Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePadesátpět není stáří 31.,32., 33.,34., 35.,36., 37.38.,39.,40.,41.,42.,43.,44, 45..
27. 03. 2020
1
6
505
Autor
Ruža z Moravy
Kapitola 31.
Jana, dcera Lídy zaklepala na dveře kanceláře, kde její maminka pracovala. Ženu, která stála u okna a dívala se ven, hned nepoznala. Štíhlá, pěkně tvarovaná postava v sukni ke kolenům a v halence s jemnými proužky v barvě bílé, šedé a černé , doplněné lodičkami na polovysokém podpatku. Na hlavě jemný melír na vlasech střížených do mikáda, známého z předválečných filmů, to nemůže být její máma. Lída se otočila, aby viděla, kdo přišel. Vyhlížela z okna, aby viděla přijet pana Hotového s právníkem, jak sliboval. Nechtěla se pouštět do výkazů, nechala na stole jen ležet pár složek a malý notebook, kde měla podklady pro záležitost uložené.
"Mami, jsi to ty? Kam se chystáš? Neskutečně ti to sluší. Ty jsi zhubla. To cvičení ve fitku ti asi pomohlo, viď? Chodila jsi tam, ne?"
"Jani, nech toho, já se nachodím dost, dokonce mne Zdena donutila k výletům na kole, ale mám čím dál méně času na nějaké výlety s ní a jejím Arnoštem a jeho vnuky."
"To je fakt, na naše děti čas nemáš. Kdyby nebyla druhá babička a děda, ani by nevěděly, že nějaké babičky existují. Ale nic, popovídáme si jindy. Přišla jsem tě pozvat na oslavu narozenin. Máš něco v neděli?"
"Janičko, nejsem zase tak zaneprázdněná, abych si nepamatovala, že má někdo v rodině narozeniny. Kromě toho kalendář sleduji každý den a mám vše pro jistotu zapsané. To víš, jak člověk stárne, paměť ztrácí.."Jana ji nenechala domluvit.
"Ach, ty stařenko, nezamlouvej ale moji otázku. Kam se chystáš? V sukni, punčochách. Dlouho jsem tě v ní neviděla. A vidím, že máš k ní i sáčko, takže kostýmek. Vždycky jen kalhoty, svetříky, blůzy, vesty."
"Jani, dnes má přijít dotáhnout smlouvu , prodej domu jeden dost obtížný zákazník, chce si přivést i právníka, tak sem si řekla, že musím dát najevo také nějakou úroveň. Tak jsme domluveny, v neděli přijdu. Po obědě? Ani sem ti nenabídla kávu nebo čaj, nemáš žízeň? Minerálku tady mám. "Najednou spěchala Lída.
"Děkuji, mami, nebudu tě zdržovat. A přijď už na oběd, přece nebudeš jíst doma. Měj se a držím palce - vyřiď všechno co nejlépe."
Jana se rozloučila a Lída zašla k oknu. Zrovna vystupovali z auta dva muži, v jednom z nich poznala pana Hotového. Honem ještě nakoukla do zrcátka, vše v pořádku a sedla za stůl.
Ozvalo se zaklepání, sekretářka, kterou nedávno přijali, uvedla do kanceláře oba pány. Lída vstala a podala jim na přivítanou ruku, představila se, pan Hotový jí představil svého společníka Marka Jurníka - právníka.
Hotový si Lídu prohlížel se zjevným zalíbením, na jeho společníkovi bylo vidět překvapení. Zřejmě mu tu referentku Hotový vymaloval jako postarší obyčejnou ženu a nyní viděl sice zralou, ale pohlednou, elegantní paní. Určitě to nebude nějaká husička, která by se dala lehce přesvědčit. I jednoduše, ale uspořádaně působící kancelář svědčí o pečlivosti té ženy.
Lída jim nabídla občerstvení, zazvonila na sekretářku a poprosila ji o konvici čaje a kávy, minerálku měla k dispozici .
"Doufám, pane Hotový, že jste se s partnerkou domluvil. Jste rozhodnutý přistoupit na naši cenu? Mám připravenu smlouvu i protokol o předání. Můžete si vše prostudovat zde a pak bychom zajeli na místo, ještě jednou vše prošli . Po poukázání částky na náš účet pak podepíšeme předání nemovitosti a zařídíme zanesení do katastru. Souhlasíte? Je to tak v pořádku?" Pohlédla na oba pány.
Ozval se Marek Jurník:
"Postup odpovídá, ale cenu potvrdíme až po konečné prohlídce, ano?"
"Pan Hotový říkal od počátku, že na výši ceny mu ani tak nezáleží,s navrženou souhlasil, hlavně aby se objekt líbil nejen jemu, ale i jeho partnerce. Byli jsme tam už tolikrát, že nějaké protahování není moc žádoucí. Hlavně pro pana Hotového. Víte ozvali se nám včera ještě dva zájemci a dost spěchají. To víte, podnikatelé - zřejmě na investice do bydlení mají." Mírně, ale důrazně odpověděla. Povšimla si pozdviženého obočí právníka, když si četl smlouvu, usrkávaje mezitím čaj. Pan Hotový byl kupodivu potichu a sledoval jak se tváří jeho společník. Po přečtení se pánové zvedli a souhlasili s odjezdem.
Lída měla zajištěný doprovod mladšího kolegy, aby s nimi nejela sama. Vymluvila se na to, že má také zakázku a je zvědavý, jak to při předání chodí. Netrvalo dlouho a vyrazili společně do prodávaného domu.
Kapitola 32.
Lída, její kolega Radim a oba pánové dojeli k prodávanému domu se zahradou. Na základě zkušeností si Lída sice nenapádně, ale soustavně všímala obou pánů. Zákazník Zbyněk Hotový se držel poblíž, ale jeho doprovod Marek Jurník se najednou oddělil a šel se projít domem, jak podotkl. Lída okamžitě zareagovala a poslala kolegu za ním, s tichou poznámkou, aby dával dobrý pozor, jestli pán na něco nesahá a pod.
Jak později poznala, vyplatilo se toto její upozornění.
Jurník procházel všemi místnostmi, prohlížel stropy, podlahy, okna a sestoupil i do sklepa, kde poklepával na stěny. Na půdě zase dloubal do trámů a dupal po podlaze. Prostě hledal nějaké závady. Když začal podrobně prohlížet komín a snažil se najít dvířka, upozornil jej Radim, který jej sledoval, že není co kontrolovat, byl zde odborník a vše je v zápise o provedené kontrole. Také na vodovodní trubky v koupelně i boiler jej nenechal sahat, což se moc panu Jurníkovi nelíbilo.
"Poslyšte, kupujete ten dům vy nebo pan Hotový? " Neudržel se Radim.
"On si to vše už důkladně prohlédl a navíc i vyfotil. Také my máme fotografickou dokumentaci k dispozici. Není třeba zdržovat dalším prohlížením. Jste tady snad jako právnický doprovod kvůli písemnostem, ne?"
"Myslím, že si objasníme vše s paní Plachou, vy jste zde také jen jako doprovod." Opáčil Jurník.
"Nikoliv, jsem zde spíš jako poradce, mám za sebou víc prodejů než paní Lída. Ale samozřejmě půjdeme k ní a dokončíme jednání. Prosím..."
Jurník byl poněkud zaskočený, domníval se, že doprovod Lídy je nezkušený nováček, co se zaučuje. Ale co, on přece bude jednat hlavně s Lídou Plachou. Měli by honem jednat o ceně, placení a přepisu objektu do katastru nemovitostí. Byl hlavně zvědavý, jestli postačí způsob, jaký si s Hotovým domluvili.
"Takže vše v pořádku?" Zeptala se Lída, když se Radim s Jurníkem konečně objevili.
"Pojedeme do kanceláře, kde složíte hotovost nebo uhradíte sumu převodem na náš účet a po potvrzení platby můžeme zajet i na katastrální úřad. To bychom měli stihnout, ne?" Popoháněla je Lída k odjezdu.
Uzamkli objekt, jedny klíče vzal k sobě Radim, druhé měla Lída.
V kanceláři se usadili ke stolu se smlouvami. Dveře do vedlejší kanceláře chtěl pan Jurník nenápadně zavřít, ale Radim jim zrovna nesl podnos s občertvením, který převzal od sekretářky. Položil jej na stůl a neměl se k odchodu. Zbyněk Hotový se najednou ozval:
"Mám takový návrh. Tedy spíš prosbu. Zaplatím hotově zálohu, polovinu sjednané sumy a vy zařídíte přepis do katastru a další polovinu vám pak v jedné nebo ve dvou splátkách doplatím. Musel jsem dát zálohu na nábytek a další spotřebiče a čekám na další peníze od banky. Pan Marek Jurník se vám zaručí, že bude platba provedena."
Lída pohlédla na Radima, pak na oba pány a měla jasno. Podvodníci, kteří chtějí přijít lacino k domu.
