Pokladna

Pokladna 

      Ve čtvrteční pozdní odpoledne byla v supermarketu obvyklá zvýšená frekvence kupujících. Lidé většinou využívali inzerované slevy a prodej v akcích. Spořádaně stáli před pokladnami s vozíky plnými potravin, nápojů a různým zbožím. Bylo slyšet tlumený hovor a pípání čteček, jak pokladní posunovaly zbožím po monitorech. Bylo možné říci, běžný provoz, poněkud zesílený množstvím zákazníků. Někteří zkušenější využívali i samoobslužných pokladen. Nikdo z kupujících netušil, čeho bude za několik minut svědkem.

      U jedné z pokladen právě vybírala z vozíku zboží žena, která se co chvíli podivně vrtěla. Její taneční pohyby se mezi klidně a trpělivě stojícími zákazníky jaksi nehodily. Svůj nákup pokládala na pás, nepravidelně se posouvající k pokladně. Měla tam samé krabičky, sušenky, krekry, pečivo, dvě lahve Magnézie, ovoce a zeleninu. Pás se trhavými pohyby posouval a poněkud nervózní zákaznice se v jakémsi jihoamerické rytmu ošívala, kroutila a prohýbala.

      Konečně na ni došla řada a pokladní začínala snímat její nákup. Uchopila další z krabiček, pohlédla zkoumavě na zákaznici a zarazila se. Několikrát přejížděla krabičkou přes snímač, vzala do ruky i ruční čtečku a stále nic. Podívala se překvapeně na zákaznici a zeptala se:

      „Co to je? Kde jste to vzala?“

      „Jé, to je moje krabička prosím, to nemarkujte,“ netrpělivě upozorňovala pokladní, že to nemá kasírovat, protože to je její vlastní krabička, která se jí do nákupu připletla.

      „Proč to sem dáváte? Co v tom máte?“ dotazovala se nedůvěřivě pokladní. Snažila se krabičku otevřít, ale nedařilo se jí to. Posuny přes čtecí čip nijak nepomáhaly. Prohlížela krabičku, obracela, pokoušela se číst název, hledala kódy a původ státu. Zjistila, že na obalu nebylo nic v češtině.

      „Tohle sem přece nemůžete jen tak pokládat,“ podotkla dotčeně.

      „Neotvírejte to prosím“, žadonivě prosila zákaznice, „já tam mám malá potkaňátka ze Zverexu, pro moje hady.“

      Když se z krabičky, kterou stále pokladní držela v ruce, vysunul malý mrskající se ocásek, pokladní vyskočila, odhodila krabičku na pult a s rukama nad hlavou něco zoufalého vykřikla. Vytřeštila oči na krabičku, zdálo se jí, že se pohybuje, načež omdlela a zasunula se za židli pod pokladnu.

      Lidé se začali shlukovat kolem pokladny, podlézali zábradlí a obíhali kolem, ale nikdo platit stejně nemohl.

      Od ostatních dvou pokladen přiběhly pokladní a snažily se kolegyni křísit. Byla tak složená pod pultíkem, že ji nemohly ani narovnat. Snažily se ji alespoň stáhnout sukni, aby ji nebylo vidět pozadí.

      „Zkontrolujte, jestli dýchá,“ starostlivě radila starší paní, „ musí dýchat, jinak se neprobere.“

      „Rozepněte jí tu halenku,“ radil odvážný muž v montérkách, „nebo ji zkuste puls, jestli tepe. Pospěšte si!“ Jedna mladá žena ji začala polévat obličej Magnézií, kterou sebrala na pásu. Utírala jí čelo a zkoušela na ni volat:

      „Paní, proberte se, dýchejte, otevřete oči, podívejte se na mě!“ Její vodní zásah a pokyny na pokladní vůbec nezabíraly. Z fronty stojících u pokladny se ozývaly rady:

      „Vemte Alpu a potřete jí spánky. Alpa pomáhá na všechno!“

      „Kdepak Alpa, prosím vás,“ bylo slyšet námitky a pochybnosti, „ nejlepší je česnek! Skočte někdo do zeleniny!“

      „Nebyl by tu někde čpavek,“ navrhl nějaký sportovec, „to zabírá stoprocentně, pomáhá to i boxerům při KO!“

      „Vy ste blázen,“ rozhodně zamítl tento způsob starší pán, „to by mohlo způsobit kolaps, to nevíte, co čpavek dokáže. Může bejt alergická.“

      Do pokračující vzrušené debaty kolemstojících zákazníků a ostatních pokladních, které se marně snažily kolegyni oživit, se z venku ozývalo z dálky několik houkající signálů sanitky, hasičů a městské policie. Patrně někdo pochopil situaci a zavolal na 112.

