Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seErbenem už nikoho nevyděsíš
Autor
trojort
Všichni ti lidé sledovali z nebe padající předmět.
Ten předmět byl člověk.
„To se mu neotevřel padák?“
„Co by tam jinak dělal?“
„Četl jsem, že někde padaly z nebe ryby. Ty tam asi taky neměly co dělat.“
„Tedy je fakt, že by bylo hustý kdyby z nebe začaly padat lidi. S jakou teorií by asi přišli ti vědátoři?“
„Nejspíš něco takovýho jako, že se ty lidi koupali někde na rybníku a nabralo je tornádo.“
„A co kdyby byli oblečení?“
„Všechno má vysvětlení,“ řekl kdosi velmi sebejistě.
„ŽÁDNÁ ZPRÁVA NEPŘICHÁZÍ,“ pronesl vážně jeden z mladíků vedle nich, který čučel na displej chytrého přístroje.
„Jaká zpráva?“
„No přece musel nějakou zprávu poslat, když padá dolů.“
„Nemyslím si, že má na něco takovýho čas.“
„Ani na selfíčko?“
„Třeba omdlel,“ řeklo jedno děvče.
„Hm. To by dávalo smysl,“ pokýval hlavou chlapec od chytrého přístroje do něhož neustále hleděl namísto na nebe.
S neselhávajícím přesvědčením, že cokoliv zajímavého se ve světě děje, tak se musí objevit na jeho displeji.
„Ani nevím proč, tak jsem si vzpomněl na proleženiny,“ řekl starý muž v houfu sledujících.
„Ty asi nebudou jeho největším problémem.“
„Určitě myslí na svojí ženu,“ řekla jedna paní.
„Třeba není ženatej.“
„Takovej dobrodruh musí mít nějakou ženu,“ řekla sebejistě.
„Myslíte, že se ta žena taky dívá?“
„Nejspíš přemýšlí o tom jestli nezapomněla zaplatit pojistku.“
„Cyniku,“ ozvalo se unisono několik žen.
„Musí přece myslet na budoucnost. Život jde dál.“
„Ale on ještě žije.“
„Jistě, ale prognóza dává jen malou naději, že tomu bude tak i potom, když dopadne.“
„Nemalujte čerta na zeď!“
„Tenhle čert už je dávno namalovanej.“
„Ale trvá mu to,“ přešlapoval na místě chlap s dezertní vůní těla.
„Taky jsem myslel, že bude rychlejší bez tý utěrky nad hlavou.“
„Fakt padá nějak pomalu.“
„Někteří fyzici se domnívají, že schizofrenie může být jen takový chaotický vnímání času.“
„Myslíte, že jsem schizofrenik? Díváme se přece na to samý.“
„To nemůžete nikdy vědět.“
„A nemohl spadnout do nějaké té časové kapsy?“
„Čas žádný kapsy nemá.“
„Tak proč nepadá rychleji? Trvá to zbytečně moc dlouho.“
„To jo. Určitě už by to chtěl mít taky za sebou. Tohle je nelidský. Někdo by s tím měl něco udělat.“
„Jako co?“
„Možná by ho měli sestřelit, aby se netrápil.“
„Jistě. Koně se také střílejí.“
„V Americe už by někdo vystřelil.“
Země lehce zaduněla.
Pomalu se vypravili směrem k člověku, co konečně spadl.
Každý v ruce připravený mobil k natáčení té strašné scény.
12 názorů
Johanakrupa
28. 03. 2020Líbilo se mi to, trocha sarkasmu a satiry ještě nikoho nezabila... :-)
v nuslích pod mostem je hospoda Tvrdej dopad. Jednou tam půjdu. Teď s rouškou na ústech jen kolem jezdím tramvají
Evženie Brambůrková
28. 03. 2020Že by to s námi bylo až tak děsné? Zřejmě ano.
fantaskní situace, náhled do mentality lidí, vyvolané pocity, to všechno se mi líbí*
aleš-novák
28. 03. 2020dobré...bohužel nikoli daleko od reality...
Troji, ty nám nakládáš...
První větě by slušel jiný slovosled.../z nebe padající předmět/, ve druhé bych nesouhlasila s tím, že člověk rovná se předmět.
Dál sice tvrdé, ale něco na to je...