"Tento způsob prodeje není v mé kompetenci, Radime, prosím, zeptej se šéfa, pokud tam je, jestli by se k navrhovanému způsobu mohl vyjádřit." Byl to pokyn pro Radima, aby vedle zavolal "jinam", věděli oba, že šéf zde není. Lída nenápadně pod stolem zapla mobil - nahrávání hovoru a nabídla oběma pánům kávu a sušenky, než se to vyřídí.
"Víte, pokud byste na tento způsob prodeje nepřistoupili, mohlo by to poškodit pověst realitní kanceláře. Máme hodně známých a neochota se nevyplácí." Ozval se Jurník.
"Ale to nemyslíte vážně, že? Snad nevyhrožujete? Máme od prodeje odstoupit? Jak jste sami viděli dům je to hezký, zahrada také a cena v žádném případě dolů jít nemůže. Když máte tolik přátel, proč vám nepomohou zaplatit najednou? Nebo banka vám nepůjčí?" Rýpla si Lída, kterou už protahování normálně štvalo. Na to jí ani jeden z pánů neodpověděl. Ozvalo se zaklepání..
Kapitola 33.
Ve dveřích se objevila sekretářka a oznámila, že paní Lídu hledá nějaká dvojice lidí.
"Říkala jsem jim, že máte zrovna návštěvu, ale oni trvají na tom, že jsou s vámi domluveni na tuto hodinu a nestihli by případně vyřídit dalí náležitosti. Co jim mám říci?"
Lída se podívala na hodinky a obrátila se na oba pány Hotového a Jurníka.
"Ti lidé mají pravdu, jsou opravdu objednaní. Netušila jsem, že se jednání s vámi tak protáhne, navíc není vlastně dokončeno. Budete tak laskaví a počkáte vedle u sekretářky? Já bych vyřídila jen to nejnutnější. Potřebuji však tuto kancelář." Zdůraznila Lída, aby je nemusela nechávat u sebe, kde bylo dost dokladů, které by mohli prohlížet.
Sice neradi, ale oba pánové se přemístili i s občerstvením vedle. Radim je tam vyprovodil a nechal pootevřené dveře, když se vrátil na pokyn Lídy k ní. Lída mu pošeptala, že je to připravené, aby se nedivil a raději nic neříkal, případně.
Do dveří se přímo vrhla dvojice lidí, slušně oblečených, ve středním věku. Lída málem vyprskla, když se podívala na ženu. Byla to Zdena a doslova táhla za sebou přítele Arnošta.
"Tak jsme tady, paní Plachá, jdeme se zeptat, jak to vypadá s tím domem pro mladé. Byl by ten se zahradou? To víte, vrací se ze zahraničí už po neděli a u nás je málo místa na nějaký delší pobyt celé rodiny. No řekni , Arno, opravdu to spěchá." Vychrlila ze sebe naučený text Zdena a bylo vidět, že si to užívá. Mluvila dost nahlas, takže ve vedlejší místnosti slyšeli pánové každé slovo. Podívali se na sebe , ale nereagovali nijak. Čekali, co té dvojici paní Lída řekne.
"Víte, domy máme, ale jen ten jeden má pěknou zahradu a máme na něj zájemce. Rozhoduje se, jestli jej za uvedenou cenu koupí, je ale pravda, že kdo dříve zaplatí, měl by mít přednost." Zdena ji přerušila:
"U nás není problém, mladí tam prodali domek, peníze poukázali na náš účet, stačí zavolat do banky, jestli už jsou na účtu a zařídit ihned převod na váš účet. Po potvrzení platby pak zajet na úřad , tedy do katastru." Začala lovit v kabelce mobil, ale Lída ji zarazila.
"Nezlobte se paní, ale to takto nepůjde. Mohli byste mít sice přednost kvůli okamžité platbě, ale my máme prodej toho domu rozjednaný a s ohledem na všechny formality, které byly zatím provedeny, máme připravenou smlouvu s jiným zájemcem. Shodou okolností je tady, vedle v místnosti a já bych s ním ráda dokončila jednání. Pokud bude ochoten ještě dnes dům zaplatit, budete muset zkusit koupit ten druhý, který malou zahrádku také má, ale je v jiné lokalitě."
"Když nám se líbil tento, možná by se dalo něco přihodit? Přece platí: kdo dá víc? Opravdu nám na něm záleží."
"Víte co, počkejte chvíli tady s kolegou, půjdu se vedle zeptat, jak se rozmyslel."
Po příchodu do vedlejší kanceláře Lída poznala, že je pan Hotový dost rozčilený a něco šeptal Jurníkovi. Zaslechla jen, že ten druhý dům nebude tak dobrý pro ten účel. Jurník pokýval hlavou a podíval se dost ironicky na Lídu.
"Myslím, že se vám ti zákazníci hodí, že?" Vybafl najednou. "Pokud nejsou přímo schválně objednaní."
"Co to říkáte, pane? Já jsem nemohla vědět, že budete s platbou tak čarovat, ani jsme nemínili cenu zvýšit. Pokud nás považujete za tak neseriózní, zkuste se obrátit na jinou realitku. Rozmyslete se, prosím, okamžitě, jestli dáte celou částku nějak dohromady, smlouva zatím podepsána není, ačkoliv jste jednání protahovali poměrně dost dlouho. Vidíte, že jsme vám vyšli vstříc, nelhali, zájemci jsou, není proč váhat."
Bylo zajímavé, jak rychle se pak vše dojednalo. Nakonec pan Jurník "půjčil" polovinu částky panu Hotovému, platba byla provedena, smlouva podepsána a zápis do katastru domluven na další den, až po potvrzení platby a protokolu o předání domu.
Vedle čekající dvojice nad šálkem čaje debatovala o možnosti koupě toho druhého domu.Odcházející pánové zaslechli " bědování" Zdeny, že ten dům nebude mít pro vnoučata pěknou zahradu. Jaká je to škoda..
Kapitola 34.
Lída přišla z kanceláře domů a čekala, kdy se objeví Zdena. Nějak dlouho nešla. Když si Lída vzpomněla na opravdovost chování "manželské" dvojice, usmívala se. Zdena se do toho, že koupí dům pro mladé s vnoučaty tak vžila, že kolega Lídy Radim po ukončení celé akce věřil, že sehnala skutečné zájemce.Nějakou chvíli ho nechala přitom, ale pak jemu i sekretářce prozradila, že ta paní byla její kamarádka.
"Ti by mohli z fleku hrát divadlo. Já jsem tomu věřil, že ten dům chtějí koupit." Rozesmál se Radim a sekretářka tvrdila, že ona by to neustála, musela by se smát.
"Bylo dobré, že jste nám to předem neřekla, protože bych se určitě prozradila."
"Jen se neboj, člověk se naučí i předstírat, když to poslouží dobré věci.Hlavně, že to ti dva podivní kupci koupili. Stejně by mne zajímalo, co vlastně s tím domem chtějí dělat. Nějak nevěřím, že by to měl být pouze rodinný dům. Za nějaký čas se jen tak mrkneme, jestli se tam něco děje. Až půjdu na katastr, mám tam známou, třeba mi prozradí, kdo je skutečným vlastníkem. Možná byl ten Hotový jen prostředníkem pro někoho." Uvažovala nahlas Lída.
"To jako bílý kůň? To ještě existuje? Vždyť to se kupovalo spíš pro cizince, ne? Dnes už si mohou koupit nemovitost sami."
"Jak kdo, má to nějaká omezení. Uvidíme. Dovedete si vy dva představit, jak by se asi tvářila Zdena s Arnoštem, kdyby jim ten dům ti dva přenechali a slíbili, že se podívají, jak se tam rodince daří? Moc radosti by asi neměli a já taky ne. Tak se mějte, mám toho dnes už nad hlavu."Ukončila Lída debatu a po chvíli už odcházela domů.
Teprve na druhý den se dočkala návštěvy Zdeny. Ještě ani neseděla a už se vyptávala, jaký její výkon byl.
"Co myslíš, uvěřili ti dva, že to chceme opravdu koupit?"
"Že se ptáš, přece hned dali dohromady celou sumu a podepsali smlouvu. Stejně to protahovali. Víš, ale já jsem moc nevěřila, že se s Arnoštem objevíte. Bylo to tak narychlo. Jak jsi ho přiměla k tomu hereckému výkonu? Tak hezky jste se stačili domluvit, co budete říkat."
Zdena se začala ošívat.
"Víš nebylo moc třeba ho poučovat. On totiž má opravdu mladé, kteří bydlí v činžáku na druhém konci města, byt mají poměrně malý a s těmi vnuky se pak nemůže tak často vídat, jak by chtěl. Prý už o tom mluvili, že by nebylo špatné koupit nějaký domek se zahrádkou, nejlépe s podkrovím, které by se dalo upravit na bydlení pro Arnošta."
"No, to by ale pak nebyla naděje, že počítá Arnošt s tebou, ne?" Napadlo Lídu. Zdena doslova ožila.
