Taxi

Řidič byl nějak mlčenlivý,

život v taxíku ubíjí.

Protože jsem měl dlouhou chvíli,

hrál jsem si se svou Nokií.

Za oknem boží dopuštění.

Kapky chtěj probít kapotu.

Tmu v světlo občas blesky mění

a hrom probouzí k životu.

Město se zdá být vylidněné.

A ani cestu nepoznávám.

Taxík zastaví na červené,

když v mobilu mi pípne zpráva.

Pohoda pomalu se ztrácí.

S hrůzou se upnu na myšlenku.

Znovu si přečtu informaci:

„Zdravím, váš taxík. Čekám venku.“