Sára a její chlapci

Sedím u malého kulatého stolu a brčkem cucám koktail Divoká jahoda. Novinka místního barmana. Hrozně mi chutná, ale zajímalo by mě, jak moc může být divoká. Mám těsné červené mini šaty a černé střevíčky na vysokém podpatku. Vůbec se v tom necítím. Není to můj styl. Chtěla jsem dnes být jiná, aby si mě můj ex přítel Filip pamatoval jako sexy kočku.

Dnes s Filipem strávíme poslední večer na taneční lodi, kde vystoupí můj oblíbený zpěvák Vincent. Filip mi věnoval lístky na koncert v předstihu k Vánocům. Dobře věděl, jak miluji Vincentův sexy hlas.

Rozhlížím se kolem. Patnáctileté fanynky se nadšeně tisknou k pódiu. I já jsem rozechvělá, napjatá, kdy se konečně objeví na scéně. Ztlumilo se osvětlení a miláček žen přibíhá energicky k mikrofonu. Okamžitě všechny dostává svým vrozeným šarmem. Vincent ze sebe vydává úplně všechno, je naprostý profesionál. Nepotřebuje laciné křoví ani světelné efekty. Když po dvou hodinách opouští pódium, holky ječí a vyvolávají jeho jméno. Nenechá se dlouho pobízet. Přitančí jen v tílku a těsných džínách. Pot se mu třpytí na opálené kůži. Špulí na dívky své dokonalé pozadí. Spíš by se hodil na striptéra nebo gigola. Dokonale mě rozpaluje. Při závěrečné rychlé písní se rozvášní tak, že ze sebe strhne tílko a hází ho do davu. Holky se o něj dravě přetahují. Já ale nespouštím oči z Vincenta.

„Uf“, hlasitě vzdychám.

„Pěkně tě bere Hruštičko.“ dobírá si mě Filip.

S odporem se na něj podívám, ani jsem si nevšimla, že se vrátil ke stolu.

„Půjdeme Hruštičko?“

„Neříkej mi Hruštičko, už dávno nejsem tvá Hruštička. Půjdu domů sama.“

„Chceš čekat na toho zpěváka, aby se ti podepsal na tvoji spanilou paži. Nebo doufáš, že si to s tebou v zákulisí rozdá?“

„Ha, ha.“ ironicky se zasměju.

„Ostatně s takovou nánou by nikdy nešel, ani kolo by si o tebe neopřel, nemá zapotřebí spát s obdivovatelkama, když může mít každou modelku.“

Vaří se ve mně krev. O co mu jde? Nechápu tak rychlou změnu jeho chování.

„Jdi domů, už tě nikdy nechci vidět!“

„Přeji úspěšný lov Hruštičko,“ škádlivě na mě zamrká.

„Hajzl jeden,“ ulevím si, když odchází k východu.

„Tak silná slova pro tak jemnou slečnu?“

Udiveně se otočím za cizím hlasem.

„Jak se jmenuješ? Já jsem Marek,“ podává mi ruku.

„Sára.“

Dívá se na mě vysoký kudrnatý kluk s jednodenním strništěm. Je u mě hrozně blízko. Trochu z něj jde strach. Nikdy jsem ho tu neviděla a to tu jsem docela často. Na chvíli lituji, že Filip odešel...

pokračování příště