"Páni, to přece nevadí. Zamlouvá se mi to, jak to je. On má svoje zvyky, já také. Jsem už dlouho sama, odvykla jsem se přizpůsobovat chlapovi. I když si rozumíme, možná je to právě proto, že nebydlíme spolu.
Klidně bychom se mohli navštěvovat, věnovat se i klukům, chodit na výlety. A fusekle ať si pere sám! Má pračku i prádlo si umí vyprat. Dokonce umí i vařit, ale bere si obědy, aby prý nevařil pořád to samé."
"Poslouchej, mám se postarat o to jejich bydlení? Budou na to mít? Víš, jak jsou domy dnes drahé a když chtějí se zahrádkou?"
"To by asi stačila nějaká menší na pár záhonů a nějaký ten ovocný strom. Zkusím se ho zeptat, jak by řešili finance."
Lídu napadlo, že jeden malý žert možná změní nějaké rodině život a uvědomila si, že bude třeba hledat něco výhodného.
"Jen já jsem pořád sama", pomyslela si. Zdena byla vždycky taková rázná, samostatná a najednou je tou, která má přítele. Vzpomněla si na Pavla Zitu. Už se dlouho neozval. Uvítala by třeba jen posezení, popovídání.
"Neměla bych mu zavolat? Jen tak , jak se má, jestli je sám? Houbec, nemá to cenu, bude lepší seznámit se s někým, kdo v mé minulosti nebyl." Uzavřela a začala přemýšlet, jestli už má přemluvit kolegu Radima, aby s ní zajel k tomu prodanému domu a mohli zjistit, co se tam děje. Nemusela jej moc přemlouvat, byl sám zvědavý.
Jeli jednou v polední přestávce na oběd autem, aby byli rychle hotovi s jídlem a mohli zajet do ulice, kde dům stál. Čekalo je překvapení, jak rychle byl dům upraven a zřejmě postupně zařizován, protože tam stál stěhovací vůz a byl vykládán nábytek. Nemohli jít blíže, aby je snad někdo nezahlédl a nedivil se, co tam chtějí. Dům měl přestříkanou fasádu, plot u domu byl také natřen. Bylo to ale jaksi vše v provedení nepříliš moderním, spíše decentní, trochu starodávné. V současné domě lidé domy spíš zatepluji, ale tady byla ponechána původní podoba.
"Počkáme, je ještě brzy zjišťovat, co a kdo tam bude. Nakonec, nemusí nás to zajímat, máme práce dost." Uzavřela Lída a Radim souhlasil. Změnil najednou téma.
"Jestlipak víš, že má přijít další pracovník? Šéf tvrdí, že máme hodně práce, nějaké fondy na plat má. Jsem zvědavý, co bude zač, přistěhoval se prý po rozvodu do města bůhví odkud. Mohl by být zkušený, pracoval také v realitce."
"Kdypak ti to říkal? Mně nic neřekl."
"Třeba tě chtěl překvapit. Uvidíš. Můžeš ho zaučit- pardon seznámit s prostředím." Radim se zasmál a uhnul stranou, protože Lída se ohnala...
"Nezlob mě, myslíš, že čekám na každého chlapa, který se objeví? Spíš bude konkurence , bude pro nás méně objektů, ne? Tak nazdar a polepši se." Lída se rozloučila. Měla o čem přemýšlet.
Pokračování...
Kapitola 35.
S napětím očekávaný nový zaměstnanec se objevil začátkem měsíce. Lída i ostatní se sešli u vedoucího, který jim jej představil:
"Doktor Stanislav Vítek, náš nový kolega. Přišel k nám z realitní kanceláře ve vedlejším městě. Je právník a bude určitě pro nás přínosem. Budeme pevnější v kramflecích v otázkách právních, takže na vás apeluji, abyste se případně obraceli na něj, pokud budete vypracovávat smlouvy. Vím, že to umíte, ale budiž vám úlevou, že příslušné paragrafy nemusíte vyhledávat. Zvláště, když padnete na podobné zákazníky, jako byli nedávno." Podíval se s mírným úsměvem na Lídu . Pokývala hlavou a usmála se také. Věděla, že to není výčitka, spíš pochopení.Pomyslela si:
"Tak JUDr. a není nejmladší. Pročpak asi odešel z té kanceláře. Nechtěli mu snad přidat, nepohodl se?"
Nový kolega jako by tyto či podobné otázky očekával, pozdravil a krátce vysvětlil:
"Doufám, že se nám bude spolupracovat dobře. Víte, po osobní události , úmrtí manželky před půl rokem jsem byl zřejmě citlivější na různé situace a po několika neshodách se šéfem i kolegy, jsem se rozhodl změnit působiště.Váš šéf mne zná již déle, rozumíme si, párkrát si přišel pro právnickou radu, když přijel za příbuznými, tak jsme se dohodli. Budu ale klidně chodit i na předvádění, pokud možno z počátku s někým z vás. Město znáte lépe já jen z krátkých návštěv. Chcete ještě něco vědět? "Všichni zavrtěli hlavou.
Bylo jasné, že ten pán je předvídavý a s lidmi umí zacházet. Lída si jej prohlížela. Byl oblečen sportovně: košili bez kravaty, manžestrové kalhoty džínového střihu, tmavou bundu. Poměrně vysoký, spíš štíhlejší postavy. Vlasy mu již prokvétaly, ale byly poměrně ještě dost husté. Tvář měl hladce oholenou. Ostřejší rysy zmirňovaly plnější rty a krásně šedomodré oči. Nad nimi klenuté obočí bylo ještě tmavé. Jen jeho úsměv se jí zdál posmutnělý. Nebylo divu, po tom co vyprávěl, se ani nedivila.
"Kolik má let? Zjistím to u sekretářky, určitě má jeho doklady. " Šlo jí hlavou.
Rozešli se do kanceláří. Pan doktor Stanislav dostal zatím stůl u šéfa. Ten moc v kanceláři nebýval, tak to zatím vyřešil přidáním jednoho stolu a židle u sebe . Bylo sympatické, že nový zaměstnanec přišel i s novým počítačem. Nechtěl zatěžovat rozpočet, když má svůj. Další má doma a tento měl i ve vedlejším městě v kanceláři.
Kupodivu se zaměstnanci mezi sebou nebavili o novém kolegovi, ale Radim vyprávěl Lídě, co zjistil při další výpravě k prodanému domu pánům Hotovému a Jurníkovi.
Jak si všiml, v oknech, která byla vidět, již byly záclony, dokonce v jednom zatažené závěsy. Takže byl již obydlený. Shodou okolností vyšla z domu postarší paní s taškou a zřejmě na někoho čekala. Přijelo auto, naložilo ji a odjelo.
"Asi jede nakoupit. Kabelu měla dost velkou ." Napadlo Radima. Procházel se ulicí, díval se na zvonky, jako by někoho hledal. Ze sousedního domu vyšel starší pán, vybral ze schránky na brance nějakou poštu, zastavil se a zeptal se Radima, jestli někoho hledá.
"Víte, má tady někde bydlet moje teta, ale nevím ve kterém čísle, nedávno se prý přistěhovala." Vymýšlel si a trnul, aby se náhodou nevrátila ta paní z nákupu , než něco vytáhne ze souseda.
"Mohlo by to být zrovna naproti. Tam se někdo přistěhoval. Ale byly to 2 mladé slečny a jedna starší paní. Nevím, jestli to je rodina. Přivezl je muž, ale nezůstal tam, tak nevím. Zkuste tam zazvonit, viděl jsem odcházet jen tu starší paní, mladé zatím ne. Třeba vám řeknou, jestli to je ta vaše teta."
"Zatím děkuji, vždyť já mohu tetě zavolat a zeptat se přímo jí. Jsem já to trouba. Bude lepší se předem ohlásit. Na shledanou." Radim odcházel za roh, kde měl zaparkované auto. Bylo to o fous, sotva usedl do auta, auto s "tetinkou" se vracelo. Nevěděl, kdo ji vezl, co kdyby to byl Hotový nebo Jurník, ten Radima zná.
"Tak to je zatím vše, co jsem zjistil. Zkusím to zase za pár dní. Mám teď schůzku s klientem, tak se mějte a proberte hezky nového kolegu."
"Díky, běž ty brepto, zatím to co víme, stačí." Zasmála se Lída. Chystala se podat doma zprávu Zdeně o novém přírůstku, ale možná bude lépe počkat, až jak se pan doktor projeví. Další právník, těmi se to kolem ní jaksi hemží.
Pokračování
Kapitola 36.
Lída se nakonec sekretářky na nového kolegu nevyptávala, jen při řeči zjistila, že je jen o rok starší než ona sama. Hrozně to letí a jí nepřipadne, že od jejího rozvodu uběhl víc než rok. Od odchodu manžela už vlastně skoro dva roky. Kolik se toho událo a vlastně nic tak zvláštního. Pro samou práci není ani moc ve styku s vlastními dětmi, vnoučata rostou a ona je vidí jen při rodinných oslavách. Až půjde jednou do důchodu budou skoro dospělá.
