenka je hluboká i depresivní. Jen se nemyslím že slovo naplnili je v tomto případě správné. Naplnit život nevnímám jako zakončit jej smrtí. Ale naplnit jej něčím smysluplným, co mi dá smysl nebo pro mě bude štěstím. Takže bych to upravila spíš stylem: "tyto své životy završili."

Jedná se pouze o mé návrhy, názory a připomínky. Nemyslím to nijak zle, ani osobně. Pouze říkám svůj názor. Prosím neuraz se. Text jako takový se mi líbil, hlavně jeho pointou a sdělením, které říká.