      Zákaznice byla odvedena vedoucím do kanceláře, aby se případ vysvětlil, nebo vyřešil. Když procházeli s vozíkem skrz rám, začalo čidlo nepříjemně silně houkat a nervózní panickou situaci to jen vice zhoršovalo. Ke cti přítomných bylo možné přiznat, že byli kupodivu lidé solidární a nikdo nekradl, ani neodcházel. Jen fronty před pokladnami dále narůstaly, jak se další zákazníci a zvědavci tlačili a přidávali.

      V kanceláři se vedoucí ptal, co to má všechno znamenat.

      „Co to máte v té krabičce, to není přece naše zboží?.“

      Než to paní stačila vysvětlit, spatřil, jak se jí zpod kabátu soukala ven hadí hlava. Vedoucí vyskočil od stolu a couval rychle ke dveřím. Had vyklouzl na zem.

      „Ježíš marjá, ženská co to máte?“ zděšeně se vyptával, „proč nosíte pod oděvem plazy?

      „Pane vedoucí, já se omlouvám, opravdu nechci, abyste měl nějaké problémy. Venku je zima, zrovna to přišlo vod západu s větrem, tak jsem si je obtočila kolem pasu, abych je zahřála. Doma jsem je nechtěla nechat samotné. Potřebovala sem nakoupit a pro ně koupit žrádlo, to sou ty potkaňátka.“

      To už vedoucí stál na židli a řval: „Chyťte si tu potvoru, já hady nesnáším, krucinál fagot!“ upozornil zákaznici na lezoucího hada kolem stolu.

      „Pane vedoucí, oni nejsou jedovatí,“ hbitě se sehnula a chtěla strčit hada do tašky. Had byl mrštnější a chytit se jí ho nezdařilo.

      „Jsou to škrtiči, ale ochočený. Teď trochu hladový. Kdybych jim poskytla potkaňátka, co mám v krabičce, zklidnili by se a dali snadno chytit. Když sou nažraný, ležej jako mrchy,“ uklidňovala vedoucího.

      „Tak to tedy né,“ rezolutně zvolal vedoucí,“ tady se krmit hadi nebudou. Jak si to představujete? Kde je hygiena, škrtiči, okamžitě si to pochytejte a ať už jste venku i s těmi plazy.

      Mezitím zdravotníci ošetřili pokladní, která byla sice značně pobledlá, ale po oživení a malé dávce alkoholického nápoje zasedla opět za pokladnu a začala posunovat zboží další zákaznice, jakoby se nic nestalo. Byla slyšet jen její polohlasně řečená občasná poznámka s povzdechem:

      „Fujtajbl, to sem eště nezažila, co dnes lidi dokážou,“ pronášela mezi pípnutími čtečky, „vždyť může jít o zdraví!“ To již také vešli do místnosti vedoucího hasiči. Po chvíli poskakování červenou užovku chytili a podali ji zákaznici. Doprovodili ji až ven před obchod. Vedoucí jen mávnul rukou nad její útratou. Byl šťasten, že ho had neuškrtil a šel si sednout do pokladny.

      Bylo čtvrteční pozdní odpoledne a v supermarketu byla znát zvýšená frekvence kupujících, pravidelně využívající slevy a prodej v akcích. Lidé stáli spořádaně před pokladnami s vozíky s potravinami, nápoji a různým zbožím, bylo slyšet tlumený hovor a pípání čteček, jak posunují pokladní zbožím po monitorech. Dá se říci, běžný provoz, poněkud zesílený množstvím zákazníků. Někteří zkušenější využívali i samoobslužných pokladen. Za nedlouho již nikdo nevěděl, co se zde přihodilo, a že šlo o zdraví.