"Ale co, děti mají svůj život, nejsem ještě snad odepsaná. Kde jsou ti muži, kteří se mají o mne zajímat, jak mi prorokovala Zdena? Paradoxně odsuzovala seznamování s muži, nevěřila jim a sama skončila s takovou podivnou známostí. Nebo je to láska? Musím se jí zeptat, jak to vidí, tedy spíš cítí ona. Chybí mi to její klepání na stěnu. Copak není doma? Já tady mluvím skoro nahlas, to už je tedy smutné ."
Lída se otočila, šla ke stěně a začala klepat na zeď domluvený signál. Zaposlouchala se a najednou málem poskočila. Z druhé strany se ozvalo ťukání a vzápětí zazvonil telefon. Nebyl to mobil. Byl to tak zvaný domácí telefon, který si zakoupily v jednom bazaru. Dva přístroje na baterie a mezi nimi telefonní drát. Dostatečně dlouhý, tenký, že ho šlo případně protáhnout oknem. Díky jejich oddělování bytů nepříliš silnou stěnou, namísto protahování okny to zvládla vrtačka a dírka. Šikovné ruce kamaráda Arnošta zajistily instalaci i zapojení.
Kamarádky si mohly volat. Stačilo zvednout sluchátko a té druhé telefon zazvonil. Mohly spolu hovořit. Nikdy nemluvily dlouho, jen si řekly:
"Jsi doma? Mohu přijít a podobně." Také dnes netrvalo dlouho a Zdena zaklepala na dveře Lídy.
Po krátké informaci o novém kolegovi , se zeptala Lída poněkud neobvykle tiché Zdeny:
"Tak jak jste daleko s Arnoštem? Jak to vypadá s jeho bydlením? Bylo to opravdu rychlé, jak jsme sehnali ten dům, kde je tolik místa, že tam může mít svůj byteček, že? Už jsi tam byla?"
"Byla, jednou, když nebyli mladí déle doma, Arnošt měl klíč od jejich bytu , tak mi ukázal celý dům od půdy po sklípek. Je to zvláštní, stará vilka. Samozřejmě zrenovovaná uvnitř i zvenku . Podlahy tam byly krásné, klasické parkety v pokojích povrchově upravené , zateplené lino v kuchyni, dlaždičky v chodbách, v koupelně, na WC i v dolní menší prádelně s automatickou pračkou, sušičkou a dokonce s několika dráty na rámu, na stahování k sušení. V rohu je závěsem oddělená sprcha, vedle ní WC." Zdena se nadechla, nebo snad vzdychla? Pokračovala:
"Vše tam bylo, jen tu pračku a sušičku si koupili. Vedle půdy jsou dva docela slušné pokojíky. Jeden prý pro hosty, druhý jako malá pracovna, kde mají kluci mít své zázemí s počítači - táta i synové. Jinak pokoj mají kluci vedle obýváku a ložnice rodičů. Ta prádelna je v suterénu, hned vedle bytečku Arnošta. Má tam menší kuchyňku oddělenou od pokoje jen poloviční zídkou a malou ložničku, kam se vejde jen skříň, komoda, postel, která se dá roztáhnout, tedy rozklapnout. V tom obýváčku je jen delší stolek, pohovka, dvě křesla a na zdi televize. Z toho bytečku se dá jít chodbičkou ven . Na té chodbičce jsou i dveře do té prádelny, do sklepní místnosti ,takže je může Arnošt používat. "
"Zdeni, jak vidno, při zařizování moc nepočítali, že by nemusel být Arnošt sám, vidˇ?" Vypadlo z Lídy.
"Mám takový pocit, že ani on nepočítá se stěhováním.Naznačil, že dokud jsou kluci doma, počítají s jeho pomocí mladí poměrně hodně a když se jich zeptal, co by řekli na to, kdyby si našel ženu a přivedl ji domů, netvářili se nijak přívětivě. Spíš mu to vymlouvali. Že snad mu kamarádka, která má svůj byt stačí. Kdyby ji nastěhoval, dělala by si případně nároky na jeho byt, kdyby se s ním něco stalo."
Lída jen zalapala po dechu.
"To mu hezky diktují. Pokud vím, on prodal svůj krásný byt a dal jim peníze, aby si mohli dům koupit, měl by být spolumajitel, alespoň třetinový . Nevím, jak to má zajištěno, snad nebyl tak hloupý, aby ho nechal napsat jen na ně."
"To ano, ale dal tam břemeno na dožití, to mi řekl. Víš, nájem platit nebude, jen nějakou spotřebu proudu, má dole přímotopy, takže bude jednoduché vše spočítat. Má podružný elektroměr na spotřebu proudu, nechce prý od mladých nic. Mají ještě hypotéku budou mít co splácet."
"Nejsi ale nadšená, že máš dělat jen kamarádku, viď? Máš ho ráda, ne? Budete asi víc u tebe, než u něj. Aspoň na noc a podobně."
"Nepředstavovala jsem si nějakou lásku, sama se divím, jak rychle jsem si zvykla, že mohu trávit čas s ním a někdy i jeho vnuky. Ale jak dlouho, že? Kluci vyrostou, bude pak jen dohlížecí dědeček a na výlety už nezbude čas. No co, mám dost práce, budeme se navštěvovat, možná střídavě. Uvidím. A co ty? Nový kolega je volný, nelíbí se ti? Všímá si tě trochu?" Obracela Zdena. Lída vyhrkla:
"Víš, on má tak krásné oči. Ani se mu do nich nemohu dívat, aby nepoznal, že se mi líbí. Je to hezký chlap, ten dlouho nebude sám. Já jsem pro něj už stará, je jen o rok starší, určitě ho klofne nějaká mladá." Lídě zářily oči a Zdena řekla:
"S tebou je ámen, zamilovala ses. Jen se neztrapni, nevnucuj se mu, ale nenápadně si ho hlídej. Nevíš, jestli je na mladé, třeba ne."
"Tobě se to mluví, už svého kamaráda máš. No, bylo fajn, že jsme si popovídaly. Musíme to zopakovat."
"Doufám, že to nebude za tak dlouho, tak se měj, kamarádko a zase někdy zaklepej."
Kapitola 37.
Lída měla v poslední době oči jen pro Stanislava. Ale jen nenápadně. On sám se nabízel, pokud se objevil zájemce o dům nebo byt. Bylo vidět, že chce zapadnout mezi spolupracovníky. U Lídy občas zablikalo výstražné světýlko:
"Nechce převzít moje zakázky?" To ale nehrozilo. Jen chování Stanislava bylo stále takové odměřené, což se Lídě zdálo podezřelé a mrzelo ji docela. Záhy se dověděla, co je toho příčinou.
Sekretářka Vlasta se "prohrabovala" z dlouhé chvíle událostmi vedlejší obce, kde dříve Stanislav žil a dověděla se, že tam byla mimořádná událost právě před půl rokem. Mladá žena se zabila při nehodě v autě. Nebyla sama, ale ještě s "kamarády a kamarádkou", se kterými si vyjela na výlet. Ti nehodu přežili s těžkými a lehčími zraněními.
Nebyla by to správná sekretářka, aby se nedověděla, že manžel té zemřelé byl právě známý advokát. S touto skutečností seznámila Lídu, když jí nesla kávu. Navíc zjistila, že to byla již druhá žena a první manželka s dvěma dětmi byla provdaná v zahraničí. Syn a dcera byli již dospělí a s otcem se moc nestýkali.
Zřejmě kvůli otcově nevěře a další mladé manželce. Ta jej snad získala předstíraným těhotenstvím a následným potratem. Pak se nabízí otázka, zda ta druhá manželka neměla přítele a její nehoda byla vlastně vysvobozením , nenásilným řešením manželské krize pro manžela.
"Stihl toho tedy pan doktor dost." Konstatovala Lída a dál se s Vlastou o panu doktorovi nebavila. Pro jistotu, aby Vlasta nepoznala její zájem.
Trochu ji z této situace vytrhla zpráva od kolegy Radima, který se nadále zajímal o dům, který prodali dvojici Zbyněk Hotový a Marek Jurník. Radim se spřátelil se sousedem, který nabyl jistotu, že mladý muž je synovec paní, bydlící v tom domě a zásobil jej informacemi, co se kolem domu děje. Radim dělal, že vlastně vše sleduje, ví, ale prostě se "bavil" o podrobnostech. Starší paní je prý příbuznou jedné z dívek. Ta druhá mladá je prý přítelkyní majitele domu a není zase tak mladá, spíš udržovaná, zralá a dokonce je matkou té dívky. Majitel je ubytoval ve svém domě. Občas za nimi jezdí, ale moc ne. Je ženatý a není zatím rozvedený, bydlí dost daleko a nemá moc času dojíždět. Soused se vše dověděl od starší paní, která se zřejmě poněkud nudí, posluhuje oběma ženám a majitel jí dokonce platí, což se jí hodí.
Všechny tyto novinky probrala Lída ke konci týdne se Zdenou. Nad jejím varováním před Stanislavem, který dá určitě spíš přednost mladším ženám jen mávla rukou.
"Nejsem tak nezkušená, neboj se. Maximálně se pobavím, bude-li mít zájem. Myslím ale, že to tak hned nehrozí.
Kapitola 38.
Příchodem Stanislava do realitky se situace opravdu zlepšila. Všechny prodeje předem prošel, k jednotlivým bodům i požadavkům zajistil právní jistoty. Nebylo to tak, že by vypracovával smlouvy, to ponechal na jednotlivých referentech, ale je s nimi probral, poradil na co upozornit, na co nemá klient právo či naopak má, aby byla spokojenost na všech stranách.
Při těchto konsultacích se nejčastěji setkával s Lídou. Po pravdě, ona sice občas potřebu rady předstírala, ale měla záměr poznat co nejvíce Stanislavovu povahu. Tomu zase neušlo, že občas vlastně rady opakuje,ve stejných případech či podobných . Trvalo mu ale dost dlouho, než přišel na to, že Lída jeho přítomnost vyhledává. Vždy hezky upravená, oblečená se střídmou elegancí. Pomyslel si, že je škoda, že není mladší.
Pak si ale vzpomněl, jak dopadl s mladou ženou a měl po náladě. Do třetice všeho nedobrého? Ani náhodou. Na první ženu neměl čas pro samou práci, budování kariéry a přišel o ni i o děti. V té době se s jejím odjezdem do zahraničí smířil poměrně rychle, protože jej zaujala mladá soudní zapisovatelka.
Uměla to s ním. Nevadil jí věkový rozdíl, obskakovala jej a utěšovala tak dlouho, až si ji vzal. Tvrdila mu, že je těhotná, on jí uvěřil, však už děti měl. Jenže za čas , když už byli svoji přišla s tím, že potratila. Dokonce byla dva dny v nemocnici- nepřiznala, že to bylo jen vyšetření a pak se vyhýbala nějaký čas intimnímu sblížení. Jak byl hloupý. Opět se ponořil do práce. Žena mu sama obstarávala případy, aby měl víc peněz. Po čase dokonce pracovala jen na půl úvazku, aby se mohla starat o domcnost a měla čas i na své aktivity. Po pravdě chtěla, aby občas jel s ní a její partou kamarádek a kamarádů. Alibi, jak mu došlo později.
Někdy si čas udělal, ale necítil se moc dobře mezi tou partou. Cítil, že je mezi nimi brán jako pokladnička.Žena ho požádala, aby zaplatil někdy útratu nejen za ně dva, ale za všechny, což byly dvě kamarádky a jejich přátelé. Stále se opakující případy ho přiměly k tomu, aby se vymluvil na práci a nechal ji jet samotnou. Na domácnost nic nedávala a tak mohla hradit náklady ze svého příjmu, ne? Moc se jí to nezamlouvalo a stále častěji vyrážela s partou o víkendech, kdy mohli být spolu, na různé výlety. Neřekla mu, že má společníka, který ji byl ochoten doprovázet, ale i financovat její potřeby. Vracela se rozjařená, přiopilá a na jeho výčitky odpovídala výsměchem , že je starý bručoun . Z jednoho takového výletu se nevrátila a když se druhý den po ní začal shánět, policie mu oznámila, že čtyři lidé havarovali v autě a tři z nich nepřežili, mezi nimi jeho žena.
Stanislav seděl v kanceláři a zrovna se mu promítal jeho podle něj zpackaný život s mladou ženou, když mu Lída položila na rameno ruku:,,
"Pane Stanislave, není vám dobře? Nemám vám udělat čaj nebo stačí minerálka?"
"Ne, ne, jen jsem se zamyslel." Vyhrkl. "Mám takovou vzpomínkovou náladu a ne zrovna radostnou."
"Nechcete si o tom popovídat? Někdy to pomůže. Poslechla bych si vás ráda, ale nikomu nesdělovala. Mám také občas takovou chandru, ale mám dobrou kamarádku a když se jí vypovídám, uleví se mi. Vy nemáte takovou vrbičku? Kamaráda?"
"Víte, že ani ne? Šéf je můj kamarád, ale na nějaké podrobnosti, povídání zatím nebyl čas. To víte, chlapi to berou jinak."
"Tady by to ale nebylo moc dobré, co kdybychom si sedli někam do koutku, v kavárně. Občas tam zabrousíme s kamarádkou jen tak posedět, je tam klid a mají tam i něco na zakousnutí. Nemáte hlad?" Lída kula železo...
"Tak ano, sklidím to tady a můžeme jít. Jste hotová, počkám na vás."
" Mám skoro sbaleno, jen se obléknu a jdu." V duchu se zaradovala, že s ním stráví nějakou chvíli soukromě.
"Musím na něj ale opatrně, moc nevyzvídat. Ať vypráví sám. A útratu si zaplatím sama , aby se nevyplašil, že ho chci využít." Pomyslela si a spěchala do své kanceláře pro kabát a kabelku.
Pokračování.
Kapitola 39.
Lída se Stanislavem se posadili v boxu Kavárny a po domluvě si objednali kávu s kouskem jablečného závinu. Oba měli trochu hlad, jak se přiznali. Nejprve oba mlčeli, ale pak na tázavý pohled Lídy Stanislav spustil:
"Něco jste už slyšela při mém příchodu ode mne a jsem si jistý, že není těžké si určité skutečnosti zjistit."
" Máte pravdu, není u nás žádná drbárna, ale jsou věci, které se neutají. Stejně však do všeho nikdo nevidí, pokud se ho to netýká. Vím jen, že jste byl už jednou ženatý a vaše druhá žena se zabila při nehodě."
"Víte, ženil jsem se hned po studiích, žena byla překladatelka a chodila občas tlumočit, když byl vyslýchán cizinec. Neuměli všichni jazyky, hlavně anglicky. Myslím ty vyšetřující orgány. Chodíval jsem někdy na praxi, tam jsme se setkali. Chodili jsme spolu rok a tak to dopadlo, jako obvykle.
Dítě- syn byl na cestě a za dva roky dcera. Vzali jsme se. Žena byla s dětmi doma nějaký čas, já jsem se snažil vydělávat co nejvíce a tak nějaký čas trvalo, než jsem si všiml, že děti většinu času hlídá babička, případně kamarádka ženy."
"To jste nezkoumal proč?" Ozvala se Lída, nepokračovala však při vzpomínce na svoji naivitu s bývalým mužem Robertem.
" To víte, že jsem se jí ptal proč. Eva se vymlouvala, že chodí překládat do jedné firmy a já se dětem nevěnuji, tak jí musí vypomoci druzí. Do té firmy jezdil obchodní zástupce z Anglie, se kterým si moc rozuměla a ten jí prý pomáhal zdokonalovat výslovnost. Byl navíc z dost bohaté rodiny, koupil jí obřčas dárek i pro děti. Byl ženatý, ale neměli děti. Snad byla chyba z jeho strany . Byl jsem slepý jako krtek. Dopadlo to tak , že on se rozvedl a přemluvil ji, aby se s ním odstěhovala do Anglie. Samozřejmě děti chtěla sebou. Stejně prý na ně nemám čas a nepostaral bych se. Byly v pubertě a tak je docela zlákal příslib, že tam budou moci chodit do dobré školy.
Následoval rozvod, menší vyrovnání, spíš zanedbatelné alimenty s příslibem, že občas přijedou. Podívat se na babičku s dědou a také za mnou. Dařilo se jim tam dobře, děti se mi dost odcizily. Viděl jsem je tak jednou, dvakrát do roka. Jak bydlí jsem zjistil při jedné návštěvě tam."
Stanislav se odmlčel, přemýšlel jestli se má přiznat, že už v době rozvodu se sblížil se zapisovatelkou u soudu, kde tehdy dělal advokátní praxi. Díval se na Lídu, jak soustředěně poslouchá a tak pokračoval:
" U soudu, kde jsem byl zaměstnán, byla jedna mladá zapisovatelka. Pokukovala po mě již dříve, ale jakmile zjistila, že jsem rozvedený, přímo mi nadbíhala. Byl jsem poměrně dlouho sám, nakonec jsem neodolal. Chodili jsme spolu, nechtěl jsem se ale ženit po té zkušenosti.
Práce bylo dost, peněz také, tak jsme si jen užívali. Nakonec přišla, že je v jiném stavu a nemíní zůstat svobodnou matkou. Vzali jsme se. Bohužel po čase "potratila" a začala mít potíže, takže se mnou nesdílela lože - jak se říká.
Byla v lázních a po návratu se začala rehabilitovat tím, že jsme museli jezdit na výlety. Nejdříve sami, ale pak s jejími dvěma kamarády a kamarádkou. Po čase mne přestalo bavit dělat jim starého křena a ještě za ně všechny platit, takže se urazila a jezdila sama. Z jednoho takového výletu se nevrátila. Byli prý všichni přiopilí, auto havarovalo, ona seděla vedle řidiče a jediná to nepřežila. Byl jsem jako otupělý. Uvědomil jsem si, že jsem byl všem okolo za blázna a tak jsem tady."
Lída se rozmýšlela po té jeho zpovědi, jestli mu má vypovědět svůj osud, ale viděla, že je zahloubaný do sebe a zřejmě by neměl zájem. Maně položila ruku na jeho, ale pak ucukla. Chtěla ho jen uklidnit, dát mu najevo soucit, ale nemusel by to tak brát. Tak jen řekla.
"Mám poněkud odlišné zkušenosti, ale pokud budete chtít pro porovnání znát můj příběh, necháme to na jindy, ano? Myslím, že ty dnešní vzpomínky vám moc dobře neudělaly."
Stanislavovi se její chování líbilo a souhlasil. Posezení s ní bylo příjemné a bude rád, že si má s kým povídat. Lída se zase těšila, že si spolu vyjdou. Neuvažovala, že by ho mohla pozvat k sobě. To má čas - řekla si.
Stanislav ji doprovodil a rozhodl se, že využije nabídky šéfa a přespí u něj v hostinském pokoji. Nechtělo se mu jezdit do bytu ve vedlejším městě.
Lída šla domů plná dojmů a jen přemýšlela, co z toho bude vyprávět Zdeně.
"Jakpak se Zdena má? Nějak se neozývá." Mumlala si pro sebe, když odemykala byt.
Pokračování....
Kapitola 40.
Kamarádky Lída a Zdena se pár dní neviděly. Lída měla dost zakázek a také se sešla znovu se Stanislavem, kterému dlužila - jak on připomněl - svůj příběh. V práci to opravdu nešlo a nakonec si chtěla rozmyslet, co vše mu řekne. Do detailu neznala všechny okolnosti mužovy nevěry, co vše udělala dcera jeho milenky s kamarádkou a jak to nakonec dopadlo. Vyšlo jí z toho jen konstatování, že už s manželem nechce žít, protože ji zklamal. A rozdělení majetku, vlastně spíš jejího. Na rozdíl od Stanislava měla podporu své rodiny, což mu také řekla.
Stále víc si se Standou, jak mu po posledním jejich posezení začala říkat, rozuměli, ale bylo jim oběma jasné, že asi potrvá ještě nějakou chvíli, než by se víc sblíží, pokud vůbec. Jen ta pusa na tykání, kterou si v koutku kavárny dali byla trochu vřelejší . Lída pocítila určité rozechvění, což už dlouho nepoznala. Také polibek u domu, kam ji Standa doprovodil ji skoro překvapil. Přiznala si, že mile. Byla však rozumná a nekomentovala to, aby ho nepřivedla do rozpaků .
Vklouzla do domu, ani se neotočila a neviděla tak, že se Stanislav za ní dívá a čeká až za sebou zavře.
Bylo mu také trochu divně, ale docela hezky, což jej překvapilo.
Doma Lídu čekal vzkaz od Zdeny, že by s ní chtěla mluvit.
"Je to na delší rozmluvu, potřebuji poradit nebo se spíš svěřit. Mám plno novinek a možná se ti nebudou líbit."
Lída to nevydržela a zavolala Zdeně, aby jí řekla aspoň čeho se to týká.
"Lído, budeš se divit, měla jsi dobrý odhad, co se týče Arnošta a jeho bydlení. Je to na hraně a hledá řešení. Možná bys nám mohla pomoci nebo aspoň poradit."
"S bydlením možná, ale právní poradu bych mohla zajistit buď v rodině, máme tam přece právníka nebo nakonec u Standy- kolegy." Opravila se Lída.
"Ahá, tak ty máš určitě také novinky. To si opravdu musíme popovídat. Myslím ale, že bude lepší zůstat doma u tebe nebo u mne. Vyber si."
"Klidně u mne, nikdo nás rušit nebude a k tobě by mohl vpadnout Arnošt, ne?"
"Domluveno, dobrou noc, dnes jsem utahaná jako kotě ." Lída slyšela hlasité zívnutí.
"Ty také, dnes je asi nějaký zvláštní den. Dobrou, hezky se vyspi a zítra kolem páté odpoledne u mě."
Kaspitola 41.
Lída už čekala na Zdenu s konvičkou voňavého čaje a dózičkou voňavých sušenek. Zdena si sedla, ale neměla se k řeči.
"Copak se děje, kde je tvůj pověstný humor? Stalo se něco nemilého? Arnoštem jste se pohádali nebo co?"
"Nepohádali, přestože jsem měla chuť mu přímo vynadat. Jak on chce mladým ustupovat, je už nemožné. Připravili jej vlastně o byt a teď si vymysleli, že by chtěli k němu ubytovat jednoho ze synů. Pořídili by mu prý postel do dědovy ložničky, on by si mohl místo pohovky dát tu roztahovací do pokoje, aby vnuk mohl v ložnici mít i svůj počítač. Ten dědův je stejně pořád v pokoji. Víš, oni se neptají, jestli mu to vyhovuje, hřeší na to, že má Arnošt vnuky rád a myslí si, že je nedokáže odmítnout." Zdena si vzdychla, odmlčela se a tak jí Lída připomněla skutečnost, že v domě mají přece podkroví, dvě světničky. Na to jí Zdena vysvětlila příčinu přesunů.
"Vzpomínáš? Arnošt má dva syny. Ten druhý byl delší dobu v zahraničí, chce se se ženou vrátit, ale protože před odjezdem pronajali byt a nyní není volný, chtěl by na čas výpovědní lhůty nájemníkovi využít bratrovy pohostinnosti. Proto potřebují uvolnit podkroví a na nějakou dobu je tam ubytovat. Druhý vnuk má pokojík vedle ložnice manželů, dali by tam část pracovny, co byla nahoře pro otce."
"Možná v tom je ještě to, že jednomu synovi pomohl k domu a ten druhý se cítí ošizený?" Uvažovala Lída.
"Tak to tedy ne. Právě ten odjezd stál Arnošta skoro celé úspory, vlastně syna vyplatil předem. Přispěl mu dokonce i na byt předtím, když se ženil. Proto také musel prodat svůj byt, když chtěl pomoci druhému synovi. Na zbytek si stejně vzali mladí hypotéku. Arnošt jim nic nedluží. Oba vystudovali, co by ještě chtěli? Jako by rodiče museli děti dotovat až do smrti a ještě jim nechat nějaké dědictví, že?"
"Aby ty syny nakonec nenapadlo, že má jít Arnošt bydlet k tobě. To už tam za ním nebudeš ani moci jít, ne?"
"Nedovedu si to představit, že by byl u mne napořád. Zvykla jsem si být svou paní. Navíc víš, že mi zákazníci nosí doklady, dělám doma a nevím, jak by se to Arnoštovi líbilo. On pracuje mimo domov, ale jen dopoledne a pár hodin odpoledne a mí zákazníci chodí většinou k večeru. Nedovedu si to moc představit. Ještě nejsme důchodci."Zdena se odmlčela a dodala:
"Možná by to chtělo větší byt, spojit náklady na bydlení, mít jednu místnost jako pracovnu."
"To by se mladým líbilo, aby jim uhnul. Správně by mu měli případně bydlení hradit, když tam má být na dožití." Namítala Lída.
"Stejně si myslím, že to nebyl moc dobrý nápad jim všechno dát. Měl si pořídit menší byt a jen přispět kvůli vnukům. Pozdě bycha honiti. Škoda, že to nesepsali jako půjčku nebo aspoň jako spolumajitelé domu. "
"Jako bys nevěděla, že pokud je rodina normální, takové věci se obvykle neřeší. Rodiče dají co mohou. Jak toto dopadne?"
"Máš ty starosti, viď? Tak jsme si klidně žily. S chlapy jsou akorát starosti." Pohladila kamarádku Lída po ruce. Zdena najednou odbočila:
"Jak pokračuješ s tím tvým Stanislavem?"
"Jsme celkem k sobě milí, ale to víš, on má smutné zkušenosti, navíc je sám krátkou dobu a já se přiznám, že bych ho chtěla trochu víc poznat. Však se uvidí, mám jej po ruce a trochu si pohlídám, aby mi ho nezačala svádět nějaká mladice."
"Snad mu jedna zkušenost s mladicí stačila, ne? Ty bys ho určitě nešidila." Zasmála se Zdena.
Kamarádky byly spokojené, že si popovídaly, Lída slíbila Zdeně právní pomoc pro Arnošta a kdyby se rozhodl své bydlení řešit, tak i při hledání bytu.
"Stačil by možná nájem.Dokud pracuje, nebyl by to pro něj problém, ale děti by nemohly čekat dotace. Děda dával klukům kapesné, což by muselo odpadnout. "Poněkud škodolibě dodala Zdena.
"Zdeni, tím se nezabývej, mezi něj a rodinu raději nezasahuj. Starej se hlavně o sebe, byla bys za špatnou." Varovala ji Lída.
"Vždyť já vím. Tak ti děkuji za podporu a dobré rady a dobrou noc pro dnešek. Díky za pohoštění.
Kapitola 42.
Uběhlo pár týdnů a mezi Lídou a Stanislavem to vypadalo zatím jen na krásné přátelství. Lída by byla chtěla bližší vztah, ale Standa byl velmi opatrný, aby jí dal najevo, že mu je čí dál milejší. Po neustálých otázkách od Zdeny, jak to mezi nimi vypadá se Lída rozhodla, že se Standy zeptá, jak to vlastně s ní myslí. Scházeli se téměř každý den, on ji vždycky při loučení u jejího bytu dost vášnivě líbal, ale když jej zvala na chvíli dál, omluvil se, že má ještě doma rozdělanou práci.
Byla to pravda, ale on jí nechtěl říci, co ho poslední dobou po večerech zaměstnává. Nemohl už zůstávat v bytě ve vedlejším městě, tak se pomalu, nenápadně přestěhoval do třípokojového bytu nedaleko realitní kanceláře. Podařilo se mu bez vědomí spolupracovníků, jen za pomoci šéfa, ten byt získat. Zatím nájem, s možností odkoupení, pokud bude spokojený. Byt se uvolnil nečekaně po rodině, známé se šéfem, která zdědila domek po babičce na venkově.
Nábytek Stanislav sebou nevzal, aby mu nepřipomínal bývalá nevydařená manželství. Usmyslel si, že svůj byt prodá i s nábytkem, prostě začne nanovo. Nový byt si případně odkoupí a zařídí podle svého. Byl v domě, který měl být rozprodán právě po jednotlivých bytech. Standa měl starosti se zařízením alespoň dvou místností. Kuchyně byla krásná, s jídelním koutem, dostatečně velká , že se tam vešla ke stolu kromě židlí i rohová lavice, na kterou se dalo případně lehnout.
Další menší místnost si zařídil jako pracovnu, do které se vešel i konferenční stolek s pohodlnými křesly a knihovna. Trvalo mu dost dlouho, než všechny knihy vyrovnal podle svého, jak byl zvyklý. V další místnosti byla ložnice, docela střízlivě zařízená. Ta poslední místnost byla prozatím skladištěm dosud neuložených věcí.
Zrovna v den, kdy se Lída odhodlala k přímému dotazu, jak to s ní Standa myslí a proč dosud pozvání k ní nepřijal, se také Stana rozhodl, že se Lídě přizná k novému bydlení a třeba i její pozvání přijme s vysvětlením, že jí pak pozvání na návštěvu oplatí.
Jako obvykle skončili v práci a odcházeli spolu. Lída navrhla, aby si šli někam sednout, že by se chtěla něco důležitého zeptat.
"Lidko, právě jsem ti chtěl navrhnout, jestli bychom nemohli jít třeba k tobě do soukromí. Také mám docela dost povídání a nemusí nás nikdo poslouchat." Lída v duchu vzpomínala, jestli nemá v bytečku nepořádek, ale uklidnila se. Vždyť denně uklízela, jak byla ostatně zvyklá.
"Samozřejmě můžeme jít ke mně, vždyť jsem tě už kolikrát zvala na sklenku vína nebo čaj, vzpomínáš?"
"Já ti vysvětlím, proč jsem nešel, ačkoliv mne to mrzelo. Mám pro tebe překvapení, víš? Doufám, že nás nevyruší při povídání ta tvoje kamarádka Zdena." Zasmál se a Lídu napadlo, jestli tentokrát nebude něco víc než polibek. Kdyby se Standa na ni v tu chvíli podíval, viděl by, že se začervenala a ruka se jí trochu zachvěla, když odemykala dveře od bytu.
Pokračování..
43. kapitola
Standa a Lída seděli naproti sobě u skleničky vína, které Lída otevřela na uvítanou. Lída vstřebávala jeho informaci o novém bytě.
"Co je, Lído? Není to dobré, že chci bydlet tam, kde pracuji? Vždyť já jsem to udělal také kvůli tobě. To ti nenapadlo? Nevím, jaké máš názory na bydlení lidí, kteří se spolu poněkud více přátelí..." Lída ho přerušila. Došlo jí, co tím myslí.
"Stáňo, já jsem trouba. Upřímně? Čekala jsem vyjádření v tom smyslu, jak to mezi námi bude dál, s tím bydlením jsi mne překvapil. Máme toho oba dost za sebou, nejsme nejmladší a tak jsem trochu netrpělivá."
Vstal, zdvihl ji k sobě, pohladil po vlasech a bez řečí ji přivinul do náruče. Nemusel nic říkat, polibky mluvily za něj. Lída dlouho nezažila tak krásný pocit .
"Doufám , že mě nelíbáš tak hezky naposledy." Zažertovala a Standa se usmál:
"To bude záležet i na tobě. Když vydržíš mé občasné melancholické nálady, kdy jsem rád chvilku sám, nezbavíš se mě tak hned. Nakonec mám svůj byt, kam se schováme před tou tvojí kamarádkou, kdyby nás chtěla rušit. Slib mi, že přijdeš hned zítra zkolaudovat můj byt, když jsem se tam tak nadřel a zanedbával tě."
Lída sice předpokládala, že u ní Standa zůstane už dnes možná déle, ale pak si řekla, že nebude moc spěchat, nechá to trochu na něm.
"To víš, že přijdu. Mám vzít sebou pohoštění- malou večeři? Dnes jsem tě moc nepohostila, kousky sýra a šunky s chlebem musely stačit. Kdybych byla věděla..."
"Nech toho, hostí ten, kdo zve, ne? K tobě jsem se pozval sám, tak jsi nemohla nic připravovat. Neboj se, zásoby mám dostatečné a za ta léta jsem se naučil i vařit. Docela rád si ověřím, jestli ti bude chutnat."
Standa si vzpomněl na to, že by měl jít raději dnes domů, aby mohl naložit maso na svoji specialitu a zjistit, co ještě případně chybí.
"Doufám, že ti nevadí, že půjdu domů, to víš, když čekám takovou milou návštěvu zítra." Zasypal ji polibky a rozloučil se. Lída ho zastavila ve dveřích:
"Ještě jeden dotaz mám. Před spolupracovníky se budeme chovat jako dosud, jen kamarádsky, jo?"
"Vím, počkáme, až se nechtíc prozradíme." Zasmál se a ona ho plácla po rameni.
"Už mě biješ, to trochu brzy, ne?"
"Ne, hladím tě. Dobrou noc. Raději už jdi... "
"Kdyby to trvalo déle, asi bych hned tak neodešel." Brblal si ještě po cestě. Cítil se jako kluk po prvním rande. A to nevěděl, že Lída má podobné pocity.
" Hlavně, ať do toho něco nepřijde. Zdena je podezřele potichu, pokud je vůbec doma. Snad mne zítra nebude hledat. Raději jí zavolám a dám vědět, že nebudu večer doma. Jakpak to dopadlo s tím Arnoštovým bydlením. Však se to dovím." Přemýšlela nahlas a uklízela skleničky a talířky.
Pokračování...
Kapitola 44.
Lída se nemohla dočkat konce pracovní doby, ale vypadalo to, že tentokrát neskončí v normální době. Šéf, jako by tušil, že spěchá Stanislav domů, vrátil se z nějakého jednání dříve než obvykle a chtěl s ním debatovat o výsledcích svého jednání. Mluvil a mluvil, ale najednou si všiml, že jej Stanislav neposlouchá a vytukává cosi na mobilu.
"Stando, ty mě neposloucháš. Spěcháš někam? Máš domluvenou schůzku nebo co?"
"Tak trochu bych potřeboval už skončit, ale ne kvůli nějaké schůzce, mám ještě něco nakoupit po cestě z práce. Nemám doma nic, však víš, že se zařizuji, dělám nejnutnější zásoby. Zítra nebudu mít čas, mám nějaké porady až do večera. Nevadí, když půjdu? Udělej mi třeba poznámky k potřebným záležitostem a já informace co nejdříve dodám."
"No tak jdi, to co bude třeba ujasnit tolik nespěchá. Jestlipak ses pochlubil kolegyním a kolegovi, že budeš mít svůj byt?" Uštěpačně se zeptal šéf.
"Já se jim nezpovídám. Také jsem u nich nebyl na návštěvě, tak proč bych měl povídat , kde a jak bydlím? Stejně se to časem doví. Copak se tady něco utají?"
"Máš pravdu, taky mi neušlo tvé užší přátelství s jednou známou paní, ale přeji ti to. Jen dej pozor, aby ses nespálil."
Stanislav se jen ušklíbl, odporoučel se a aniž se stavoval vedle v kanceláři, prchal doslova pryč.
Vedle stejně už nikdo nebyl. Lída spěchala ke kadeřnici, pak domů se upravit a čekala na chvíli, kdy Standa zazvoní , přijde pro ni.
Docela zajímavé bylo, že byli oba nervózní, když přišli ke dveřím Standova bytu. Jak si později řekli, připadali si, jako by šli potají do bytu, odkud rodiče odjeli a oni využívají jejich nepřítomnosti.
Lída předala Standovi dárky na přivítanou v novém bytě - láhev dobrého vína a solnou lampičku i se sadou svíček. Přinést potraviny měla přece zakázané a Standa to přivítal.
"Moc se nerozhlížej, ještě není všechno, jak má být..." spustil, ale Lída ho zarazila:
"Stando, nepřišla jsem na kontrolu, ale kvůli tobě. Ať se ti tady dobře bydlí, je to tvůj byt a já jsem poznala dávno, že máš dobrý vkus."
Nečekaně ji objal a políbil, z radosti, že se nesnaží kritizovat, ale patrně je opravdu ráda, že jsou spolu.
Jídlo, které Standa připravil, bylo bez chybičky. Lída by ale snědla s chutí i obyčejný bramborák, hlavně, že to bylo s milým člověkem.
Po dlouhé době se oba cítili příjemně. Jiskřilo to mezi nimi, jako dosud ne a jak Standa, tak i Lída nepochybovali, že to neskončí jen pusou. Standa trochu rozpačitě žertoval:
"Jestlipak máš povolenou vycházku přes půlnoc? Nebudeš se bát přijít pozdě domů, sousedka by tě mohla slyšet."
"Dělej si legraci. Co když tady zůstanu a počkám, až se rozední?"
"A máš noční košilku sebou a zubní kartáček?"
"Předpokládám, že mi půjčíš nějaký nátělník a ty nemáš rezervní kartáček pro hosty případné?"
Honem to zamlouval:
"Nechceš se podívat do celého bytečku? Zatím jsme byli vlastně jen v jídelním koutě u kuchyně."
"A v koupelně, kde jsem si myla ruce před jídlem." Zasmála se Lída.
"Nepochybuj o tom, že bych chtěla vidět ostatní části bytu."
To prohlížení se pak nějak protáhlo. Nebylo to koukáním na zařízení , i když si Lída prohlídla místnosti, ale Standa trval na tom, že v každé chce pusu pro štěstí. Skončili v ložnici a museli vyzkoušet, jak se bude ležet na velké posteli.
Lída nakonec zjistila, že žádný nátělník potřebovat nebude a Standa byl překvapený , jak žena Lídina věku má pevnou, pěknou postavu . Dlouhý čas samoty a vzájemná přitažlivost znásobila vášeň, kterou oba pocítili. Lída nečekala, že tak rychle oba ztratí zábrany , dokázala Standovi, že léta nemají vliv na temperament, pokud jej člověk má. Standa se cítil šťastný a spokojený, jak již dávno ne. Vlastně oba.
Toho dne se Lída opravdu domů nevrátila a stavila se tam až ráno, aby se převlékla do práce.
Pusa se jí otvírala a ona si jen říkala, že se měli domluvit před víkendem, aby v práci nebyla tak očividně ospalá. Škodolibě , ale s láskou si vzpomněla, že Standa toho také moc nenaspal...
Kapitola 45.
Bylo zajímavé, že si kolegové v práci nevšimli začínajícího vztahu Lídy a Stanislava Zřejmě měli jiné starosti či zájmy. Jediný šéf kromě Lídy věděl, že má Stanislav nový byt. Kolega Radim byl většinou na schůzkách se zákazníky. Nepochlubil se, že občas sleduje dění ve vile, se kterou bylo tolik jednání a starostí. Měl docela přehled co se tam děje a k jeho zklamání to nebylo nic hrozného. Všechny nechutné scénáře, které si vykreslovali v kanceláři vzaly za své.
Bydlela tam paní s dcerou a svojí tetou. Nakonec Radim zjistil jen to, že občas na pár dní bydlí ve vile v dalších pokojích nějací hosté, dokonce třeba celá rodinka. Zřejmě malý penzion hlavně pro cizince, podle zaslechnutých hovorů řečným sousedem.
Lída trávila některé dny, zvláště víkendy u Stanislava, ale zdržovala se i doma . Po většinou krátkých rozhovorech se Zdenou se konečně kamarádky sešly u Lídy na vínko. Zdena byla zvědavá, jak to Lída má s kolegou a dá se říci, že docela zírala, jak si Lída upravila byteček a dokonce trochu změnila i šatník.
"Lído, ty ses mi posmívala, když jsem se chtěla Arnoštovi líbit a trochu se lépe strojila, ale kam se na tebe hrabu. Je z tebe úplná dáma. Jak to s tím kolegou vlastně máš?"
"To mi neříkej, že jsi nepoznala, že jsem párkrát nebyla v noci doma. Vždyť Arnošt k tobě chodí víc , než ty k němu, ne?"
"Nediv se, měli jsme spolu co řešit. Kvůli tomu bydlení, jak víš. Měl se k němu nastěhovat vnuk kvůli druhé rodině. Arnošt se chtěl bránit, dokonce mluvil s druhým synem, aby zkusili vyřešit tu situaci nějak jinak. Nabídl jim, že jim sežene penzion a pokud by na něj neměli, zaplatí za ty dny, kdy tam budou bydlet. Prý to není třeba, ono se to vyřeší jinak."
"Copak na to říkal syn, bydlící v domě?" Vzpomněla si Lída.
" Moc radost asi neměl, že? Třeba si představoval, že od brášky něco dostane za ochotu..."
"Právě proto mluvil Arnošt nejdříve s druhým, aby viděl, tedy spíš slyšel, na čem se domlouvali. Nakonec to ale dopadlo docela dobře. Ti nájemníci v jejich bytě v posledním měsíci žádali o odpuštění nájmu, protože odjíždí někam na delší dobu a při té příležitosti byla zrušena smlouva o nájmu a bratr s rodinou se mohou vráítit do svého bytu."
"To řešení přišlo zázračně vhod. Nakonec všem, ale hlavně Arnoštovi. Největší smutek projevil vnuk, myslel si totiž, že bude pod menším dozorem u dědy."
"Líduško, ale teď povídej, jak jsi na tom s kolegou? Je to láska nebo jen pořád kamarádství. Uhnala jsi ho?"
"To jsou výrazy. Soudíš podle sebe, tys Arnošta uháněla?"
"Nezlob se, zlobím tě jen trochu."
" Když to tak hodnotím, jsme spíš na začátku, přiznávám, že docela důvěrném. Co čekat od dospělých lidí s takovými zkušenostmi jako mám já i Standa? Však jsem ti to v kostce řekla, co prožil. Myslela sem, že bude zdrženlivější, ale vypadá to, že mi věří . Pořídil si byt, pěkně zařídil. Nemluvila jsem mu do toho, vlastně ani nemohla. Překvapil mne pozváním na večeři, kterou sám uvařil, provedl bytečkem a bylo to vlastně moc fajn."
"To jste tu prohlídku zakončili asi v ložnici, že jo? Přišla jsi domů až ráno, až ráno..."zanotovala Zdena a zasmála se.
"Tak co, nezapomněl za ta léta, jak zacházet se ženou? "
"Jsi zvědavá až moc. Když to nezapomněl tvůj Arnošt, tak Standa je o nějaký ten rok mladší než on. Je prostě muž, jak se patří a víc ti neřeknu."
"Však si to nech, já ti také nic nevypravuji. Hlavně, že jste oba šťastní. Co na to tvoje děti?" Vzpomněla si Zdena.
"Zatím jsem jim nic neříkala. Dceři to řeknu, ale do rodiny jej zatím vodit nebudu. Možná by ani nechtěl. Je čas."
"Jejda, už je plno hodin. Ty děláš doma, ale já musím zítra na předváděčku domu a musím vypadat svěže."
"Pro zákazníka nebo pro Standu...už jdu, dobrou noc, však si někdy zase pokecáme."
6 názorů
Ruža z Moravy
07. 06. 2020Přidala jsem, kapitolku, snad příští stihnu dříve.
Ruža z Moravy
24. 05. 2020Tak snad se to bude blížit k nějakému konci s Lídou , ale ještě jsou tam nějaké důležitější postavy a zádrhely- normální život.
Ruža z Moravy
16. 04. 2020To není věkem, ale povahou člověka. Vyslechla jsem během života tolik příběhů lidí, zažila různé situace a tam je zdroj mých povídek. Dodána jen fantazie. Však tu má víc lidí, jen ji hodit do textu.♥
Večný snílek
30. 03. 2020Ruženka, prečítané. Pre mňa je to dosť zaujímavé a tajomné. Páčilo sa mi ako si to zvládla, teda skôr ako to zvládla Lída s tými dvoma, čo chceli špekulovať. Neviem, ako by to skončilo, keby to takto so Zdenou nezahrali.
Ruženka, vieš, že ťa obdivujem, že dokážeš vo svojom veku takto dobre písať. Keby som mala klobúk tak by som ho dala dole.